Snamione: Poslední šance

Nezapomíná 3

Snape Hermioně dal svým způsobem volnost. Nevídal ji celé dny a nepromluvil na ni od první večeře, která se na následující tři týdny stala i poslední, jelikož se vracel od Pána zla až k ránu, ale on o kontakt nestál stejně jako mladá čarodějka.

Hermiona celé dny trávila ve svém pokoji, z nějž vedla jediná úniková cesta skrze Snapeovu ložnici, a proto se zbytečným pochůzkám raději vyhýbala. Toaleta, koupelna, jídlo – to jediné ji dokázalo vyhnat z bezpečného úkrytu, kde propadala depresím. S křikem se probouzela několikrát během noci, vídala obličeje Harryho, Ginny a svého Rona. Vzpomínka na něj byla nejbolestivější a vyplavovala se pouze se srdceryvným pláčem, přestože jej neviděla zemřít. Kdyby viděla i jeho prázdné oči, jistě by nedokázala žít až do dnešních dnů.

Omotala kolem sebe tlustou přikrývku, jelikož všude byla hrozná zima, spustila nohy na chladnou podlahu a pomalu se vydala na záchod, v obývacím pokoji se však střetla se Snapem. Seděl u krbu, nezaujatě listoval knihou a když ji zaslechl, zvedl otráveně černé oči.

„Jdu na toaletu," zamumlala Hermiona nesměle a ukázala k chodbičce vedle pokoje rozechvělou rukou. Nerudný profesor zabořil svůj křivý nos zpět do knihy, ale když se Hermiona vrátila – tiše se rozhodla navštívit ještě kuchyni, aby si vyzvedla dostatek jídla a vydržela až do zítřejšího dne –, zastavil ji.

„Slečno Grangerová," oslovil ji dutým hlasem. Cítila chladné oči, jak se jí zarývají do zátylku.

„Ano, pane?" Neochotně se otočila s talířem plným sýrů, uzenin a chleba. Přišla si hloupě, když byla ještě zabalená v silné přikrývce, ale další ochranná vrstva jí dodávala klid, přestože by byla proti kletbě cruciatus zcela bezvýznamná. Nad jejím vzezřením Snape pouze nakrčil nos.

„Stolovat se má u stolu," poučil ji a sotva znatelně kývl k malé pohovce naproti krbu. „Sedněte si."

Se strachem položila talířek na malý konferenční stolek vedle područky a když si sedla na pohovku, ještě okatěji se zabalila do huňaté přikrývky. Snape ji okamžik zkoumavě pozoroval, než se jal opět své knihy.

Hermionino tělo ochabovalo pod sálavým teplem z krbu. Vytáhla nohy nahoru, pohodlně se zapřela a uždibovala ze své večeře, ale i přes všudypřítomnou pohodu se cítila celá napjatá. Nikdy se nedokázala vedle Snapea uvolnit a to tehdy ani nevěděla, že dokáže zabít Brumbála, zradit Fénixův řád a všechny jeho členy zaprodat Voldemortovi, jenž je následně zdecimuje.

Přitáhla si talířek blíž k sobě a vykoukly na ni dnešní noviny. Na okamžik zaváhala, ale nakonec její zvědavost vyhrála nad strachem. Od konce války byla zavřená v izolaci, nevěděla, jak se svět, za který bojovala, změnil k horšímu pod nadvládou Voldemorta, ale jakmile spatřila titulní stranu Denního věštce, přála si zemřít v troskách Bradavic spolu s ostatními.

Zastupující říšský protektor Severus Snape zodpověděl Mudlovskou otázku, hlásal masivní titulek, pod nímž byla obrovská fotografie muže, který seděl jen pár metrů od ní. Byl zastižen v átriu Ministerstva kouzel s nevraživým výrazem ve tváři a chabě vyhlížejícím Luciusem Malfoyem po boku; oba ve smrtijedském hábitu s vyhrnutým levým rukávem po loket, aby všichni mohli vidět Znamení zla, jež dokazovalo jejich oddanost a důvěru Pána zla.

Hermiona spěšně vyhledala první stránku a dychtivě se pustila do čtení.

Dne 27. října Severus Snape (38), ředitel Školy čar a kouzel v Bradavicích, zastupující říšský protektor a nositel Protektorova znamení, přednesl na mimořádné tiskové konferenci konečné zodpovězení Mudlovské otázky. „Přístup k mudlům se do odvolání měnit nebude," sdělil tisku Severus Snape, „přesto jsme učinili několik změn ohledně mudlorozených kouzelníků. Náš pán se zachoval k mudlorozeným kouzelníkům milosrdněji-"

„Vraťte ty noviny na své místo!" sykl trpělivě Snape. Sinalý kouzelník se už vůbec nevěnoval své knize. Prázdné oči upíral na Hermionu, která se pokusila ještě okem rychle vyhledat ztracenou řádku, ale nakonec byla nucena semknout rty a vrátit noviny na stolek tak, že na ni stejně nevlídná tvář kouzelníka zíral i z titulní stránky. „Ničeho se nedotýkejte."

„Promiňte," špitla kajícně. Mohl by ji zabít, ale další cruciatus by už nezvládla... Přemáhala ji zvědavost zjistit, jak ve skutečnosti vypadá stát. „Mohla bych-"

„Ne!" Nenechal ji ani domluvit. Za nevyřčeného kouzla se noviny vznesly a padly do ohně.

Hermiona je dlouho pozorovala i poté, co už se proměnily v popel.

„Pane," zarazila se, „profesore?" Upoutala Snapeovu pozornost. Celá se zachvěla, když ji opět probodl prázdnýma očima. „Kdo všechno přežil?"

„Mnoho kouzelníků," odtušil nevzrušeně. Dlouhé bledé prsty spojil před svým obličejem, lokty pevně zakotvené na područkách křesla.

„Víte, na koho se ptám," špitla. Snažila se být silná a přestože se zeptala, odpověď nechtěla znát. Koho neviděla sama umírat, nevěřila, že už není mezi živými.

„Jen hrstka," upravil svoji odpověď, ale ani Hermionino zoufalství v očích mu nedokázalo do hlasu propašovat emoce.

„Kdo?"

„Profesorka McGonagallová, Křiklan, Mundungus Fletcher, Láskorádová, Longbottom, Percy a Charlie Weasleyovi," vyjmenovával přeživší jako položky nákupního seznamu, „a vy."

Nahlas vzlykla, když mezi Weasleyovými nezaslechla Ronovo jméno stejně jako Ginnyino... Její nejlepší kamarádka a... Ron. Ron, kterého milovala, přestože se tak občas nechovala, protože byla příliš hrdá a nechtěla dát Ronovi nic zadarmo, ale kdyby tenkrát viděla do budoucnosti, nevzdálila by se od vytáhlého kluka se zrzavou kšticí ani na krok.

„Proč já?" Pohlédla Snapeovi zpříma do očí.

„Zřejmě vás nezasáhla žádná ze smrtících kleteb," konstatoval ironicky. „Obdivuhodný výkon, slečno Grangerová, přesto nedostatečný," zhodnotil téměř pobaveně. Odložil knihu na stolek vedle poloprázdného talířku a uhladil obyčejný černý hábit. Totožný nosil v Bradavicích, připomněla si Hermiona.

„A proč jsem zde – u zástupce protektora, pane profesore?"

„Protože jsem Pána zla před mnoha lety žádal o dívku mudlovského původu a on na své věrné nezapomíná."

Strašidelný den s méně strašidelným dílem, nicméně užívejte kapitoly, ve kterých Hermiona ještě jakžtakž funguje, protože přespříští díl bude zlomový...

Troufnete si už teď hádat, za jakým účelem byla Hermiona "darována" Snapeovi?