Snamione: Poslední šance

Otcova pravidla 102

„Nevadí mi, že tady přespáváš, ale budeš respektovat pravidla jako ostatní," zavrčel starý Snape, jen co vstoupil do kuchyně. Severuse od včerejšího překvapivého zjevení s otcem nepromluvil. Krátce po styku unaveně usnul, zatímco Hermiona stihla ještě doběhnout do přízemí pro spící holčičku. Snape měl v tu dobu již rozložený gauč, ale odmítal se k situaci vyjadřovat, za což byla Hermiona vděčná. Nemusel být génius, aby mu došlo, k čemu v jeho ložnici došlo poté, co ji Severus odvedl.

Severus otráveně zvedl černé oči od Denního věštce – pomocí hůlky si míchal kávu a nadnášel Lily nakrájený chléb, aby se děvčátko nasnídalo, aniž by pobíhalo po kuchyni.

„Za prvé – nechci tady vidět znovu tu potvoru, co tady uklízela." Snape suverénně nakráčel ke stolu a než se Hermiona nadála, vyškubl Severusovi hůlku jako malému klukovi. „Za druhé – nebudeš v mém domě kouzlit." Hermiona překvapeně sledovala Severuse, jenž se nebránil. Snape sebral synovi i noviny, což okomentoval kouzelník pouze protočením očí. „K tomu patří i tyhle kraviny." Smačkal novinový papír. „A za třetí," ztlumil hlas, „jsi v mém domě. V mém domě!" Neustále těkal očima k Lily, zda neposlouchá. „Už se nebude opakovat, že tady budu s holkou sedět, zatímco ty si budeš užívat nahoře! Je to trapné pro všechny."

Hermiona červenala při každém dalším slově.

„Omlouváme se," špitla.

„Měl bys mít už taky trochu rozum, kluku!" pokáral syna, než si sedl na vedlejší židli. Severus se stáhl, veškerou pozornost nyní věnoval hrnku. „Jak to vůbec vypadá s tím magorem?" Starý Snape přejel šedýma očima všechny přítomné. „Kvůli tomu šílenci, co ti zabil mámu, teď schováváš i tyhle dvě, ne? Sliboval jsi čtrnáct dní a už jsou tady přes měsíc, tak jak dlouho ještě budu dělat ubytovnu?"

„Voldemorta jsme už zastavili," promluvila opatrně Hermiona. Nechtěla, aby musel Severus odpovídat. Samotnou ji zarazilo, jak bezprostřední muž byl i ohledně smrti jeho ženy.

„Zabil jsi ho, Severusi?" Vlnu zájmu pohřbilo Severusovo záporné zavrtění hlavou.

„Potter." Muž nechápal. „Syn Lily Evansové."

„Ale nebýt Severuse, Harry by se k němu nikdy nedostal." Hermiona se natáhla, aby mohla vzít Severuse za ruku. Kouzelníkův otec by na něj měl být pyšný, ale on pouze nesouhlasně špulil rty. „Zachránil nás."

„Vždycky na tobě tak visí?" posmíval se mudla, ale Hermiona ruku nestáhla. Bojovně vystrčila bradu – mudla by si měl uvědomit, že ona o svoji hůlku nepřišla. Lily, jako by vytušila Severusovo rozpoložení, přelezla ze své židle na otcův klín. Černovlasý kouzelník automaticky vtiskl rty do hnědých lokýnek. „Alespoň nejsi sám." Mohutná ruka starého muže těžce přistála na kouzelníkově rameni, až se mladší muž pod nárazem prohnul. „Toho jsme se s mámou vždy báli nejvíc."

Severus zarputile objímal dceru.

„Tady máš hůlku," hodil předmět před kouzelníka, „musím do práce, tak ať je můžeš tím svým máváním ochránit, ale až se vrátím..."

Hermiona tiše sledovala muže, než opustil dům, zatímco se cítila stále více a více rozezleně. Zlobila se na Snapea i Severuse, jen se nedokázala rozhodnout, na koho víc. Zvedla se a sebrala kouzelníkovi dceru, aby ji nasměrovala k hračkám. Hračky okamžitě ožily, čímž pohltily děvčátko, a Hermiona tak získala čas bez pozornosti.

„Co to mělo znamenat?"

„Nevím, o čem mluvíš."

„Nevíš?" Založila si ruce na prsou. „Tvůj otec se ke mně chová jako k dítěti, což jsem schopná pochopit a respektovat, i když se mi to nelíbí, ale po dnešním ránu nechápu, jak jsi nás sem mohl zavřít! Neviděl jsi ho skoro dvacet let, vyčítá ti smrt matky a sám se netají tím, že je alkoholik." Kouzelník při posledním slovu ztuhl. „A nevymluvíš mi pocit, že se ho i po letech stále bojíš."

„Je to můj táta, nemůžu s ním jít do přímého střetu," zamručel, „navíc kvůli takovým hloupostem jako jsou noviny."

„Jestli mi hned teď nevysvětlíš, proč tě jako jediný při hledání útočiště napadl on, beru Lily a odcházím."

„Musíš tady zůstat, Bellatrix tě mezi mudly hledat nebude."

„Proč on?" Černé oči se vyhýbaly, ale Hermiona se nenechala odbít. „Roky ses mu ani neozval a najednou ses se mnou objevil na prahu? Jak sis mohl být jistý, že tě nevyhodí?"

„To, že on o mně nevěděl, neznamená, že to bylo vzájemné."

„Severusi, vůbec tomu nerozumím." Znovu si sedla, aby nemohl uhýbat pohledem.

„Nejdřív umřela máma, ale ne kvůli mně." Dlouhými prsty jemně mapoval potisk hrnku. „Pán zla ji nechal zavraždit, protože zpronevěřila čistokrevný rod, ale nikdy si ji nespojil se mnou." Hermiona se bála i nadechnout, aby Severuse nezastavila. „Byla to samozřejmě rána, zemřela mi matka, ale již mnoho let jsme neměli ideální vztah. Nemohla mi odpustit, že jsem se stal Smrtijedem, a před tím jsem jí já zazlíval, že tátu nezastavila."

„Choval se k tobě vždy hrubě?"

„Jako dnes?" zeptal se posměšně. „Nesnáší kouzla, nevážil si mé matky, ze mě se snažil za každou cenu vychovat chlapa – nikdy nebyl spokojený – a jak už jsi poznala, nedržel se zpátky. Když k tomu připočteš alkohol, dokážeš si představit, jak harmonické bylo naše soužití." Hermionou projel chlad. Ve vzpomínkách stále držela obraz z myslánky, v němž se malý chlapec krčil pod stolem, aby se vyhnul otcovu hněvu. „Když máma zmizela, nevydržel jsem s ním doma dlouho. Začal pít ještě víc a jediný, na kom si mohl vybít vztek, jsem byl já. A jak jsi dnes viděla, odevzdání hůlky patřilo mezi první počiny, jakmile jsem překročil práh – doufal jsem, že ho to po letech už pustilo."

„Uvádíš jen důvody, proč bych tu neměla zůstávat ani o minutu déle."

„On je jediný člověk, který se mě kdy zastal," vydechl těžce. „Jediný, který mě chránil, aniž by čekal cokoli na oplátku..."

„Příklad?" Čarodějka vyklenula pochybovačně obočí. Snape se k synovi choval jako k dítěti, i když mu již bylo přes čtyřicet, a nikdy se jej ani před Hermionou nezastal – spíše naopak.

„Bylo to v době, kdy jsem ukončil školu a než jsem prodal Lily Voldemortovi." Hermioně zatrnulo, čehož možná chtěl kouzelník docílit, aby se již nevyptávala. „Neměl jsem hůlku," ušklíbl se, „protože jsme byli na nádraží King's Cross a já se musel tvářit jako mudla. Táta tehdy výjimečně zavítal do Londýna kvůli nějakým pochůzkám – k mé nevěřícnosti dokázal odpovědět na moji sovu. Přijel mě vyzvednout a došel až k přepážce, kam ho první roky vodila matka, když mě šla vyprovodit na vlak. Byl tam," pronesl i po letech překvapeně. „Vyšel jsem a ihned za mnou Potter s Blackem – nemohli si odpustit poslední šanci si na mě vybít svůj vztek na Pána zla a frustraci pramenící z jejich neschopnosti." Hermiona se k muži naklonila blíže. Znala dávno ztracený lesk Siriuse Blacka, měla jej ráda, ale dokázala si představit, jak hrubý byl v plné síle. „Strkali do mě, Black mi dal asi dokonce i podpásovku, jenže to tentokrát viděl táta." Napřímil se a pohlédl na Lily. „Do konce života si budu pamatovat, jak Blackovi vrazil pěstí tak silně, že mu zlomil nos a on se válel na podlaze. Potter jako velký hrdina zmizel v davu i bez kamarádíčka, když na něj táta řval – znáš ho, umíš si to představit." Ušklíbl se. „Zastal se mě."

„Severusi, to by měl ale dělat táta automaticky."

„Hermiono, ty znáš z mého života jen útržky. Dělám vše, abych tě ochránil, protože vím, jaké to je, když všichni tebou chrání pouze sebe."

Malý náhled do Severusova života... Přestože se chová starý Snape jako starý Snape, Severus v něm zřejmě stále vidí něco, co jej přimělo k němu zavést i svoji rodinu...

Děkuji moc za krásné komentáře a hvězdičky. Pokud se to povede, tak další díl již dostanete naservírovaný od autorky, která má z literatury dokonce diplom, takže by i kvalita mohla být o něco vyšší :D