Snamione: Poslední šance

Snapeova část domu 35

Hermiona oběma rukama držela malou cupitající Lily, jejíž nožky byly stále nejisté, přestože holčička se světle hnědými vlásky ťapkání milovala, a rezervovaně přihlížela blonďaté ženě, která spěšně sbíhala schody. Dokonale rovné vlasy za ní vlály s lehkostí víly, na starší ženě však už byl vidět odraz každodenních hrůz tohoto světa. Před Hermioniným pohledem ucukla a automaticky si zavázala cestovní plášť, než vyběhla z domu. Brzy se ozvala hlasitá rána, když se Narcissa Malfoyová přemístila.

Čarodějka bez hůlky celý den klidně pečovala o dítě, ale v jejím nitru to vřelo. Narcissiny návštěvy se konaly stále častěji, již několikrát zůstala u Snapea přes noc, a přestože zaujala Snapea natolik, aby na Hermionu dočista zapomněl, dívka se cítila náhle prázdně a nevítaně v domě, který se již naučila akceptovat jako svůj nový domov. Když večer uložila Lily do postýlky s nebesy, rozhodla se navštívit kouzelníka v jeho části domu.

Od hádky spolu netrávili žádný čas a Hermiona neznala Snapeovu část domu, proto pro ni bylo obtížné vyhledat pracovnu, v níž vysoký kouzelník v černém plášti hleděl z okna. Místnost byla tmavá a chladná díky vyhaslému krbu. Vůbec se jí v severní části domu nelíbilo.

Zlehka zaťukala na dřevo dveří a pokusila se zklidnit tvář, nikdy však nezvládla zcela izolovat emoce v jeho přítomnosti. Nepoměr ve společenském postavení byl stále markantnější.

„Mohli bychom si promluvit?"

Snape se se zplihlými vlasy pomalu otočil a unavenýma očima s kapkou podráždění kývl k pracovnímu stolu. Hermiona odvážně usedla na starou židli, ale Snape se neposadil, jen si rezervovaně založil ruce na prsou a mlčel.

„Nelíbí se mi přítomnost paní Malfoyové," prohlásila nesmlouvavě. „Pro Lily není dobré, když se po domě potuluje cizí člověk."

„Lily je moc malá, aby si něco takového uvědomovala," zamručel uštěpačně.

„Ani mně se to nelíbí," přiznala s našpulenými rty, aby podtrhla své rozhořčení.

Ušklíbl se.

„Nepřeji si, aby-"

„Není ve vaší moci si cokoliv přát," sykl a nebezpečně se naklonil k mladé ženě, až byly jejich obličeje jen pár desítek centimetrů od sebe, „ale logicky se zajisté dokážete dovtípit, že pokud budete v mé loži vy, pro nikoho dalšího už tam nebude místo..."

Hermiona se celá napjala. Vysmíval se jí! Byl si jistý, že dívka nikdy dobrovolně nepřistoupí na výměnný obchod, kdy by se vyměnila v posteli s Narcissou Malfoyovou.

Hrdě se zvedla a možná trochu rychleji odešla do své poloviny domu, kde bylo teplo, světlo a Lily. Prošla si kolečkem v koupeně, navlékla se do dlouhé noční košile a ulehla do péřových přikrývek, ale ostré údery podpatků na schodišti jí zabránily usnout. Narcissa se vrátila.

Pro čarodějku existovaly pouze dvě možnosti. První by znamenala snášení Dracovy matky, což se jí ani trochu nezamlouvalo, přestože si odmítala připustit, že by na ni žárlila. Druhá možnost znamenala risk, avšak úplné odstranění Narcissy... Potřebovali s Harrym klid na plánování a to jim přítomnost kohokoliv z Malfoyů znemožňovala.

Byla rozhodnuta.

Přetáhla přes hlavu dlouhou noční košili a nahradila ji hedvábnou košilkou, kterou nalezla v jedné ze skříní. Na všech místech hedvábí dokonale obkreslovalo plná ňadra, úzký pas, konečně ploché břicho a oblé boky, jež jí zformovalo těhotenství. Rozpustila si vlasy, krk potřela vůní a těsně před opuštěním komfortní zóny se v zrcadle shledala jako krásná. Od bitvy o Bradavice se neuvěřitelně změnila, ale teprve dnes si přišla hezká a vyrovnaná se svým životem. Neměla strach a nelitovala se, jen potřebovala pracovat na plánu, který by mohl všechny zatracené zachránit.

Ve Snapeově ložnici bylo podezřelé ticho. Váhavě otevřela dveře na škvíru a zahlédla Narcissina obnažená záda. Seděla vzpřímeně na lenošce, šaty stažené do pasu, ňadra vystavena na obdiv chladnému Snapeovi, který stál u postele a pomalu si rozepínal vestu.

Hermiona se zhluboka nadechla, než surově rozrazila dveře a jako paní domu dokráčela k posteli. Úspěšně ignorovala postarší čarodějku a kouzelníkův zaražený pohled, když si rozestlala, natřepala polštář a ulehla.

Periferně zahlédla Narcissin rozpačitý pokus se zakrýt a Snapeovo jednoduché gesto, které ji vykázalo z ložnice. Poplašeně sebrala kabelku, cestovní plášť a zmizela, čímž atmosféra v chladné místnosti zhoustla. Dívka zavřela oči a modlila se k brzkému spánku.

Postel se za čarodějkou bez hůlky prohnula a brzy pod peřinou na svém stehně ucítila hřejivou dlaň. Věděla, komu patří, ale ani se nepohnula. I přes husí kůži nechala dlaň klouzat nahoru po noze a hrnout před sebou hedvábnou košilku. Konečky prstů pomalu mapovaly Hermionin bok, dokud nesklouzly na měkké břicho, kde se uhnízdily.

Snažila se klidně dýchat, aby Snapeovi nepřiznala, že si je jeho přítomnosti vědoma.

Kouzelník si silou čarodějku přitáhl o pár centimetrů k sobě, Hermiona pocítila profesorův dech ve vlasech a následně i jemný tlak mužské brady. Tohle bylo vážně divné, možná měla raději zůstat ve své ložnici...

„Nečekal jsem, že přijdete," zamumlal tiše, „ale nepopírám, že mi je vaše návštěva více než milá." Hermiona jen s maximálním sebezapřením ležela klidně. Masíroval poddajnou kůži. „Doufám, že přijdete i zítra."

„Dobrou noc!" sykla rázně, aby ukončila Snapeův monolog.

Místo odpovědi získala pevné objetí a něco, co mohl být i polibek na temeno hlavy. Tohle nebyl profesor, kterého znala.

Dnes byl velký zlom v chování Snapea. Co na to říkáte?

(Myslíte, že tím Snape něco sleduje?)