Snamione: Poslední šance

Azyl 95

„Severusi, kam nás to vedeš?" zalapala po dechu Hermiona, která na vysokých podpatcích klopýtala za kouzelníkem s dítětem v náručí kvůli rozbahněné cestě. Lily pevně objímala Hermionin krk, zatímco černýma očima přejížděla po malých domcích na okraji Londýna stejně jako její matka. Nikdy v takové ulici nebyla. Stále se nedokázala rozhodnout, zda se jí čtvrť líbila, nebo ji naopak děsila svojí monotónností a ospalostí.

„Někam, kde vás Ballatrix nebude hledat – tady vás nikdo nebude hledat," dopověděl si pro sebe a pod mudlovkým kabátem sevřel hůlku. Severus vypadal velmi elegantně, avšak svým oblečením se minimálně o padesát let minul v čase...

„Jsme stále v Londýně – i příměstským vlakem bych se do tvého domu dostala do čtyřiceti minut a to nemluvím o letaxu," namítla Hermiona.

„Tady letax fungovat nebude," oznámil jí vysoký muž s posměškem, přičemž konečně zamířil ke konkrétnímu domu. Byl stejný jako všechny ostatní v ulici. „Máš hůlku?"

„Jo," vyhrkla čarodějka a pokusila se ji nahmatat, přestože jí to malá holčička a kouzelná kabelka se všemi jejich věcmi značně komplikovala.

„Tak ji schovej." Hermiona nechápavě povytáhla obočí. „Máš obrovskou výhodu, že jsi žila mezi mudly, takže bys měla bez obtíží fungovat i bez kouzel." To už se Hermiona toporně zastavila na místě, pár metrů ode dveří, na které Snape seslal kouzlo. Pootevřeným oknem z chodby zaslechla Hermiona domovní zvonek. „Ničeho se neboj. Tato skrýš není ideální, ale nikdy bych vás dvě neposlal někam, kde by vám cokoliv hrozilo."

„Takže budeme u mudlů?" pípla Hermiona. „Mohla jsem jít k rodičům..."

„Tvé rodiče už našla," přiznal neochotně, ale zdviženým ukazováčkem ženu umlčel, aby nepanikařila, „ale nic se nestalo. Jejich dům je hlídaný, jen by nebylo moudré, kdybys pokoušela ochranu tím, že bys u nich byla ukrytá i ty s Lily. Bella ví, že mi na vás záleží ze všeho nejvíc."

Těžké kroky se zpoza dveří blížily a i na sebejistém Severusovi byla patrná nervozita. Hermiona se obezřetně skryla za jeho zády, aby nebyla s dcerou hned po otevření dveří na očích.

Tiché cvaknutí kliky oznámilo příchod majitele domu. Severus se napjal v zádech a dlouho panovalo ticho, až nakonec Hermiona nevydržela a vykoukla zpoza ztuhlého kouzelníka. Stejně vysoký muž jako Severus ji rychle přejel šedýma očima a záhy probodl kouzelníka pohledem.

„Co tu chcete?" zavrčel podrážděně. Krátké šedohnědé vlasy s ostře řezanou tváří dodávaly staršímu muži stále velmi hrozivý nádech, přestože tepláky a košile s krátkými rukávy značily, že muž odpočíval.

„Něco od tebe potřebuji," odtušil chladně Snape. Jemnost, kterou používal v přítomnosti Hermiony a své dcery, byla záhy pryč.

„No, ovšem! Dvacet let o sobě nedáš vědět, ale když něco potřebuješ..." Starý muž máchl rukou.

„Můžeme dovnitř?"

„Neuklízel jsem," odfrkl muž, jehož chování občas zrcadlilo to Severusovo. Hermiona postavila Lily na nohy. Děvčátko se nebálo a automaticky vzalo za ruku i otce, což upoutalo pozornost starého muže. „Tvoje oči?"

„Má dcera," upřesnil odtažitě Severus, načež dívenku pohladil po hnědých vláscích. Muž se frustrovaně nadechl.

„Tak co chceš?"

„Azyl – pro ně dvě." Podíval se přes rameno, aby upozornil na Hermionu. „Umí žít bez kouzel, nebudeš o nich ani vědět." Čarodějka měla potřebu vzít Severuse za ruku také, aby jej mohla odtáhnout od nerudného chlapa ve dveřích. „Dlužíš mi to!"

„Já tobě už nic nedlužím!" vyhrkl prošedivělý chlap, ale ustoupil ze dveří, aby dovolil všem projít do malého domku. „Nelíbí se mi, že mě zatahuješ do svých špinavostí, Severusi!"

„Můžou tady zůstat?" Hermiona očima prosila Severuse, aby žádost stáhl. Chápala, že Harry bude stejně zaměstnaný lovem Bellatrix jako Severus, ale proč prostě nemohla zůstat doma?

„Fajn, nechám jim ložnici. Ještě něco?"

„Ne," pronesl nejistě Severus. Obývák v přízemí byl spojený s malou kuchyňkou s velkým jídelním stolem. Vše bylo mnohem modernější než v domech Harryho a Snapea. „Děkuju," vydechl nevěřícně. Málokdy Hermiona viděla Severuse takto rozčarovaného.

„Dobře," zamumlal starý chlap. „Tak já zatím vyndám nějaké čisté povlečení," řekl, ale bylo zřejmé, že se chtěl pouze vytratit ze společnosti v přízemí. Hermiona zadržovala slzy rozhořčení.

„Nechci tu s ním zůstat," zašeptala, jakmile chlap opustil místnost. „Vůbec se mi nelíbí."

„Nevěřil jsem, že bych to mohl kdy říct, ale v tomhle mu absolutně a bezpodmínečně důvěřuji. Je hrozným společníkem, ale neublíží tobě ani Lily. A kdyby ses opravdu cítila ohroženě, máš hůlku..." Přitáhl si mladou ženu za paže do náruče. „Do týdne – do čtrnácti dní – Bellu dostanu, a potom už nebudeš muset nikdy nikam chodit a ukrývat se. Vydrž to! Ještě jednou."

Uslzená Hermiona nesouhlasně zavrtěla hlavou, ale již se vzdala. Čtrnáct dní zvládne, když bude mít vidinu Severuse, ale nechtěla se loučit. Konečně si k muži našla cestu, přijala jej ve svém náručí, s mravenčením v žaludku se k němu tiskla a fascinovaně klouzala bříšky prstů po nahé kůži muže, přestože měla sama stále husí kůži, kdykoliv si všimla, že ji sledoval černýma očima, či se jí dotýkal.

„Přijdeš za námi?"

„Možná." Přitiskl rty na Hermionino čelo.

Loučil se.

Nová postava na scéně, ale věřím, že všichni víte, o koho se jedná... Což mě vede k otázce, jak onu postavu vnímáte a zda dokáže ještě zamíchat dějem.

Moc děkuji za neuvěřitelných 50 hvězdiček k předchozí kapitole!