Snamione: Poslední šance

Páka 18

Musíte na něj najít nějakou páku. Uvařte mu něco dobrého, zeptejte se, jak se měl na ministerstvu, pochvalte mu něco. Požádejte ho o radu, chtějte znát jeho názor, napusťte mu vanu, vložte mu malý lísteček se vzkazem do hábitu... A pokud nic z toho nezabere, budete se muset překonat...

Hermioně zněla Andromedina rada v uších celé dny i probdělé noci, kdy se skláněla nad dcerou, zatím však nic významného nepodnikla. Rutinně se starala o Lily – každých pár hodin kojila, přebalovala, k večeru dítě vykoupala a uložila do vyhřáté kolébky u krbu – a i když se holčička zdála být spokojenější než v přítomnosti domácího skřítka, Hermioně to žádné potěšení nepřinášelo. Stále měla její dcera černé oči, které ji vždy polekaly.

Hermiona se zabalila do ručníku, učesala si vlasy a vypustila vanu. Pomalu se opět přizpůsobovala životu ve dne, ale neustále jí chyběly návyky z dětství a školních let. Občas se jí však podařilo zapomenout, kde se nachází. Dnes si ve vaně začala dokonce broukat melodii, kterou kdysi zpívala v mudlovském školním sboru, a dovolila si uvolnit se, šramocení na chodbě ji však donutilo vrátit se z fantazií zpět do reality. Snape dorazil domu.

Střelila pohled po malých hodinách u dveří. Sedm. Dnes přišel brzy.

Stáhla vlhké vlasy do culíku, utáhla ručník, aby nemohl nic spatřit, a tichým krokem se vykradla z koupelny. Doufala, že se ještě zdrží v předsíni, aby stihla nepozorovaně vniknout do své ložnice a nepotkat se s ním, jenže i přes veškerou snahu na něj narazila. Ve své ložnice nad kolébkou.

Škvírkou ve dveřích se dívala do místnosti, kde stál Snape v uctivé vzdálenosti od dítěte, ale stejně na něj poklidně hleděl. Nikdy se Lily nedotkl, ale dnešní setkání profesora s vlastní dcerou nebylo první. Již jednou Hermiona takto vtrhla z koupelny do pokoje, kde našla stejné osazenstvo. Třikrát se v noci probudila kvůli plačící Lily a také potkala Snapea. Nepromluvili na sebe, ale Hermiona se dovtípila, že se teprve pozdě v noci vrací a prochází její ložnicí do své malé.

Snape opatrně přejel prsty po rámu kolébky a mírně ji rozhoupal. Přestože Hermiona viděla profesora spíše zády, byla si jistá, že sledoval tvář dítěte a že pokud měla Lily otevřené oči, vítězoslavně se šklebil, jelikož ukradl z dítěte to nejcennější. Čarodějka si již přišla paranoidní, když věřila, že Snape o jejím odporu k dceřiným očím ví...

Hermiona se odhodlala vstoupit. Bez povšimnutí obešla postýlku, sebrala z postele neforemnou noční košili, kterou si přehodila přes ručník, a teprve poté se vymotala z mokré osušky. Snape nemohl nic vidět a stejně jí nevěnoval pozornost.

„Za chvíli se probudí," pronesla do ticha. Byl to jasný pokyn pro Snapea, aby opustil místnost, protože před ním nikdy nekojila. Nepřála si, aby si ji prohlížel, a stejně věřila, že Snape nemá sebemenší zájem o ni ani o dceru. Jak jen dokáže zrealizovat Andromediny rady? Poručila v poledne skřítkovi, aby k večeři připravil žebra. Nevěděla, zda je má Snape rád, ale její otec je miloval...

„A bude mít hlad," dodala, když se Snape neměl k odchodu.

„Ještě se neprobudila," připomněl chladně. Hermiona si již na věčnou mrzutost zvykla, ale pomalu začínala nacházet malé odchylky v chování v závislosti na dnech a časech příchodu. Kdykoliv se vrátil před desátou hodinou, nevrle seděl v obýváku, zuřivě listoval novinami, které nakonec hodil do krbu, a nevečeřel. Během volných dní, kdy se domem potuloval jako duch, Hermionu zcela ignoroval, ale spokojeně si četl, jedl i malé svačinky, které domácí skřítek s chutí nosil, a neměl tolik jízlivých poznámek. Ve dnech, kdy se vracel až v noci, se choval nejvíc normálně, jak si ho Hermiona ještě pamatovala z Bradavic. Když se vrátil až k ránu, vypadal strašně, ztrácel nervy u každé hlouposti a Hermionu nestrpěl ve své přítomnosti, jen se maximálně došel podívat na Lily.

„Nemáte hlad? Budou žebra," zkusila nesměle přitáhnout pozornost k něčemu jinému, i když už ze zkušeností tušila, že se jich ani nedotkne. Andromeda ale radila dobré jídlo...

„O co se snažíte, slečno Grangerová?" Hermiona ztuhla. „Jsem ve svém domě, u své dcery – nenechám se vykazovat... Vámi." Pustil rám postýlky. Zuřil, ale i tak nakonec odešel.

Hermiona našla svoji páku. Vše jí najednou zapadalo do sebe a ona se neubránila šťastnému úsměvu. Snape se sice držel od Lily dál, ale nebyla mu lhostejná. Byla jeho dcera, měla stejné oči, možná byla jedinou osobou na celém světě, která ho milovala a která ho dokázala uklidnit, když by nejraději někoho zabil. Jak by si Hermiony začal vážit, kdyby dokázala překlenout propast mezi ním a dítětem? Byla přesvědčena, že by pro své jediné dítě udělal vše – dokonce Hermioně kvůli Lily přenechal i vlastní ložnici a šel spát do šatny. Lily byla její páka.

Dnešní díl je spíše bilanční, Hermiona se orientuje a děj prakticky není, ale již příští kapitolou se začneme posouvat :)