Snamione: Poslední šance

Víno 25

„Miluješ ji?" zeptal se líně Harry a podal Hermioně láhev v papírovém sáčku. Víno bylo kyselé, ale i tak dívce zachutnalo, když slibovalo krátkodobé uvolnění.

„Koho?" Neposlouchala, užívala si blízkosti svého kamaráda, protože nevěděla, kdy jej opět uvidí.

„Lily."

„Harry, já nevím," zamumlala utrápeně. „Je to složité."

„Hermiono, je to tvá dcera." Nevěřícně vrtěl hlavou a chtěl dívce sebrat víno, ale čarodějka se nedala. Dlouhými loky se napila a naráz vyprázdnila čtvrtinu lahve. „Já nemám žádnou rodinu, a proto bych dal za kohokoliv cokoliv... Ty máš rodinu, i když jen malou."

„I když se Snapem," odfrkla ironicky. „Dovolila jsem mu to, protože jsem měla strach, Harry. Já se bála," sykla znechuceně a pokusila se svůj žal utopit v karmínové tekutině. „Nedokázala jsem být stejně statečná jako ty, prostě to nešlo po tom všem. Chtěla jsem umřít mnohokrát, ale když mi řekl, že pokud neotěhotním, zabijí mě, tak jsem přestala přemýšlet – vydala jsem se mu na milost a ono to vyšlo..." Hystericky se zasmála. „Výsledkem je Lily, a proto je spíš jeho. Kdykoliv se na ni podívám, vidím Snapea." Zavrtěla hlavou, aby profesorův výraz vyhnala z mysli. „Bolí mě s ní trávit čas."

„Jsi skvělá holka a já vím, že máš v srdci místo i-"

„Nemluv jako Brumbál!" zavrčela podrážděně. „Měsíce mě drželi ve sklepení, všichni Smrtijedi si na mně vyzkoušeli cruciatus a když už to vypadalo, že mě nechají konečně umřít, nastoupil Snape. On není tak dokonalý, jak si ho po prohlédnutí jeho vzpomínek maluješ – znásilnil mě!" Slzy jí tekly po tvářích a svévolně kapaly na volný černý hábit. „Lily nebyla počata z lásky, tudíž nemá místo ani v mém srdci. Bolí mě ji každý den hladit, houpat a líbat a nic necítit, ale tak to prostě je. Něco ve mně ve sklepeních zemřelo a já nedokážu do svého srdce propašovat ani vlastní dceru – jak myslíš, že mi ze sebe je?"

Harry neměl slov. Němě kamarádku objal a přitiskl k sobě.

„Máš pravdu, tohle nemůžu soudit," konejšivě šeptal do vlnitých vlasů, „ale třeba časem... Teta Petunie mého tátu nesnášela a z vlastní sestry měla strach, ale stejně mě nedokázala odmítnout, když rodiče zemřeli. Možná se jednou stane něco, co tě donutí přehodnotit svůj postoj."

Hermiona zoufale zavrtěla ztěžklou hlavou a vyčerpaně se opřela celou svou vahou o kouzelníka, jenž ji něžně – přesto pevně – držel. Dívka věděla, že ani Harryho život nebyl růžový, a přestože nebyl vězněn v jednom domě se Snapem, byl stejně osamělý jako ona. Ron budoval vlastní rodinu a téměř všichni přátelé zemřeli – zbyla mu jen pohublá čarodějka s chutí na alkohol a směšná myšlenka na Snepeovu šlechetnost.

„Nechybí ti třeba teď?"

„Ne," zašeptala unaveně. Štíhlým prstem kroužila okolo hrdla láhve. Slyšela Harryho rezignované vydechnutí a náhle se jí vybavila vzpomínka na chvíli, kdy v sobě našla sílu matky. „Jednou Snape přivedl Parkinsonovou," začala vyprávět zcela zcestně, ale okamžitě udělala pauzu na napití, „a ona chtěla Lily. Chápeš to? Chtěla moji Lily! Vyhrožovala mi, ale já v tu chvíli myslela jen na ni, na svoji holčičku, kterou před ní musím uchránit... Vůbec jsem v Lily neviděla Snapea, jen malé bezbranné dítě, které mohu zajistit jen já."

„Ale to je ono, Hermiono! To je láska."

„Jenže potom Pansy odešla a vše zase vyprchalo." Ušklíbla se a setřela rukávem hábitu mokré tváře. „Nevadí, má Snapea – už teď si tatínka obmotala kolem prstu, potvůrka." Cítila, že se Harry trochu překvapeně odtáhl. Sama vnímala, jak moc se změnila, jak dospěla... „Nepotřebuji nic jiného, než ji držet na své straně, dokud se nedostanu pryč."

„Co bys dělala, kdyby Ty-víš-kdo padl a Snape už nebyl ve hře? Co by bylo s Lily?"

„Harry, nevymýšlej hlouposti, vždyť víš, že tohle se nikdy nestane," zavrčela nerudně. Víno docházelo a Harryho slova o svobodě ji vytáčela do nepříčetnosti. Ona nikdy volná nebude.

„Odpověz!"

„Nenechala bych ji tu umřít," sykla upřímně. „Asi bych ji vzala sebou, nebo ji darovala do dobrých rukou. Harry, kam tím vším míříš?"

„Už zbývá jenom had a On," zamručel zadumaně a Hermionu polil chlad.

„Harry," vydechla zoufale, „tohle už tu jednou bylo. Udělali jsme všechno, ale kolem Bellatrix se nedá projít a nikdo neví, kde had je."

„Mám plán." Uchechtl se. „Pátral jsem a asi vím, kde se had nachází. A až najdu hada, Ty-víš-kdo přijde sám."

„Harry, prosím! Zabije tě," zanaříkala.

„Dvakrát to zkusil a dvakrát neuspěl," řekl černovlasý mladík a zelené oči mu zajiskřily skrze kulaté brýle. „Říká se: Do třetice všeho dobrého."

Zbytek odpoledne se drželi přátelé jako milenci, Hermiona dopila lahev vína a pohodlně se uvelebila v kouzelníkově náruči, zatímco Harry barvitě líčil události ve Francii, své šílené výlety do Británie kvůli informacím a plán. Podrobně líčil krok po kroku, aby mohla Hermionina bystrá mysl včas vycítit problém – několik kroků pozměnili, avšak omámenost alkoholem dívce nedovolovala se více angažovat.

Čarodějka strávila s Harrym krásné odpoledne a rozloučila se s kamarádem, až když se začínalo šeřit. Sebrala nedotčenou knihu, upravila si pomačkaný hábit a s Harryho pomocí se postavila na vratké nohy. Cítila působit víno.

Cestičkou podél neopečovávaného živého plotu se dostala až k domu, před nímž se ještě rychle nadechla, než vstoupila. Potřebovala horkou sprchu.

Na vysoké škole teprve začal letní semestr, ale já už mám pocit, že mi vycucl veškerou energii - doufám, že stejně na vás nezaútočil i tento díl 🤔😁

Moc děkuji za krásné komentáře, hvězdičky a přečetení, ani nevíte, jak moc mě těší, že se tato povídka líbí 💚