Snamione: Poslední šance

Relikvie Smrti 56

Poslední existující relikvie Smrti se opět dostala do křížku se zákonem, když si ji Hermiona po letech odpírání přehodila přes sebe. Neviditelný plášť neměl sebemenší fyzickou památku po uplynulých válkách a Harryho úprku do Francie, kam zamířil s Ronem.

Hermiona se od prvního dne u soudu neobjevila, ale dnes, poslední den, se rozhodla soudní síň ještě jednou navštívit, aby si mohla udělat obrázek, kam se proces posunul. V konečný verdikt ani nedoufala, tušila, že rozhodnutí bude trvat minimálně další týden či dva, ale od Harryho věděla, že se váhy Snapeova osudu rozhýbaly. Už nebyl beznadějně ztracený, nyní byl pouze ztracený...

„Hermiono, můžeš si jít už sednout do síně, nebo můžeš jít se mnou za Snapem – dostal jsem povolení na malou návštěvu," mumlal Harry skrze kamenný úsměv, jímž zdravil kolemjdoucí. Ministerstvo stále připomínalo bludiště, ale Harry se v něm pohyboval až pozoruhodně snadno.

„Půjdu s tebou," rozhodla tiše Hermiona, aby se pod neviditelným pláštěm neprozradila. Snape ji neuvidí, takže setkání zvládne, opakovala si. Utvrzovala se tou myšlenkou do té doby, než vstoupila do maličké kobky, kde seděl Snape na dřevěné židli u malého stolečku. Harry si sedl naproti němu, ale Snape pomalu přejížděl očima po místnosti.

„Je tady, že?" pronesl pomalu místo pozdravu. Nesdílel Harryho optimismus.

Harry nevěřícně pouze nepatrně přikývl, zatímco Hermiona se soustředila na vlastní dech, aby vyvrátila kouzelníkovy domněnky. To nebylo možné!

„Jen ona nebo i Lily?" Chvilkový záblesk života v černých očích Harryho zavrtění opět zahnalo.

„Nemusíte mít obavy, brzy dceru uvidíte."

„Pottere, jsem už starý na pohádky," odfrkl Snape. Hermiona se nenápadně pohybovala po místnosti, ačkoliv ji Snape velice soustředěně vždy nakonec vypátral. „Dneska tohle divadlo skončí a do týdne mě pošlou na smrt." Čarodějka se zarazila. Na smrt? Mozkomorové byli přeci vykázáni, zakázané kletby zůstávaly i nadále zakázané...

„Denní věštec na vás vrhá světlo, po mé a Hermionině výpovědi se strhla lavina kouzelníků, kteří vám připisují zásluhy..."

„Nikdo mě nechce potkat na ulici. Tak či onak zemřu v Azkabanu – hrajeme pouze o čas."

„Nemohou vás zabít," namítla poprvé Hermiona, přestože se neodhalila. Snape ji okamžitě probodl pohledem, očividně byla blíž, než si myslel, ale tvář mu hyzdil pobavený škleb. Harryho tvář naopak zesinala.

„Neřekl jste jí to," vydechl výsměšně Snape. „Vaše odhodlání chránit všechny ve svém okolí mě nepřestává udivovat." Harry jako tělo bez duše seděl nehnutě na svém místě. „Dostal jsem výjimku ze zákona, slečno. Pro mě zakázané kletby nejsou zakázané... Byl bych vám vděčný, kdybyste o mé popravě pomlčela před Lily."

„Nepopraví vás!"

„Raději jednu rychlou kletbu než zbytek života v Azkabanu!" odsekl Harrymu Snape.

„Stále je ve hře i svoboda... S nějakými malými omezeními," dodal chlapec, který přežil, méně ochotně. Hermiona nevěřila vlastním uším. Harry ji stále ubezpečoval, že se nemůže nic stát, že Snape pouze vyčkává na jisté propuštění, ale náhle zjišťovala, že mnohem reálnější je chladnokrevná poprava.

„Život bez hůlky? Život s doživotním hlídáčkem? Zákaz přemisťování? Vykázání z kouzelnické společnosti?" Snape se téměř zasmál. „Neexistuje pro mě svoboda, proto vás žádám, pane Pottere," dal si záležet na správném oslovení, „abyste po dnešním zasedání odvedl slečnu Grangerovou tak daleko, jak jen můžete, aby nebyla ničeho z toho svědkem. Ona ani Lily."

„Bude sjednána spravedlnost!"

„Tím jsem si jist," zatrylkoval Snape opět ve své kousavé náladě. „K mému hrobu chodit nemusíte, na tradice nejsem."

„My víme, kdo jste." Harry se pomalu zvedl k odchodu. „Všichni víme, co jste dokázal... Prosím vás, abyste se ještě dnes pokusil spolupracovat, o zbytek se postaráme, že Hermiono?"

Jak se mohla postarat o výsledný verdikt? Snape nebyl pitomec, aby se nechal uchlácholit planými řečmi, a moc dobře si uvědomoval, co spáchal. Zakázaná kletba by možná byla nejlepším řešením... Odešel by se ctí a bezbolestně.

„Slečna Grangerová není naivní," porušil ticho Snape. „Pouze od vás můžu doufat v odpuštění, slečno."

Hermiona nebyla připravená, nemohla mu odpustit, aby šel na smrt s klidem v duši, ale když procházela za kouzelníkem, odvážila se položit dlaň na Snapeovo rameno. Žádal příliš, ale teď tady byla kvůli němu.

Je pravda, že mraky se nám nad Snapem trochu zatahují... Ale Hermiona se drží.

Neskutečně moc děkuji za mnoho krásných komentářů k minulému dílu, motivovaly mě napsat další díl (tento)!

Jelikož zítra odlétám, přidávám další kapitolu již dnes a další díl bude až 1.9., abychom se vrátili do původního rytmu :)