Snamione: Poslední šance

Cena za váš život 6

Zhroutila se.

Hermiona se bála celý týden opustit pokoj. Celé dny proplakala, byla zhnusena sama sebou a nevěděla, jak uniknout. Okna byla začarována, aby se neotevřela a dívka nemohla vyskočit, přestože by ji pád z přízemí nedovedl k toužebné smrti, a sklenice či porcelánové nádobí se nedalo roztříštit. Hermiona poničila veškerý nábytek v ložnici, když se pokoušela získat ostrý střep, jímž by dokázala přetnout tepny v zápěstí...

Vše bylo marné.

Skřítek ji poslední dny kontroloval i pětkrát denně, na zřejmý příkaz Snapea nosil vrchovaté tácy sladkého, slaného i kyselého, jen aby si mohla dívka vybrat a alespoň trochu se najedla. Neochotně si při každé návštěvě za přísného dohledu domácího skřítka strčila něco do pusy, aby zmizel. Ani jednoho netěšila společnost druhého, ale vše by mohlo být horší, kdyby za Hermionou docházel Snape. Očividně si uvědomoval své pochybní, které už nešlo vzít zpět.

„Slečno Grangerová," upozornil na sebe Snape v šedé noční košili. Hermiona si teprve nyní uvědomila, že se přiblížila opět noc – z celého dne přes pláč nedokázala zaregistrovat zhola nic. „Monta, domácí skřítek," vysvětlil rychle ledovým hlasem, „mne informoval, že máte menses." Dívka se celá roztřásla a pokusila se schovat pod deku, i když byla ke kouzelníkovi zády. Samozřejmě, že jí došlo, když ráno stáhla kalhotky, co krev znamená. Znamenala další zvrácené okamžiky s bývalým profesorem lektvarů a další uvažování nad vlastní smrtí, jenže i kdyby nezačala krvácet, přála by si zemřít.

Jak šílené by bylo, kdyby část nechutného zrádcovského Snapea ulpěla v jejím těle?! Udělala by vše, aby monstrum v děloze zbavila života, jenže to by ji čekalo střetnutí s monstrem největším – se Snapem – osobně.

„Uvědomujete si, co to pro nás oba znamená?" Odpovědí mu bylo hlasité vzlyknutí. „Slova, slečno, slova."

„Nemůžu," vypravila ze sebe trhaně. Pouze velice namáhavě se otočila k muži čelem, čímž se jí vše vrátilo. Stejnou tvář viděla, když se nad ní skláněl a...

„Vašemu trýznění neulehčím, ale chci, abyste znala důvod," pronesl rozhodně, zatímco si vedle postele přičaroval kožené křeslo, které předtím stálo v obýváku. Hermiona odvrátila pohled, aby dokázala udržet vážnou tvář. Nic z toho, co jí řekne, nemohlo ospravedlnit jeho činy!

„Pán zla mne jmenoval do pozice svého zástupce, čímž mé jméno získalo váhu, a ode mě se nyní očekává potomek," sděloval naprosto bez emocí jako teorii v lektvarech. „Nemám jediný osobní důvod prahnout po dítěti," vysvětlil ironicky, „avšak příkaz Pána zla nelze neuposlechnout. Slečno Gangerová, nijak mě netěší vás vystavovat podobným situacím jako minulý týden, mrzí mne, že to byla vaše první zkušenost, bohužel však musíme vytrvat, dokud nebudeme... úspěšní."

Hermiona nedokázala potlačit slzy. Nemohla s ním být.

„Prosím vás, já nedokážu..."

„Jedno dítě je přijatelná cena za váš život," odtušil chladně. „Přivedu lékouzelníky, nemusíte mít strach." Dívka vzlykala již neskrývaně. Vždy si přála jedno nebo dvě děti, avšak se Snapem... „Nejsem idolem sedmnáctiletých dívek, ale..." Ušklíbl se.

„Devatenáct," opravila muže automaticky. „V září mi už bylo devatenáct."

„I tak mne nijak netěší váš věk," poznamenal odtažitě. „Znal jsem ženu, která rodila také takto mladá. Byla výjimečnou matkou."

Hermiona odvrátila pohled. Nikdy se nestane matkou Snapeových dětí na příkaz Voldemorta! Zakryla se peřinou, aby pochopil, že má odejít.

„Slečno Grangerová, vždy jste byla racionálně smýšlející dívka. Nesnižujte se nyní do úrovně svých přihlouplých přátel." Zarazil se, ale přesto neodolal. „Váš rozum vás zachránil před bitvou, v průběhu bitvy a následně i v žaláři. Kdyby Pán zla neusoudil, jak nadaná čarodějka jste, již dávno byste nebyla mezi živými." Zvedl se a nechal kožené křeslo zmizet. „Jedno dítě, slečno Grangerová, a váš dluh vůči Pánovi zla bude splacen."

„Raději zemřu, abych mohla být se svými přihlouplými přáteli, než abych nosila vaše dítě!"

Myslíte, že na dítě doopravdy dojde?