Snamione: Poslední šance

Mudlovská šmejdka 24

Tajné schůzky s Harrym byly opojné a vzrušující. Hermioně pokaždé rozproudilo krev, když musela kolem Snapea elegantně proklouznout ven, aby ji kouzelník nepodezíral. Lily sloužila jako dokonalá propustka, která na čerstvém vzduchu téměř okamžitě usnula, tudíž se rozhovoru mezi přáteli vůbec neúčastnila. Čarodějka pokaždé odstavila kočárek o něco dále, aby nemusela Harrymu připomínat své ponížení a aby nebyla Lily rušena jejich hlasy.

Harry na setkání nosil sladkosti, jež je doprovázely od prvního ročníku v Bradavicích, ale které Hermiona ze Snapeova domu neznala. Zákusky ano, občas skřítek mladé ženě nějaké přiložil k jídlu, ale protože Snape na sladké nebyl, byl dezert spíše vzácnou výjimkou. Společně s Harrym sentimentálně vzpomínali na dávné časy, kdy ještě dokázali být šťastní i ve smrtelném ohrožení. Jejich schůzky se odehrávaly každou sobotu, kdy byl sice Snape doma, ale po týdenním stresu na ministerstvu odpočíval, aniž by Hermionu řešil. Ideální příležitost.

Hermiona do obýváku téměř přitančila s dcerou v náručí a všelijak se s ní vlnila, aby bylo dítě co nejvíce natřásáno a vykřikovalo radostí – až tak dobrou náladu Harry u Hermiony způsobil. Bylo skvělé vědět, že někde za zdmi se nacházel člověk, který ji nezatratil a stál o její přítomnost, i když tím riskoval vlastní život...

„Dáme si něco dobrého?" zašvitořila na maličkou holčičku, k jejímuž ramínku přiložila rty a vydala prskavý zvuky, tudíž dítě nadšením hlasitě vykřiklo, ale Hermiona zamrzla v pohybu, když se omylem střetla s černýma očima a vyklenutým obočím muže na křesle před krbem. Doufala, že Snape zůstane ve své ložnici zalezlý až do večeře.

„Dobré odpoledne, slečno," pronesl hlubokým hlasem Snape, když se Hermiona nedokázala vymanit ze své konsternace. Lily matce malýma ručkama tlapkala po tvářích a dekoltu. Ráda by si hrála dál.

„Pane," zamumlala na oplátku a s mírně zardělými tvářemi se vzdálila do kuchyně. Skřítek tam naštěstí nebyl, ale zanechal jí na stole talířek s ovocem a pár kousků sýru s chlebem. Hermiona měla pocit, že jí dávkoval jídlo jako sově. Když se cítila špatně a byla pohublá, dovolil si přidat do její krmné dávky i něco sladkého, ale jak začala poslední týdny díky Harrymu více jíst a pociťovala zaoblení boků a zvětšení prsou, veškerá její jídla byla náhle střídmější. Muselo to být ze skřítkovy hlavy, Snapa by přeci něco takového při jeho vytížení ani nenapadlo...

Sedla si zády ke dveřím do obýváku – tak, aby ji Snape neviděl – a rozhalila hábit, aby mohla Lily nakojit. Zatímco děvčátko spokojeně sálo, Hermiona si dopřávala také jídlo. Odpočívala, dokud za sebou nezaslechla Snapeovy kroky, jenže Lily už nebyla tak maličká jako bezprostředně po narození, kdy s ní mohla jednoduše manipulovat, a odmítala matku pustit, takže Hermioně nezbývalo nic jiného, než sedět a tvářit se, že si své nahoty není vědoma. Černé oči však nezakotvily na jejím prsu, ale upoutal je prázdný talířek před Hermionou.

„Dobrou chuť!" poznamenal jízlivě vysoký muž, když si Hermiona do úst vložila poslední kuličku hroznového vína. Svačina přišla vhod, ale otrávený pohled kouzelníka jí začínal prozrazovat, že talířek zřejmě nebyl připraven pro ni...

„To byla... ehm... vaše svačina?" odvážila se zeptat ještě částečně s plnou pusou Hermiona. Dítě strhávalo její hábit stále více, zatímco samo tišilo hlad. „Zavolám Montu, aby-"

„Vyřizuje nějaké mé pochůzku, není doma," oznámil, přičemž mu z rukávu vklouzla hůlka do ruky. Mladá žena k sobě přitáhla dítě blíže a plaše sledovala kouzelníka. Přeci by ji nepotrestal za takovou hloupost, jídla bylo v kuchyni mnoho, jenže ona si ještě moc barvitě pamatovala žalář pod sídlem Vy-víte-koho. Jeden z vlkodlaků, který neměl hůlku, ji za omylem upuštění plechový džbán zfackoval tak silně, že na nějakou dobu ztratila vědomí... A Snape měl teď hůlku – rychlá kletba cruciatus by na ní nezanechala ani fyzické následky... „Omlouvám se, připravím vám nové jídlo!" Spěšně se zvedala i s Lily stále přisátou k prsu, ale Snapeovo líné švihnutí hůlky ji zastavilo. Nevyslal kouzlo na ni, ale do kuchyňského prostoru, odkud se začaly střádat suroviny na nové jídlo.

„Ne vždy jsem měl domácího skřítka," odfrkl kouzelník téměř dotčeně, zatímco sledoval, jak se jeho jídlo rychle připravuje. Dalším rychlým švihnutím hůlky dopřál i Hermioně několik kousků ovoce navíc. „Nemám rád, když mě někdo během jídla sleduje," odůvodnil své počínání a pokrčil rameny. Všichni tři tiše jedli, ačkoliv se čarodějka nevyvarovala rychlým pohledům na hůlku a jejího majitele.

Lily dopila, ale s plným bříškem ji přepadla únava, s níž přicházela nevrlost. Tiché kňourání a tahání Hermionina hábitu, zatímco se mladá žena snažila zahalit, přestože stále držela vrtící se dítě, aby nespadlo.

„Lily, už půjdeme spinkat, jen chviličku vydrž." Boj s hábitem skončil jejím vítězstvím, protože dětské ručky začaly tahat a vyhrnovat Hermionin rukáv, tudíž uvolnily látku na jejím dekoltu, i když Snape musel vidět vše, co jen šlo... Dolaďovala poslední detaily, když maličké prstíčky dítěte nahradily dlouhé mužské, které se jako hadi pevně ovinuly kolem jejího zápěstí. Jednu ruku nechala položenou na stole, aby dítě nekomplikovalo oblékání – tutéž ruku uvěznil Snape. Zděšeně vzhlédla do přísného obličeje.

„Jaké kouzlo vám to způsobilo?" zeptal se vážně a pokynul k jizvě od Bellatrix Lestrageové. Mudlovská šmejdka.

„Nůž, pane." Chtěla ruku stáhnout, avšak Snapeův stisk nepovolil, spíše naopak – přitáhl si ruku blíže k sobě, tudíž se musela Hermiona mírně naklonit nad stůl. Lily neustále žmoulala látku hábitu. Jizva již byla tak vybledlá, že nebyla na první pohled téměř znatelná, ale když teď Lily vyhrnula její rukáv, Snapeovi to nemohlo uniknout.

„Byl prokletý? Nějaký jed?" přemýšlel nahlas.

„Jen nůž – Bellatrix mi to označení vyryla do ruky, když si myslela, že jsme jí ukradli Nebelvírův meč."

„To bylo ještě před bitvou o Bradavice," zamumlal nevěřícně. „Proč jste s tím nic nedělala? Je to odporná jizva," okomentoval znechuceně výjev před sebou a natočil drženou paži do nového úhlu. Ze stolu sebral hůlku a začal za tichého mumlání přejíždět jejím hrotem po čarodějčině předloktí. Jizva pomalu mizela... Nevěděla, proč si jizvu neodstranila ještě před bitvou sama, ale nebyl čas. Krvácející ránu zavázala kusem látky, zatímco chystali Dobbymu pohřeb. Na mokvající strupy zapomněla kvůli plánování vykradení banky, kde utrpěla další šrámy, a odtud již vedla rychlá cesta do bitvy a do sklepení Malfoyova sídla. Měla ošklivé znatelné jizvy po celém těle a na tuto si ani nevzpomněla. Již před dávnou dobou ji přijala, protože ona byla mudlovskou šmejdkou. Kdyby nebyla mudlorozená, nikdo by s ní nezacházel tak, jak s ní zacházeli. Kdyby nebyla mudlorozená, nemusela by se podrobit Snapeovi a nemusela by s ním mít dítě, nemusela by žít takhle...

Hotovou práci pomalu přejel Snape bříškem palce, aby místo zahřál.

„Nikdo nemá právo vás nazývat takovým výrazem. Jste čarodějka stejně jako oni, stejně jako Bellatrix."

„Čarodějka bez hůlky je moták, pane."

„Naše potenciály se spojily v Lily. Bude to neobyčejně dobrá čarodějka," pronesl patřičně hrdě, „a něco takového by se nestalo, kdybyste byla moták, slečno." Dítě zakňouralo hlasitěji. „Uložte Lily a přijďte za mnou do obývacího pokoje, vyléčím vám i další jizvy."

„To není potřeba..." Tvrdý pohled značil opak. „Dobře, děkuji, pane."

Jedna z částí, kde je Snape poměrně lidský...

Moc děkuji za vaše komentáře! Motivují mě psát ještě doplňující kapitoly (jako například tuto)

Pokud se nudíte, má druhá povídka (Severus Snape) ze světa HP včera prakticky dovršila svého konce, takže na vás čeká 85 kapitol čtení a příběh ještě se o jednu bonusovou kapitolu rozšíří :)