Snamione: Poslední šance

Pugét 36

Hermiona se nepříjemně ošila, když zmizelo teplo, jež se k ní ještě před chvílí zlehka tisklo. Rozmrzele zamručela z polospánku, tudíž se teplo na okamžik vrátilo, když ji těžká paže ještě jednou přimáčkla do peřin a hrubá brada se svezla po líci. Čarodějka ani neotevřela oči, když Snape odcházel ještě za tmy do práce jako každý den. Usnula dříve, než zaslechla vzdalující se kroky na štěrkové cestě před domem.

Probudila se společně s Lily ve své ložnici až do denního světla. Sice musela Lily vyndat z postýlky a přenést na svoji postel, ale lenošila s holčičkou ještě dlouhé minuty. Lily s hnědými vlásky se rozvalovala na části postele, kterou si zabral Snape. Hermiona holčičku pozorovala, dokud nemusela doopravdy vstát a upravit se, protože dnes plánoval přijít Harry.

Rychlé oblečení, oběd do sebe Hermiona doslova hodila a téměř během se vydala do malého lesoparku až na okraji pozemku. Lily kvůli špatnému počasí zůstala se skřítkem doma.

„Harry?" dovolila si trochu hlasitěji zavolat, když mladého kouzelníka nedokázala očima najít, až náhle viděla pouze tmu... Teplá ruka překryla Hermioně oči a v nose ji poškádlila sladká vůně. Květina! A jaká! Jakmile Harry uvolnil svoji ruku, Hermiona po mžitkách zahlédla bohatou kytici z hyacintů a bílých růží. „Je krásná!"

„Pro tebe."

„Nic neslavím," pronesla zpěvavě Hermiona, ale květinu s povděkem přijala. Omamná vůně se linula z květů všude kolem. „Proč?"

„Chyběla jsi mi." Pokrčil rameny s úsměvem, ale nepustil ruku z Hermionina pasu.

„Jak jsi na tom?" odvážila se zeptat čarodějka. Počáteční nadšení z kamaráda ji trochu opustilo, když dovolila vtíravým myšlenkám, aby se jí vloudily do hlavy. Harry byl odhodlanější zabít hada i Voldemorta než kdy dříve – především byl netrpělivý, čemuž nahrávaly i nové informace, které jasně ukazovaly, že had se vrátil do přítomnosti neohroženého černokněžníka.

Harry nevrle odvrátil pohled, než frustrovaně vydechl: „Zkusil jsem to..." Hermiona tiše zalapala po dechu. Vyrazil, aniž by jí o tom řekl? Co kdyby zemřel? Kdo by jí to řekl? Snape, se kterým již měsíc sdílela lože, přestože kromě kradmých doteků nikdy nepřekročili hranice? „Nicméně had tam nebyl a nikdo mě neviděl, takže to vlastně nestojí ani za zmínku." Znuděně pohlédl na oblohu, z níž na něj začínaly padat velké kapky. Hermiona se skryla pod kápi.

„Harry, nemůžeš takhle riskovat!"

„Hermiono, já to musím udělat. Kdo jiný se k tomu odhodlá?" Čarodějka trochu uraženě svraštila obočí, ale přes těžkou kapuci a pugét jí nebylo vidět do tváře. I ona by ráda pomohla, ale nesměla opustit pozemek Snapeova domu. Nevěřila, že by dokázala utéct, především si však nechtěla ani představit, jaké by její útěk vyvolal zmatky v celém kouzelnickém světě. Všichni by byli na pozoru, nikdo by již nebyl bezstarostný podobně jako ve starých dobách, což Harry nutně potřeboval. Harry Potter byl zapomenut, ostražitost se stala nepodstatnou.

„Měli bychom se o tom vždy poradit..."

„Hermiono," vydechl, jako by mluvil s malým dítětem, „na to není čas. Když se dozvím, kde had je, okamžitě vyrážím, ale ani tak nejsem dostatečně rychlý. A ty navíc nebydlíš na úplně snadně přístupném místě, kolem kterého bych se normálně pohyboval, když jdu hledat hada." Déšť sílil, takže už ani kapuce neplnila na sto procent svoji povinnost. „Musíš mi věřit. Jsem za tvé rady moc rád a také bych si přál, abys o všem věděla, ale nezapomínej, že jsem zvládl přežít i v jiné zemi dost dlouho na to, abys o mě nemusela mít obavy."

„Moc se o tebe bojím, Harry."

„Já o tebe taky."

Déšť zesílil natolik, že už je ani těžké větvě jehličnanů neochránily před vodou, a proto se Hermiona rozhodla zavést Harryho nejblíže domu, co kdy byl. K jednomu boku budovy se tiskl menší altánek, který byl částečně porostlý břečťanem, ale jinak dovoloval čistý výhled až k hlavní bráně. Dvě proutěná křesla dnes posloužila lépe než vystouplé kořeny v lese a střecha zajistila absolutní sucho. Za hlasitého bubnování deště si dlouhé hodiny povídali, než se Harry zvedl a zmizel za zdmi Snapeova pozemku.

Hermiona se s vonící kyticí vrátila do domu, aby pro ni našla vhodnou vázu, ale když procházela patrem, na okamžik ji zastavila mužská konverzace. Snape si přivedl návštěvu?

Tiše prošla kolem pracovny, ze které se ozýval rozhovor, ale nesnažila se ani poslouchat, jen doufala, že někde nalezne vázu či sklenici pro květinu. Harry jí udělal opravdovou radost.

„Omluvte mne," zazněl nedaleko od Hermiony Snapeův hlas. Vysoký kouzelník slova věnoval své návštěvě, i když černé oči již z dálky probodávaly čarodějku. Udělala něco špatně – jediný pohled na muže vše vypověděl.

Pečlivě zavřel dveře.

„Pojďte za mnou," utrousil napůl úst, zatímco položil Hermioně ruku na záda, aby ji popohnal. Tento trik zabral, čarodějka nechtěla, aby se jí dotýkal, přestože v posteli si na drobné intimnosti začínala zvykat...

Hermiona spěšně klopýtala až málem do své části domu, kde se Snape zastavil a přirazil čarodějku ke zdi, zatímco se vnitřní hněv prodíral napovrch. Z ramen sklouzly daně na studený kamen za ženinou hlavou – nemohla uniknout.

„Přivést Pottera až téměř do domu? Co vás to napadlo?!" Ostražitě se podíval přes rameno k pracovně. „To, že jsem v jisté míře ochotný Pottera přehlížet, neznamená, že je má trpělivost bezedná!"

„Omlouvám se, ale pršelo. Nechtěla jsem vás-"

„Naštvat? Vytočit? Ohrozit?" vysmíval se znechuceně. Byl příliš blízko, příliš naštvaný... Hermiona chtěla ucouvnout, ale tvrdá zeď za jejími zády jí nedovolovala vůbec nic, jen snášet i nadále Snapeovu bezprostřední přítomnost. „Nejste tak hloupá, aby vám nedošlo, co by se stalo, kdyby kdokoliv zjistil, že je Potter naživu. A vy jim ho přivedete přímo před okno!"

„Nevěděla jsem, že někdo přijde. Nikdy nikdo nechodí," zamumlala Hermiona. Snažila se skrýt alespoň za květinou, kterou si tiskla k hrudi.

„A ani Potter by neměl!" sykl. Černé oči by pugét zapálily, kdyby měly takovou moc. „Pokud nutně potřebujete jeho přítomnost k životu," procedil skrze zuby, „tak ať mi alespoň nechodí na oči."

„Jistě, my-"

„Ale, ale..." Bledý Draco Malfoy se v dokonale padnoucím hábitu objevil nebezpečně blízko. Úlisné oči a přehnaně spokojený výraz napovídaly Hermioně, že by se i s květinou měla skrýt za Snapea, jenž ale leknutím od čarodějky ustoupil.

Slyšel něco Malfoy? Neslyšel?

Neskutečně děkuji za tolik krásných komentářů k minulé části a zatím nejvíce hvězdiček u kapitoly - hned jsem z nadšení připsala další díl.