Snamione: Poslední šance

Opilý 42

„Jste opilý! zaskuhrala přidušeně Hermiona, zatímco ji Snape tvrdě tlačil na stěnu vedle krbu a mokrými rty přejížděl po jejím odhaleném krku. Snažila se muže odstrčit, avšak neměla sebemenší šanci. Nevěřila, že by ji byl v tomto stavu schopný znásilnit, přesto se jí zvedal žaludek už jen z alkoholového oparu, jenž se kolem kouzelníka vznášel, a neomalených rukou, které hrubě klouzaly po jejím těle. „Přestaňte, prosím... Už dost!" vykřikla, což donutilo kouzelníka zavrávorat a dát tak Hermioně prostor k úniku, ona se však o mnoho nevzdálila. „Pojďte si lehnout."

Vysoký muž se kymácel ze strany na stranu a Hermiona jen znechuceně přihlížela, jak se těžkopádně opíral o každou stěnu, když hledal rovnováhu. Nejraději by ho nechala na gauči před vyhasínajícím krbem, jenže do takové spouště s obtíží poslala domácího skřítka. Smrtijedi záměrně opili Snapea a následně i sebe, takže se všude po obýváku válely střepy, louže alkoholu a vedle pohovky i zvratky... Monta poslušně obsluhoval pány s úsměvem na tváři, přestože jej oslovovali chlupatá či smrdutá potvoro – takové oblibě se Hermioně u domácího skřítka nedostávalo, ani když jej nazývala pravým jménem.

Snape se zapíral o trám postele, zatímco jej Hermiona nesmlouvavě svlékala – odmítala dýchat alkoholem nasáklou vestu, na niž kouzelník mnohokrát vybryndal whisky. Hodiny s tichým cvaknutím oznámily čtvrtou hodinu ranní, když mladá žena konečně svalila kouzelníka na matraci. Okamžik se přemáhala, aby se nezmocnila Snapeovy hůlky, kterou složitě vypreparovala z kouzelníkova hábitu, ale byla moc unavená a věděla, že by se přes skřítka stejně nedostala.

„Otočte se na bok!" sykla podrážděně Hermiona. Byla přesvědčená, že si kouzelník z dnešní noci nebude nic pamatovat, a proto odhodila všechny zábrany. Když se neotočil zády k ní, změnila pozici sama, aby ji Snapeovy výpary míjely. „Musel jste se tak hrozně opít?" vyjekla vyčítavě. Protáhla se, aby vzpamatovala svaly z útrpného sezení na podlaze.

Napadlo ji, že usnul, avšak nakonec odpověděl: „Zapíjeli jsme Lily."

„Lily?! Pil jste, jako bych porodila paterčata!" Oba bratři Lestrangeovi zprvu připíjeli na zbavení se Bellatrix a na všechny mrchy v kouzelnickém světě, které potkali, avšak skrze ženská jména se dostali až k Lily, které začali vybírat vhodného ženicha. Hermiona zatínala zuby, aby opilé Smrtijedy nesjela na dvě doby. Každý vhodný partner se rovnal jednomu panáku... Chvíli před čtvrtou hodinou oslavu zrušilo až totální vyčerpání většiny zúčastněných.

„Jste hrozná, Grang-gerová!" zamumlal hrubým hlasem. „Ale i tak bych vás chtěl."

Dívka ztuhla. To neřekl! Těžká ruka na jejím pase však říkala opak. Tulivě nalehl na Hermionina záda a políbil Hermionino rameno.

„Jste opilý, nevíte, co říkáte," zadoufala.

„Pil jsem kvůli Lily," zachroptěl, „a vám. Příští dítě už určitě budete mít s Potterem... Nejste už v tom?" zeptal se opilecky a sprostě sáhl čarodějce na břicho, kde se jeho prsty zabořily do měkkého masa. „Musel jsem Lily zapít. Musel! Jsem její otec..."

„Spěte!"

„S vámi bych spal," promlouval líně. „Alespoň ještě jednou..."

„Jste opilý! Buďte tiše a spěte, určitě budete muset ráno do práce." Zavrtal svůj velký nos do jamky nad klíční kostí čarodějky. Nebylo to příjemné, ale i přes to byla Hermiona nehybná. Čím dříve usne, tím rychleji jej odvalí ze své poloviny postele...

„Jsou to naše poslední noci," zamručel znepokojeně a Hermiona nechápavě naklonila hlavu, aby viděla alespoň část ze Snapeovy tváře. Už dávno překonala odpor z kouzelníka samého a ani jí po letech nepřišel nepřijatelně škaredý – zvykla si tu tvář vídat denně. „Poslal jsem dnes Potterovi sovu vaším jménem, že Na-gini bude za tři dny v Malfoyově panství."

„Proč to děláte? Myslela jsem, že jste se současným stavem spokojený." Snape se ušklíbl, než dlaní zkoumavě přejel na čarodějčina plná ňadra, kde setrval. Laskal její tělo, jako by se s ním doopravdy loučil.

„Spokojený?" odfrkl. „Kdyby Potter nezklamal, k ničemu z toho nemuselo dojít!" Propletl si nohy s mladou ženou, konečně se Hermiona zahřála, přestože jí z profesorových vláčných slov běhal mráz po zádech. Bylo vůbec možné, že by Snape po letech oddaného sloužení Voldemortovi změnil strany a zbrojil proti němu? Ne, to se jí muselo zdát z únavy... „Nejste ráda? Budete volná, vy i Lily," zamumlal naposledy, než jeho ústa opustilo hlasité zachrápání a celá váha kouzelníka se bezvládně svezla na drobnou ženu pod ním. Páchl alkoholem, slintal na její hruď a chrápal tak hlasitě, že Hermiona nedokázala usnout, ale stejně by spát nedokázala. Přemýšlela o profesorových slovech. Pokud opravdu poslal Harrymu sovu jejím jménem, Harry zajisté zalarmuje všechny přeživší a vyrazí zabít hada. Dopisu s jejím jménem uvěří, Harryho horká hlava nedokáže domyslet případné nebezpečí či pravost dopisu.

V ten okamžik zalapala po dechu, když jí došlo možné nebezpečí.

Dopis poslaný Snapem jejím jménem. Kdokoli dopis otevře, bude si myslet, že ho psala ona, že ona napsala dopis nepříteli, který má být mrtvý. Dokonalý tah, jak se zbavit jí i Harryho – Snape byl dostatečně inteligentní, aby na takovou podlost přišel.

Čirou náhodou by mohl dopis zkonfiskovat, zabít za tento čin Hermionu a začít pátrat po Harrym, kterého by si dalším dopisem vlákal přímo do sídla Voldemorta. A proč by to dělal? Smrtijedi by přestali stagnovat, kdyby se objevil znovu nepřítel státu číslo jedna. Snape by se nemusel otravovat s mladou ženou, která ho odmítala uspokojit, a rovnou by sáhl po Narcisse Malfoyové, již mu stejně většina přívrženců Vy-víte-koho přisuzovala i před jejím stále právoplatným manželem. V horším případě by se zajímal o šílenou Bellatrix, kterou Lestrange vyhostil, protože mu nedala dědice... Ona byla věrná pouze svému Pánovi, ale Snape by měl něco, co ona nikdy neměla – dceru, dědičku... Nad tím Hermiona zavrtěla hlavou, dostala se příliš daleko. Bellatrix by nikdy nestála o dítě mudlovské šmejky a Snapea, kterého považovala za otravný hmyz, ale Narcissa by pravděpodobně dokázala přijmout Snapeovo dítě. Paní Malfoyová kouzelníkovi vděčila za mnohé a i na dospělého Draca stále pohlížela jako na malého chlapce, kterého musela chránit – ona by dokázala zastoupit Hermionu... V každém případě by Snape potěšil Vy-víte-koho a dostalo se mu ještě více pocty než doteď, kdy jej Smrtijedi brali jako zbytečného úředníka. Pravděpodobně byl s Voldemortem domluvený, že mu Harryho za tři dny dovede až k nohám...

Myšlenkami se mladá čarodějka trýznila až do úsvitu, než se začala probouzet Lily.

K jaké možnosti se přikláníte? Je to past nebo jen velká pomoc od Snapea, který riskuje (ví), že tímto tahem přijde naprosto o vše (včetně Hermiony a dcery)?

Zrovna u tohoto dílu mě neskutečně zajímá, co i myslíte 💚