Snamione: Poslední šance

Omeleta 73

„Čaj," poručil si Snape, když brzy ráno vpadl do kuchyně a netrpělivě kmital zrakem mezi hodinami a dveřmi, zatímco čekal na ranní vydání Denního věštce. V rámci vyčkávání zapálil krb.

„Dáte si ovocný?" zeptala se zlehka Hermiona, která namísto skřítka vykoukla zpoza velkého kotle. Sama připravovala snídani, aby nakrmila všechny hladové krky v domě, což jí překvapivě dělalo nesmírnou radost. Sice pouze rozbíjela vejce a přisypávala koření, aby měla vše připravené pro prvního strávníka, ale tato činnost ji zvláštním způsobem uklidňovala.

„Slečno? Kde jsou skřítkové?" Snape se zmateně rozhlédl po prázdné kuchyni. Bleskurychle se postavil, aby došel za čarodějkou.

„Krátura vyřizuje něco pro Harryho a Montovi jsem dala volno."

„Volno?!"

„Ano, i skřítkové mají právo na volný čas."

„Nikdy jsem o takovém právu neslyšel," zamručel Snape. Líně si kouzlem přivolal hrnek a nabral do něj vodu, kterou pomocí hůlky přivedl k varu.

„Protože ho ještě nikdo neschválil!" vyprskla rozhněvaně Hermiona, před níž i Snape nepatrně ucouvl. Čarodějka se pomalu nadechla nosem, aby dosáhla vnitřního klidu. „Nikoho osudy domácích skřítků nezajímají, ale oni jsou stejní jako my – myslí, prožívají emoce... Nechápu, že i dnes existují v kouzelnické společnosti otroci."

„Naše společnost se potýká s mnohem závažnějšími problémy několik posledních desetiletí, proto jsou práva skřítků odsunuta do pozadí. Je to logické."

„A nespravedlivé." Hermiona postavila pánev na plotnu a nalila na ni směs. Krájení zeleniny vzdala – použila kouzlo. „Jaký chcete čaj?"

„Dokáži se obsloužit sám."

„Dnes dělám snídani já, takže se posaďte a počkejte, než vám vše donesu." Hermiona si upravila neposedný pramen vlasů, jenž jí vyklouzl z nepořádného uzlu. Snape se nepohnul, nadále nechával vodu ve svém hrnku vřít. „Je pro vás tak nemyslitelné, že byste mě jednou jedinkrát poslechl?" vyjekla Hermiona, ale vyčítavý tón se zlomil ve smích v okamžiku, kdy se Snapeovi na tváři objevil provokující úšklebek. „No tak, posaďte se!"

„Pocit bezmoci?" provokoval nadále vysoký kouzelník s černými vlasy po ramena. Potřeboval by ostříhat, proletělo Hermioně hlavou jako první. Čarodějka zatvrzele zavrtěla hlavou. „Mám pocit, jako bych se díval do budoucnosti na Lily..." Povzdechl si se stále přítomným blahosklonným úšklebkem. „Proč bych vám měl stále ustupovat, když vy uděláte vždy pravý opak toho, o co vás požádám? Frustrující, že?" Hermiona dětsky protočila oči a v nestřežený okamžik nasypala muži do vroucí vody směs na jahodový čaj. V Příčné ulici na něj stála frontu a Lily jej zbožňovala. „Ten nemám rád," zamručel, než se loudavým krokem vydal ke stolu, na němž již seděl velký výr s dopisem.

„Kdo píše?" zeptala se se zájmem čarodějka, když na dva talíře servírovala vaječné cosi, co mělo býti omeletou. Na vzhledu nezáleží, ujišťovala se.

„Ministerstvo."

„To bude pro Harryho," nadhodila konverzačně Hermiona, jejíž pozornost se upínala k ovocným čajům a snídani. Ledabylým máchnutím nové hůlku poslala talíře na stůl i s příbory a pečivem. Byla na sebe pyšná.

„Je pro mě," zamumlal nazpět Snape, který ztuhle postával zády k ní, ramena shrbená. Hermiona se pomalu přikradla, zlehka sevřela mezi prsty kouzelníkův hábit na zádech, položila ruku na pravé mužské předloktí, aby ruce svíraly dopis o pár centimetrů níže, a četla. Co mohlo ministerstvo po Snapeovi ještě chtít? Obnovení soudu? Rozšíření seznamu povolených kouzel?

Než stihla čarodějka zaostřit, Snape dopis přeložil a několik chvil hleděl pouze na pečeť ministerstva.

„Co se stalo?" naléhala Hermiona, přičemž jej stále zlehka objímala rukama. Hlavu si jemně přitiskla k mužské paži, aby i ona lépe viděla na pečeť, jež ji děsila mnoho posledních let.

„Došlo k dalším vraždám bystrozorů."

„Viní vás?!" Pevněji sevřela předloktí, aby donutila kouzelníka na ni pohlédnout.

Němě zavrtěl hlavou.

„Tak co po vás chtějí?"

„Abych narukoval," pronesl rozvážně.

„To jste ale," nejistě zvedla pohled k černým očím, „přeci chtěl, ne?"

„Už jste viděli dnešní noviny?" Vpadl do kuchyně celý zadýchaný Harry, zatímco všem mával novinami před obličejem, jakoby odháněl otravný hmyz. „Bellatrix zabila polovinu noční hlídky! Vystopovali ji až do Skotska, dokud proti nim neobrátila hůlku – zřejmě bystrozoři našli stopy u sídla Malfoyů."

„To je hrozné!" Hermiona si zakryla dlaní ústa, ale náhle jí vše došlo. Železné zásoby ochránců zákona docházely, někteří bystrozorové možná raději rezignovali na své pozice, aby se vyhnuli střetu s šílenou Lestrangeovou, a ministerstvu konečně došlo, že potřebuje větší a zuřivější sílu, než jsou původní ochránci – velice mladí a nezkušení ochránci, kteří získali svoji práci až po pádu Voldemorta.

„Stále to nedokážu vstřebat, některé z mrtvých jsem znal osobně," přiznal Harry smutně.

Hermiona cítila Snapeův pohyb, když se otočil k odchodu.

„Pane, jste v pořádku?"

„Jistě," sykl Snape a tiše odešel. Snídani nabídla čarodějka zdrcenému Harrymu.

Omlouvám se za opožděný díl, ale nenašla jsem dostatek času na dopsání, proto přidávám nový díl až dnes, ale nemusíte se obávat, Vánoce budou štědré :)

Nesmírně moc děkuji za komentáře k minulé části, všechny jsem četla a odpovím na ně zítra, až se konečně po týdnu trochu zastavím.