Snamione: Poslední šance

Neochvějná ve své víře 99

Andromeda kráčela spokojeně se svou sestrou a Teddym do salónku na čaj. Vyrazili si společně do Příčné ulice, aby si Teddy pro svoji obrovskou žábu koupil krmení a mohl si prohlédnout sovy, o kterých poslední měsíce básnil, ale takového mazlíčka chtěla čarodějka vnukovi zakoupit až do Bradavic. Andromeda se ještě nechala Narcissou navnadit na nové šaty, ale sestry si následně již nedovolily vstoupit do přeplněné kavárny. Nenávistné pohledy je provázely po celou návštěvu ulice...

„Babi?" Teddy se zastavil před sofa, kam Andromeda chlapce poslala. Chtěla si ještě jednou prohlédnout nový kostýmek, než Narcissa obstará občerstvení. „Teta Bellatrix brečí," zamumlal konsternovaně chlapec, jenž postával v uctivé vzdálenosti, aby na něj Bellatrix bezprostředně nedosáhla. Moc hůlky si dítě zatím neuvědomovalo.

„Teddy, jdi do kuchyně!"

„Ale babi..."

„Jdi, Teddy." Chlapcovy vlasy změnily barvu z pískově žluté na rudou, ale bez dalších slov odešel z místnosti. Andromeda nepamatovala dobu, kdy by viděla starší sestru ronit slzy. Vždy zatvrzele přijímala všechny rány osudu, někdy působila téměř šíleně již v časech, kdy ještě svoji sestru bezmezně zbožňovala a zlobila ji barevnými stuhami, jež jí zaplétala do vlasů. Když Bellu potkala po desetiletích, byla již dočista šílená, umanutá a neochvějná ve své víře – slzy na rozdíl od sester neznala.

„Bojíš se snad o to štěně?" protahovala posměšně žena na sofa, ale hlas měla hrubý staženým hrdlem. „Zbytečně, už jsem si na něj zvykla," s každým dalším slovem se loudala, „i na tu odpornou žábu." Andromeda se s kamennou maskou ve tváři posadila vedle hrůzně vypadající ženy. Kdyby Bellatrix neustále nelezla do jejího domu, vnukovu žábu by ani nezahlédla.

„Nemohu ti důvěřovat," odvětila suše Andromeda, ale to již do místnosti elegantně vplouvala Narcissa, jejíž tvář se bolestně stáhla při pohledu na nejstarší sestru. Na rozdíl od Andromedy však vypadala, že celou situaci chápala.

„Bello," vydechla soucitně a vzala sestru za ruku. Bellatrix se nebránila, pouze si v rychlosti otřela hřbetem ruky mokré oči. Andromedu by výjev téměř dojal, kdyby neznala Bellatrix a netušila, že brečela jen kvůli Voldemortovi. Slzy značily, že byla stále neúspěšná. Jediné štěstí...

„Přišel Wilson."

„Sem?" podivila se Andromeda, za což si vysloužila jen posměch.

„Kupodivu se nemohu vydat do Nemocnice svatého Munga."

„Jsi nemocná?" optala se starostlivě Narcissa.

„Stará, Cissy," postěžovala si, což musela Andromeda ocenit úšklebkem. Ani jedna z nich nemládla, ale roky v Azkabanu se na starší sestře podepsaly. „Pokud bych musela," počastovala plavovlasou čarodějku významným pohledem, „chci mít šanci..."

Andromeda pozorně naslouchala. Bella již neplakala a Cissa seděla mateřsky v bezprostřední blízkosti ležícího těla na sofa, zatímco mezi nimi panovalo vzájemné pochopení, jež se prostřední sestře vyhýbalo. Seděla opodál, nechtěla Belle ulevovat, avšak tesknila po sesterské sounáležitosti, kterou již roky necítila.

„Není to správné, Bello, nemůžeš jednat bez srdce," zamumlala Cissa, než si přitiskla sestřinu ruku ke rtům. Podobně utěšovala matka, když byly sestry ještě malé.

„Ne... Nemůžu, Wilson jasně řekl, že už se to nepovede." Starší sestra se opět ztrácela v myšlenkách, tmavé oči se plnily slzami a štíhlá ruka s černými nehty bezmyšlenkovitě zakotvila na propadlém břiše. V ten okamžik Andromedě došlo, o čem sestry debatovaly. První reakce byla nevolnost.

„Chceš Voldemorta přivést tak, že ho porodíš?!" vyplivla prostřední sestra vyděšeně a znechucené a pobouřeně a... „Jsi blázen!" Tasila hůlku rychleji, než si stihly sestry uvědomit, co se stalo. „Nezasloužíš si žádné dítě! Měla bys být v Azkabanu!" Nenacházela sílu seslat na Bellatrix kletbu – jediné, co dokázala, byl pláč, když se otevřely staré rány. „Moje holčička – zabila jsi Doru! Moje jediné dítě... Jsi zrůda! I kdybys udělala cokoliv a otěhotněla, to dítě bych z tebe vlastnoručně vyrvala!"

„Bella Pána zla nepřivede," ujišťovala sestru Narcissa, „že?" Stále opečovávala čarodějčinu ruku. „Bello, uvědomuješ si, že to nejde vzít zpět? Nemůžeš Pána zla přivést."

Odpovědí pro sestry byly nové slzy v černých očích.

Andromeda musela kontaktovat Snapea. Bellin plán byl šílenější, než kdy předpovídala.

Rozhořčeně se zvedla, nedokázala se svou starší sestrou setrvat v jedné místnosti.

„Uvědomuješ si vůbec, že já měla možnost porodit dítě a ty jsi mi ho vzala? Neumíš si ani představit, jak moc mě bolí, že jsem o ni přišla, když ty trpíš jen představou, že nemůžeš otěhotnět." Snažila se potlačit slzy, aby před Teddyho nepředstoupila ve zbědovaném stavu. „Kéž bys trpěla stejně jako já!"

„Andy!" okřikla sestru Narcissa.

„Vzala mi Dceru, Cissy! Jak by ses chovala, kdyby zavraždila Draca?" Pokynula k polehávající setře, jejíž bujné kadeře spadávaly po okrajích sofa. Plavovlasé společnici se vytratila zbylá barva z tváří. „Bella mi sebrala jedinou dcerou, kterou už nic nedokáže vrátit, ať ji teď budeš omlouvat sebevíc!" Úzkostně tiskla rty k sobě, aby již neřekla více. Nemělo cenu vylévat si srdce v přítomnosti Bellatrix, jež byla ke všem cizím problémům lhostejná. „Omlouvám se, už musím jít, Cissy." Pokynula mladší sestře. „Bello..."

Jedna trochu jiná kapitola, ale věřím, že nebyla ke škodě...

Umíte si představit Bellu jako matku?

Děkuji za všechny komentáře (vše jsem četla a na vše odpovím), hvězdičky a přečtení. Další díl bude zase za 6 dní :)