Snamione: Poslední šance

Sova 44

Hermionu probudil praskající oheň, od nějž se linulo oranžové světlo a teplo, zatímco za okny se závěsy byla stále tma. Vedle ní už bylo prázdno, tudíž se pouze převalila, aby ve svém spánku pokračovala, avšak dříve, než se jí podařilo znovu usnout, se těsně vedle ní postel prohnula a pod peřinu vklouzla další postava.

„Dobré ráno, slečno." Hrubý hlas jen několik centimetrů od ucha ji okamžitě probral. „Jste vzhůru," okomentoval tiše a Hermiona pocítila měkkou dlaň na své hlavě, která odhrnovala hnědé kadeře, zatímco prsty jemně masírovaly pokožku. Čarodějka strnule mělce dýchala stále ve stejné pozici. O co kouzelníkovi šlo? Testoval ji? Když večer usínali ve stejné posteli, nijak se nedotýkali. Každý se otočil ke své straně a přikryl vlastní peřinou... „Teď bych o vás stál já," zamručel téměř pobaveně, během čehož se Hermiona pomalu přetočila tváří ke kouzelníkovi s černými vlasy a výhružně vyceněnými zuby v něčem, co připomínalo úsměv. „Dostane se vám více, než jste žádala." Druhou rukou sjel po žebrech do pasu, kde stiskl pevněji. Na svých rtech ucítila jeho. Mentolová chuť pasty byla příjemným probuzením a muž věnoval polibky s rozvahou, přestože se snažil působit přirozeně. Silou vytahoval slabší tělo z peřin, tiskl jej na své a mladá žena se táhla za teplem, zatímco nejistě oplácela polibky. Včerejší noc mu podlehla dočista, avšak pokud dnes chtěla uniknout a ještě poslat Harrymu dopis, musela si nechat líbit alespoň začátek, aby muž nepobral podezření.

Položil ženské tělo zpět do peřin, než na něj nalehl a začal putovat rty níže k ňadrům. Zatvrzele držela, když ji políbil na bradavku, a se sebezapřením pohladila muže po vlasech. Chtěla by ještě spát a snít o tom, že Harry porazí Voldemorta už zítra a všechno utrpení konečně skončí, ale dávno pochopila, že její život nebyl pohádka, a proto ani příliš nevěřila ve šťastný konec. Letmými polibky značkoval dívčino tělo kolem pupíku, zatímco Hermiona vyčkávala až do momentu, kdy rty přiložil na rozhraní kůže a látky bavlněných kalhotek...

Čarodějka s nucenou lehkostí sjela dlaní z temene hlavy podél černých vlasů pod oholenou bradu, za niž povytáhla kouzelníkovu tvář, takže i když ji stále propalovaly černé oči, rty se jí již nedotýkaly.

„Věděl jsem, že ucuknete," zamumlal pobaveně, načež znovu provokativně políbil plné ňadro ženy pod sebou, Hermiona se však nestáhla – s hraným roztoužením objala mužský pas nohama.

„Včera... Já... " Hledala správnou výmluvu. „Mé tělo není zvyklé... Počkejme ještě třeba dva dny."

„Dva dny," zopakoval s úšklebkem, čímž Hermioně pouze potvrdil, že se stane něco, co naprosto zvrátí její nudné a monotónní dny. Možná budou oba mrtví za dva dny... „Ovšem, nechci na vás spěchat. Posnídáte se mnou?" změnil téma, přestože stále setrvával v milenecké pozici nad čarodějkou.

„Je brzy," zaprotestovala a pokusila se podívat z okna, ale všechna byla zahalena těžkými závěsy. Bezmyšlenkovitě přitiskla dlaně na kouzelníkova žebra, čímž si vysloužila rychlý polibek na krk. Nechtěla muže vybízet, ale šlo to samo.

„Musím do práce, ale ještě mám čas... Na vás." Sálající daní pohladil štíhlé ženino stehno od boku po koleno, aby Hermiona propustila jeho boky. Převelice ochotně poslechla, ale s menším nadšením si přes nahé tělo přetáhla volný hábit a vydala se za naprosto probuzeným Snapem. Na malém stolku v kuchyni již postávaly dva hrnky s dvěma malými obloženými talířky a pečivem. Hodiny nad krbem v obýváku ohlašovaly pátou hodinu ranní.

Snídaně byla pro Hermionu zvláštní. Kouzelník příliš nemluvil jako obvykle, ale kdykoliv na sebe pohlédli, nejistě povytáhli koutky rtů. Čarodějce se pokaždé vybavil předešlý večer...

Dojedli. Bez doteků se rozloučili a Hermiona konečně měla dostatek času, aby napsala Harrymu dopis. Jen několik řádek, které varovaly, ale zároveň skrytě burcovaly Harryho, aby je zachránil. Sovu poslala dříve, než se Lily probudila.

Klid před bouří...