Snamione: Poslední šance

Bystrozorský hábit 101

Hermiona pletla, což starý Snape neshledával jako závadné, zatímco seděl v křesle s Lily na klíně a sledoval televizi. Kvůli děvčátku byl ochotný skousnout dokonce kreslené pohádky, na kterých vyrůstala i Hermiona a které možná pamatovaly i Severuse jako dítě.

Lily se na dědečkovi rozvalovala, zívala, ale odmítala jít spát, což Hermiona chápala, jelikož na ni zapomněla a dcera prospala polovinu odpoledne. Snape byl překvapivě tolerantní, přestože měla čarodějka pocit, že se vrátila o několik let zpět k zatvrzelejší verzi Severuse. Starý Snape z ní za jedno odpoledne učinil domácího skřítka, nesměla používat kouzla a konverzace vázla na stejném bodě, přičemž se nemohla jen tak schovat do ložnice, protože měl jinak kousavé připomínky o lenosti čarodějek. Hermiona každý večer padala únavou. Monta byl v mnoha věcech nedocenitelný.

Třaskavá rána uprostřed obýváku vytrhla Snapea z letargie, zatímco se Lily pomalu sápala k domácímu skřítkovi, na nějž Hermiona zrovna myslela. Monta oprášil neviditelné nečistoty ze své utěrky, než se hluboce poklonil Lily a méně strojeně Hermioně. Mudly si nevšímal.

„Co je to za potvoru?!" zahřměl Snape, jehož silné paže dítě od skřítka odtahovaly.

„Slečno Grangerová, pán se ptá, zda byste jej neráčila doprovodit ven."

Žena, oněmělá úžasem, se již chystala odpovědět, ale postarší chlap byl rychlejší: „Doma bude! Kolik je hodin, aby někde courala?!" Skřítek bez mrknutí oka zmizel.

„To byl vzkaz od Severuse," zamumlala tiše na vysvětlenou, přičemž se vrátila k pletení, aby zaměstnala hlavu i ruce. Tak moc se chtěla se Severusem setkat, políbit jej, konečně zbořit neviditelnou zeď, jež mezi nimi stále stála.

„Sovy už vyšly z módy?" optal se teatrálně. Beze slov zavrtěla hlavou.

„Domácí skřítek je sluha, zaopatřuje celou domácnost."

„Tak proto jsou čarodějky líné jako vši," vyvodil si vlastní výsledek Snape s nevěřícným pochechtáváním. „Tohle si měla Eileen přitáhnout z famílie, ne ty krámy okolo, na který se jen prášilo."

Druhá rána proťala prostory obývacího pokoje, tentokrát se však nezjevil pouze skřítek, ale po jeho boku stál hrozivě vyhlížející Severus v bystrozorském plášti. Hermiona vyjekla nadšením společně s Lily, ale muž se historicky poprvé naklonil jako první k Hermioně. Letmé políbení na rty. Čarodějka s přivřenými víčky zasněně seděla, dokud ji silná paže nevytáhla na nohy.

„Kam si myslíš, že jdeš, kluku?" zahřměl Snape, zatímco Lily začínala natahovat, když si jí tatínek nevšímal.

„Do patra, aby se Hermiona nikde necourala," vyplivl posměšně. „Monto, dělej tátovi společnost." Skřítek ledabyle přikývl, načež začal mudlovskou domácnost skenovat očima. Nespokojenost byla znatelná a ani pohledy starého Snapea jej nerozházely. Sebevědomí malého skřítka bylo rovnatelné Snapeovu.

„Severusi, co děláš?" ptala se rozesmátě Hermiona, když za mužem vybíhala schody do patra. Nezastavil a ani nepromluvil, ale za dveřmi ložnice ji okamžitě hladově políbil a začal z ní stahovat svršky. Slabý svetřík následovala halenka a než stihla zaprotestovat nad ztrátou podprsenky, kouzelníkovy dlouhé prsty již rozepínaly knoflík a zip mudlovských džín. Líbání nepolevovalo, ani když Snape natlačil čarodějku na postel, aby kalhoty stáhl. Přišla si nepatřičně, když ležela v peřinách téměř nahá, zatímco Snapea ještě celého zakrýval dlouhý černý bystrozorský hábit. Působil majestátně. Značná část Hermiony se hrdě dmula, že tento muž, na nějž se většina lidí bála byť jen pohlédnout, patřil pouze jí – nikdy by mu to nahlas nepřiznala. „Chybíš mi," zamumlala náhle zcela vážně, čímž v jediném okamžiku dokázala překonat kouzelníkovy hradby a zbavit jej veškerých zábran.

Hrdelně zabručel jako trýzněné zvíře, dravě stáhl ženě kalhotky, načež pocítila, že se brnění rychle rozšířilo do celého těla. Použil kouzlo, aby se nemusel obtěžovat předehrou. Svým způsobem Hermionu toto chování vzrušovalo. Odtažitost byla pryč. Jediné, co Hermiona pociťovala, byly sebejisté pohyby, zatímco do ní kouzelník vnikal.

Hrubá látka bystrozorského stejnokroje dřela ženina ňadra i břicho, zatímco se její nohy pevně obtáčely kolem kouzelníkových boků a zaplétaly se do chladivého pláště. Ačkoliv ležela zcela odhalená, Severus ji celou zakrýval. Při každém přírazu zvrátila hlavu, čímž dokonale odhalovala krk pro vlhké polibky, a skučení mezi přerývanými nádechy stupňovala dle Severusova výkonu.

Muž na okamžik z Hermiony vyklouzl, přitáhl si štíhlé tělo za stehna blíže k sobě a podepřel štíhlá ženská lýtka svými rameny. Čarodějka intenzivní přírazy dlouho nevydržela, než s úpěním ztuhla, zatímco ji brnění pohltilo. Se zavřenýma očima se pokoušela zklidnit dech, avšak pulzující penis mezi jejíma nohama jí nedovolil odpočívat. Snape nalehl na čarodějku, aby nezvyklou polohou způsobil další tření, jež Hermionu vzrušovalo nanovo.

Zarývala nehty do látky, pokoušela se vrtět boky, kouzelník ji však držel zafixovaně na místě, dokud se nenahrbil, nezamručel a nevyvrcholil. Následně se lísavě položil vedle – stále zcela oblečen.

„Děkuju," zamumlal, aniž by otevřel oči. Dlaní mapoval čarodějčinu pokožku, až narazil na ňadro, jež začal jemně hníst v dlani. Hermiona si instinktivně zakryla klín černým pláštěm.

„Netušila jsem, že to máš rád tak..."

Zamyšlení trvalo zřejmě příliš dlouho, jelikož se muž znepokojeně zeptal: „Byl jsem příliš hrubý?"

„To ne, byl jsi skvělý," přitulila se k hřející postavě, „ale nikdy mě nenapadlo, že se budeš až tak suverénní." Pohladila mužskou hruď přes hábit. „Nikdy jsi takový nebyl."

Snape stáhl tvář, než obezřetně vydechl: „Nemohl jsem ti ubližovat – ještě víc. Vždy ses bála, nebo mě žádala, abych byl opatrný, a já nechtěl přijít o poslední zbytky tvé ochoty."

„Už o mě nepřijdeš," ujistila muže, „ale neměl bys tak pokoušet otcovu trpělivost."

„Nebude mi zakazovat vídat moji dívku."

„Tvojí dívku?" zakřenila se Hermiona pobaveně. „Zapomínáš, že už spolu máme dítě."

„Je jedno, kolik nám je a co máme za sebou, prostě jsi moje holka," protáhl nonšalantně, než si ženu přivinul ještě pevněji.

„A ty můj kluk," pronesla Hermiona skrze smích. Snape protáhl obličej podobně jako Hermiona předtím.

Oficiálně tímto dílem ohlašuji, že se Snamione: Poslední šance stává mojí nejdelší povídkou :)

Všem děkuji za přízeň a tuto část berte jako takové malé poděkování.