Snamione: Poslední šance

Ministerstvo 52

Hermiona měla na ministerstvo kouzel jen ty nejhorší vzpomínky, přesto se jej přinutila opětovně navštívit kvůli Harrymu. Byl to alespoň důvod vynést nové šaty, lodičky a použít kosmetiku, kterou si koupila v Příčné ulici. S malou kabelkou, v níž se schovával i oběd pro Harryho, vstoupila na půdu ministerstva díky letaxové síti.

Pokoušela se přehlížet zvědavé pohledy kouzelníků a čarodějek, které míjela cestou k Harryho provizorní kanceláři. Ač byl Harry sebelepší kouzelník, bez vzdělání mohl na dráhu bystrozora zapomenou.

Jedno lehké zaťukání a zdvořilý úsměv pro starší paní na recepci, která neochotně vytáhla Harryho z kanceláře.

„Ahoj, přinesla jsem ti něco k jídlu," začala mladá čarodějka, ale Harryho gestikulace ji ihned zastavila. Rozcuchaný muž s brýlemi nakřivo a naštvaným pohledem nevybíravě máchl rukou, aby ženu umlčel. „Zlobíš se kvůli tomu rozhovoru?" špitla nejistě, i když tušila, že ano. Neměla Snapea před Harrym tak zatracovat. Od malé hádky se Harry doposud neobjevil doma.

„Ale ne, Hermiono," nechápavě zavrtěl hlavou, „na tebe bych se nemohl zlobit. Rozumím ti. Tady jde o Bellatrix." Hermiona při zmínce onoho jména málem ucouvla. „Naplánovala velký útok na oddělení záhad, ale nikdo nechápe proč. Co hledala?" vydechl frustrovaně. „Každopádně celé ministerstvo je vzhůru nohama a stále se ještě někde objevují mrtvá těla našich i Smrtijedů... Promiň, nemám teď čas na nic."

„Krátura uvařil, jen si na chvíli někam sedni..." Hermiona začala vytahovat z kabelky krabičku.

„Máme teď poradu," přiznal Harry, jehož pozornost stále odbíhala k otevřeným dveřím do kanceláře. „Ale když si na chvíli sedneš do čekací místnosti, přijdu za tebou a najíme se, ale teď to nejde. Opravdu."

Hermiona nic nenamítala, měla dostatek času, ale byla překvapena, když vstoupila do čekárny Harryho oddělení. Všude sedělo mnoho čarodějek a kouzelníků, v některých případech byli jedinci dokonce hlídáni bystrozory. Mladé čarodějce se podařilo najít poslední dvě volná místa až daleko ode dveří, načež bylo během několika minut obsazena i druhá židle.

Dívka v Hermionině věku s hnědými vyčesanými vlasy a nenápadným líčením kolem zarudlých očí také tiše usedla za doprovodu několika očí. Hermioně neuniklo, že přišla čistokrevná čarodějka, která měla za vlády hrůzy jistě své bezpečné místo u Voldemortových přisluhovačů, Hermioně však nepřišla mladá žena vůbec povědomá.

Hermiona raději vyhlížela z očarovaného okna, za nímž byla blankytně modrá obloha, která kopírovala tu skutečnou nad Londýnem. Dnes plánovala zajít poprvé s Lily do bazénu, který nalezla jen o dva kilometry dál od Harryho domu. Sama nepamatovala, kdy naposledy měla plavky a chuť jen tak bezstarostně skočit do vody...

„Také tě pozvali kvůli tomu útoku?" zeptala se tiše neznámá dívka po její pravici, které Hermiona nechtěla věnovat pozornost.

„Ne, jen na někoho čekám," zamumlala nazpět, „neúčastnila jsem se žádné vzpoury."

„To ani já ne," odfrkla čarodějka a vyzývavě natočila levé předloktí tak, aby mohla Hermiona vidět pouze bílou kůži. Žádná jizva po Znamení. „Ale i tak musím k výslechu."

„Proč?" vypadlo z Hermiony rychleji, než samu sebe napomenula, aby se začala ovládat a nezajímala se o bývalé Smrtijedy a jejich rodiny.

„Protože sebrali Draca-"

„Malfoye?"

„Ano, Draca Malfoye. Předvolali mě jako svědka, abych dokázala, že se Draco neúčastnil přepadení."