Snamione: Poslední šance

Třetí sestra 34

Dvě čarodějky seděly v přijímacím salonku a připomínaly sochy. Okna byla překryta těžkými závěsy, v krbu přátelsky praskal oheň, přestože atmosféra vůbec nepřipomínala nedělní posezení dvou sester. Narcissa úzkostlivě těkala očima k zavřeným dveřím, za nimiž před hodnou chvílí zmizela třetí sestra s tím, jehož jméno se neříká. Bývalé panství Malfoyů bez Narcissina vytrvalého zkrášlování a elánu zelo prázdnotou, čehož si všimla i Andromeda, která nezaujatě hleděla na suché květy ve váze – poslední vzpomínka na Narcissinu přítomnost jako paní domu.

Ticho proťalo ženské bolestné zavřískání, jež obě sestry zamrazilo až do morku kostí. Mladší z žen si skryla obličej do dlaní a plakala jako pokaždé, když byla v přítomnosti jen těch nejdůvěrnějších, před kterými se nebála odhalit city, ale nesměla se jim poddávat dlouho. Za pouhými jedněmi dveřmi byl Pán zla s její sestrou...

Bellatrix naposledy trýzněně zaječela, než její sestry zaslechly šramocení a zavřené dveře se otevřely.

Nejstarší ze sester s hrdým výrazem doklopýtala do salónku, pokoušela se vsunout do svých svršků, zatímco jí z nosu tekla krev a ret měla prokousnutý. Andromeda zahlédla ňadro své sestry, než jej skryla v černém živůtku. Nesla se jako královna, ale tělo ji zrazovalo.

„Bello?" špitla starostlivě Narcissa a vztáhla k sestře ruku, aby jí pomohla, ale Bellatrix rázně odmítla. Andromeda se jen pobaveně ušklíbla.

„Copak, Andy, závidíš?" zeptala se rozjařeně rozčepýřená čarodějnice. Upravila si dlouhou sukni a začala šněrovat rukávy, které skrývaly Znamení zla. Narcissa mateřsky narovnala Bellinu sukni, aby nebyla u podlahy pomačkaná.

„Co bych měla závidět, Bello?" odfrkla Andromeda. „Že jsi osobní děvka největšího vraha na světě, který tě mučí, aby se uvolnil? Nezáleží mu na tobě."

„Andromedo!" okřikla Narcissa čarodějku v zeleném hábitu.

„Chtěla bys být na mém místě," zavrčela samolibě Bellatrix. „Ale Pán zla má důvěru jen ve mně." Zašklebila se potěšeně, až odhalila ostré zuby.

„Takovou důvěru nepotřebuji," sykla podrážděně Andromeda.

„Už i Cissy pochopila, že přízeň silného kouzelníka je to nejdůležitější." Bellatrix se postavila za záda své nejmladší sestry a konečky prstů s černými nehty pročísla platinové vlasy. „Pověz Andromedě, jaký je Snape, sestřičko!" Blonďatá čarodějka zhýrale zavrtěla hlavou. Všechny věděly, že vždy bude zamilovaná do zoufalce Malfoye. „Díky bídákovi Snapeovi už se nikdo neposmívá tvému synovi a ty ses konečně dostala nad hladinu... Řekni nám," zamumlala dychtivě, „jaký je Snape milenec?"

„Bello, nech Narcissu na pokoji!"

„No tak, Cissy, jsme tvé sestry... Nemáme tajemství." Probodla černýma očima Andromedu.

Blonďatá čarodějka se roztřeseně nadechla, zavřela oči, promnula si kořen nosu a cudně špitla: „Nejsme milenci."

Andromeda i přes předstírání nezájmu zpozorněla. Nejstarší čarodějka nevychovaně otevřela pusu.

„On se na mě jenom," zčervenala, „dívá. Svléknu se, lehnu si s ním do postele a ráno odejdu... Občas se mě dotýká, ale nikdy spolu... Stojí jen o tu mudlovskou šmejdku."

„Je divnej," okomentovala Bellatrix věcně. Narcissa přikývla.

„Bello, služebnictvo ti přineslo dopis," vzpomněla si náhle plavovlasá čarodějka v černých šatech a vytáhla nerozbalenou obálku. Jmenovaná si pergamen s pečetí nerozhodně převzala a Andromeda toužila spatřit jeho obsah. Nikdo ze Smrtijedů neposílal dopisy, Gringottovi jednali zásadně osobně a s nikým jiným se čistokrevná elita Blacků nestýkala. Andromeda tušila, že by mohla odhalit velké tajemství, které by její starší sestru zničilo... Jakýkoliv vztah s mudlorozeným by ji mohl stát život... „Kdo ti píše?" zeptala se stejně zvědavá Narcissa, která se však u sestry nebála vyzvídat. Měly jiný vztah než Andromeda s Bellou – ony se milovaly jako opravdové sestry.

„Rowleová," sykla začteně Bellatrix, které se postupně krabatilo čelo starostmi. Takto Andromeda svoji sestru neznala – ani jako dítě nedokázala být klidná a soustředěná, pokud nad ní zrovna nestál otec.

„Stalo se něco?"

„Nepíše, když se nic neděje!" odsekla Narcisse. Rozrušeně začala přecházet s dopisem po místnosti. Andromedu zajímal dopis stále víc a víc. „Pošli tam Wilsona, Cissy," zaúkolovala mladší ze sester, které následně dovolila i nahlédnout do dopisu, aby pochopila naléhavost situace.

„Bello, to bude dobré," utěšovala úlevně sestru Narcissa a na rtech se jí vytvořil drobný úsměv. Andromeda poprvé v životě viděla ve tváři své starší sestry obavy, jež obvykle mívala Narcissa. „Dračí spalničky nejsou nic vážného..."

„Copak má neohrožená čarodějnice strach z dětské nemoci?" vysmívala se starší sestře Andromeda, která se z měkkého křesla také postavila, aby si byla se ženami rovna. Bellatrixiny pološílené oči ji nebezpečně pronásledovaly. „Doufám, že to bude tvůj konec!"

„Myslím," s hraným zamyšlením našpulila rty, „že něco podobného říkala i tvá dcera... Jak se jmenovala? Dora?"

„Nymfadora!" Andromeda vytasila hůlku.

„Dost!" vyjekla rychle Narcissa a zaštítila řehtající se Bellatrix vlastním tělem. „Tady ne, Andy!" sykla, zatímco pokynula hlavou k zavřeným dveřím, za kterými se skrýval Vy-víte-kdo. „Bello, tohle už nikdy nedělej! Andy, Bella je naše sestra... Nemůžeme si ubližovat!"

Veselé Velikonoce!

Všem moc děkuji za krásné komentáře, hvězdičky a přečtení!

Doufám, že Vás dnešní díl nenudil, když se odklonil od Hermiony, ale slibuji, že příští díl budete na Hermionu pyšní...