Snamione: Poslední šance

Drak a mateřídouška 60

„Takhle ho neznám," zašeptal pobaveně Harry, který se nakláněl k Hermioně na odpočívadle mezi schodišti. Měli skvělý výhled do salónku s knihovnou, v němž seděl Snape, tiše předčítal z Bajek barda Beedleho, zatímco si na klíně přidržoval Lily, která s lahvičkou v ruce pomalu usínala na jeho hrudi.

Hermiona nezvládla potlačit úsměv.

„Je to zvláštní," přiznal Harry, „ale když je vidím, tak jsem rád, že jsme Snapea pozvali. Jen nechápu, proč se stále oslovujete slečno Grangerová a pane profesore..." Zaškaredil se. „Máte spolu dítě, proboha!"

„Dítě nevzniká vždy z lásky," připomněla, i když teď k muži, který láskyplně pečoval o její dceru, pociťovala vlnu sympatií, „a jeho rodiče k sobě nemusí mít blízko... Lily vznikla spíš ze strachu a oslovení slečno Grangerová bylo poslední záchranné lano, kterým mi Snape dával najevo, že jsem stále člověk. Kdyby se mnou jednal jako ti na Malfoy Manor, nezvládla bych to."

„Hermiono," zašeptal a přitáhl si ji do objetí, „už jsi pryč. Všechno už bude jen dobré."

„Já vím," zamumlala do Harryho mikiny na rameni. „Mám Lily a tebe." Těžce polkla Snapeovo jméno, protože teď nebyl ve stavu, kdy by od měj mohla cokoli očekávat. Sice věřila v jeho veřejnou nevinnu, přesto nedokázala zapomenout všechny hrozné okamžiky v jeho domě. „Jsem šťastná, že tě mám."

„Neumíš si ani představit, jak jsi mi chyběla." Harry jemně mnul čarodějčina záda, když se poblíž ozvalo tiché odkašlání. Okamžitě se pustili.

„Slečno Grangerová, Lily usnula a bylo by vhodné ji přenést do postele." Obrovské dlaně zakrývaly celá dětská zádíčka. „Mohla byste...?"

„Samozřejmě." Opatrně, aby dceru nevzbudila, si ji převzala. „Mohl jste ji uložit, nevadilo by mi to," ujistila muže. Celý den pozorovala Snapeovu až úzkostnou potřebu se o Lily starat. Při pozdním obědě nesnědl téměř nic, jen aby mohl holčičku, která se ho zprvu bála, nakrmit. Celé odpoledne ji pozoroval v salónku, když si hrála, a jen velice neochotně ji předal Hermioně, aby ji mohla vykoupat.

„Lily spí ve vaší soukromé komnatě, nechci zasahovat do vašeho prostoru." Napřímil se, takže byl opět minimálně o hlavu vyšší než Hermiona a Harry, oběma věnoval svůj pohled, tiše se rozloučil a zmizel o patro výš ve svém pokoji, který se nacházel na stejném patře jako ten Hermionin.

„Je dost nesmělý," zhodnotil situaci Harry, zatímco ledabyle pokrčil rameny. „Je fajn." Ušklíbl se, než se rozeběhl zpět do kuchyně. „Až uložíš Lily, dáme si skleničku. Sehnal jsem skřítčí víno."

„Nečekej na mě, dám si ještě rychlou koupel. Cítím na sobě Snapeův dům."

„Pospěš si, ať ti taky něco zbude!"

Uložení spící Lily byla záležitost několika vteřin, přestože se Hermiona ještě další minuty rozplývala nad nevinným obličejem její přenádherné dcery, která jen v plence a lehké košilce ležela vedle plyšové kočky. Dlouho trvalo, než se dokázala odtrhnout a s ručníkem se vydala do koupelny.

Kdykoli přivoněla ke svým vlasům, zvedl se jí žaludek. Vzpomínky na Šedohřbeta, který ji mnohokrát surově přirazil ke stěně a rukama neomaleně prohledával tělo pod potrhaným hábitem, jenž jí uctivě darovali Malfoyovi, se s pachem krve, potu a lesa nepříjemně vracely.

„Promiňte!" vyhrkla Hermiona, když bez zaklepání vnikla do koupelny. Uprostřed místnosti ve vaně seděl Snape s mokrými vlasy.

„To nejlepší ze mě už jste stejně viděla," odtušil kousavě. Čarodějka zkoumala pohledem své boty, zatímco Snape rozbouřil hladinu vody a rozhodl se vstát. „Půjdu."