Snamione: Poslední šance

Vánoce 70

„Harry, nečti už Denního věštce," požádala unaveně Hermiona mladého kouzelníka, když se vrátila ze své ložnice, kam uložila Lily. Malá holčička si pod ozdobeným stromečkem hrála tak dlouho, dokud pod ním neusnula jako ten nejkrásnější z dárků. V ten okamžik přestali i skřítkové hlasitě kramařit nádobí a Snape odložil noviny, kterých se chopil Harry...

V kuchyni po návratu Hermiony setrvávali všichni, přestože Snape měl ještě před večeří řeči a účastnit se vůbec nechtěl, ale mladá čarodějka rafinovaně vyslala Lily, aby otce za ruku přivedla. Vlastní dceru uposlechl okamžitě.

„Dobře, ale dáme si všichni skleničku," navrhl Harry, jenž jen velice neochotně odhodil noviny. Dnes bylo extrémně těžké se od článků odtrhnout, když Bellatrix v noci opět vyrazila do ulic a zabíjela. Ke zděšení všech kromě dvou mudlů zabila i tři bystrozory, kteří ji vypátrali... To uvrhlo celé Vánoce v kouzelnickém světě do smutku a obav, zda se Lestrangeová nezačne opět mstít za Voldemorta.

„Půjdu si lehnout," oznámil Snape, ale Hermionina ruka jej rychle zatavila, když jemně stiskla v pěsti černou látku mužského hábitu. Nevytrhl se.

„Zůstaňte, jsou Vánoce," zamumlala tiše, zatímco Harry přivolával skleničky, hrnky a medovinu.

„Neplánuji opustit dům," ujistil ji Snape, jako by dokázal z jejího pohledu vyčíst všechny obavy, které ji poslední týdny svazovaly. Bellatrix byla všude a Denní věštec o ní psal stále častěji. „Nemusíte se dnes o nikoho bát. Jen si udělejte pohodlí," během mžiku přeměnil jejich židle do širokého křesla, kam se sice vešli oba, ale Hermionino stehno se muselo tisknout ke kouzelníkovu, „a odpočívejte. Jsou Vánoce," protáhl posměšně, než vložil ženě do ruky horkou medovinu od Harryho.

„Přesně tak, Hermiono," přitakal horlivě Harry, který si také přeměnil židli v křeslo, „zbytečně se stresuješ. Už dávno jsme se dohodli, že nikdy nebudeš sama. Držíme stráž." Pokynul ke Snapeovi, jenž pouze prkenně přikývl na Hermionin nejistý pohled a svým stehnem vyvinul tlak na její. Ano, nezaměstnaný, frustrovaný, věčně podrážděný a zamyšlený Snape dělal poslední týdny společnost Hermioně téměř celé dny, jelikož od setkání s Bellatrix nechtěla být sama. Harry byl celé dny školen, aby mohl posilnit bystrozorské řady co nejdříve, což nelibě nesl Snape...

„Přestaňme se o tom všem bavit, jsou Vánoce. Nechci o existenci Bellatrix nic vědět," sykla Hermiona a vytáhla si nohy na křeslo, přestože to znamenalo, že se nyní opírala o vysokého muže i zády. Snape neprotestoval. „Harry, nalij ještě dvě sklenice." Novou hůlkou přeměnila další dvě židle ve dvě čalouněná křesla. „Monto, Kráturo, pojďte se k nám posadit," vybídla mile domácí skřítky, kteří zcela nechápavě vykukovali zpoza kotle. „Jsou Vánoce, i vy byste měli odpočívat."

„Skvělý nápad!" prohlásil nadšeně Harry.

Večerní posezení bylo milé. Snape téměř nemluvil, ale Harry všechny bavil svými historkami, ke kterým se následně přidali i přiopilí skřítkové. Když přišla řeč na Lily, dokonce i Krátura ztratil několik laskavých slov, zatímco Monta horlivě a zbožně hovořil o své paní Lily. Snape pomalu upíjel medovinu, nicméně se netvářil útrpně, když jej Hermiona čas od času pokradmu zkontrolovala. Dokonce se nezvedal, ani když Harry před půlnocí jejich malé sezení rozpustil a odešel spát. Domácí skřítkové po Harryho vzoru rozverně zalehli do přístěnku v kuchyni, takže v kuchyni s vánočním stromkem, zbytkem teplé medoviny a v těsné blízkosti zůstala pouze Hermiona se Snapem.

V průběhu večera Hermiona sklouzla, tudíž se o Snapea opírala již i hlavou, aby docílila co největšího pohodlí, přestože by nyní bylo vhodné, aby se přestala k muži tisknout, ale nezvládla to. Raději upila ze svého hrnku a poslouchala praskání ohně, zatímco ji Snape zahříval. Vánoce – opakovala si neustále v hlavě, aby přemohla myšlenky na Bellatrix. Vánoce a Lily, to jediné Hermionu mohlo přenést přes propast zoufalství.

„Štěstí, že už bude konec tohoto roku," vydechla znenadání do ticha. „Celý rok je jako zlá noční můra, ze které se nedá probudit." Místo slov pocítila, jak se Snape pohnul a donutil ji tak posadit se v nepohodlné pozici bez opěrky zad, ale záhy dlouhá paže ovinula její hruď a stáhla ji zpět na kouzelníkovu hruď. Toto bylo mnohem pohodlnější než za celý večer... Těžká látka kouzelníkova rukávu Hermionu zakrývala jako deka a čarodějka se odvážila si položit ruku i s hrnkem na Snapeovo stehno. Stále nic nenamítal.

Usrkl medovinu, než hlubokým hlasem pronesl: „Nic neskončí tímto rokem."

„Ale proč se vše špatné děje jenom nám?" vyhrkla Hermiona zoufale. „Nikdo z Bradavic už nemusí nic řešit. Na jaře to bude rok, co Voldemort padl, tak proč my? Proč mám pocit, že naše životy se nezměnily?" Zvrátila hlavu, aby viděla Snapeovi do tváře, přestože spatřila víceméně pouze bradu. Snape hleděl do ohniště.

„Protože jsme se o jejich svobodu zasloužili více než oni sami... Dobré činy nikdy nezůstanou bez potrestání, na to si časem zvyknete." Snape mezi dvěma dlouhými prsty uvěznil čarodějčinu loknu.

„Už dlouho jsem neměla možnost se svobodně rozhodnout, zda chci konat dobro. Poslední roky jsem neměla nikdy na výběr." Snape přivinul mladou ženu silněji.

„Vy máte na výběr. Jste volná, v bezpečí, už vás opět může trápit pouze škola a Lily. Nic jiného by vás nemělo zatěžovat."

„Když vidím, jak se mé okolí hroutí, nemohu si bezstarostně užívat Vánoce." Pevněji sevřela držení hrnku, aby se jí netřásla ruka, a Snape se pobaveně zasmál, nebyl to však děsivý zvuk.

„Ano, my s Potterem jsme přímo almary pro bubáky," odložil prázdnou sklenici na stůl, načež překryl velkou dlaní Hermioninu ztuhlou ruku kolem hrnku, „toho jste si měla všimnout dříve. Potter vždy na předních příčkách na seznamu Smrti a já do konce života ve stínu Pána zla, bez domu, bez práce, bez šance se kdy vrátit do normální kouzelnické společnosti... Vybíráte si špatné společníky, ale vy nejste bezprostředně v ohrožení. Koneckonců ani já a ani Potter. S Bellou se sice nemusíme, ale kvůli Narcisse držíme křehké příměří, takže je nepravděpodobné, že by mě napadla, pokud by k tomu vůbec dostala příležitost. Pottera sice nemůže vystát, nicméně stále existuje varianta, že bude ke vzkříšení Pána zla potřebovala jeho krev jako poprvé – Bella nebude nic riskovat, i když spojení mezi nimi už dávno pominulo." Palcem líně pohladil Hermionino zápěstí. „Uvolněte se, vy jste své bitvy již vyhrála."

„A jak se cítíte vy?"

„Právě teď?"

„Ano."

„Právě teď se po dlouhé době cítím opravdu spokojeně."

Sice jsme Vánoce předběhli, ale věřím, že jedna klidná kapitola na začátek adventu všem přijde vhod (Hermioně nejvíce)