Snamione: Poslední šance

Žaludek na vodě 10

Se žaludkem na vodě se Hermiona rozhodla navštívit toaletu, ale nedostala se ani k obýváku. V chodbičce za Snapeovou rozlehlou ložnicí ji zastavil hlas, který však v žádném případě nepatřil věčně koncentrovanému kouzelníkovi, jehož potomek navozoval dívce nelibý pocit zvracení. Přikrčila se v chodbě a poslouchala vysoký ženský hlas, jenž dokázala během prvních zaslechnutých slov okamžitě rozpoznat – slýchala jej častěji, než by chtěla, a věděla, že u tohoto návštěvníka Snapeova domu by pomoc v životě nežádala.

„Náš pán dal ten úkol mně!" rozčilovala se žena a rázně přecházela kolem muže jako šelma. Klapot podpatků hlasitě rozrážel ticho, což muselo iritovat i Snapea. Hermioně vystřelovala bolest do hlavy s každou další dutou ránou. „Jeho důvěra je v mých rukách, tak proč se do toho mícháš, Snape?!"

„Bello," zavrčel netrpělivě a Hermiona zaslechla frustrovaný výdech, „o tvém úkolu mi řekl Náš pán, zajisté měl důvod. Máš snad pochybnosti?"

Chvíli bylo ticho, než čarodějnice vyjekla ještě vyšším hlasem: „Pózuj si v Denním věštci a nevměšuj se do mých záležitostí, nemáš právo-"

„Mám důvěru Pána zla," utnul ženu černovlasý kouzelník, který stál před krbem – Hermiona se odvážila nakouknout do obývacího pokoje, aby alespoň na okamžik zahlédla animální Bellatrix, které lokny svévolně padaly do obličeje a ona je bezmyšlenkovitě odhrnovala. Rozzuřením zúžené oči zabodávala do vysokého muže, jehož z míry nevyvedla, a proto se pouze pochybovačně ušklíbla.

„Ale Severusi," změnila tón hlasu a Hermiona s hrůzou zjišťovala, že slyší poprvé v životě mluvit šílenou čarodějnici svůdně, „Náš pán tě uklidil. Zástupce protektora?" Hrubě se zachechtala. „Neupírá ti zásluhy, ale tvůj čas slávy už skončil," zažvatlala jako na malé dítě. „Jak můžeš Pánovi zla sloužit dnes? Brumbál i Potter jsou mrtví, už se zase můžeš vrátit do své díry. Nikdo o tvou přítomnost nestojí!"

„Jsem zástupce protektora," odtušil chladně Snape.

„Jsi Smrtijed, který se zase rozhodl pro mudlovskou šmejdku!" Znechucení na ženě bylo patrné. „Nemáš právo na místo mezi námi," zavrčela, „a už vůbec se nepokoušej rovnat mně. Nikdo nemá blíže k Pánovi zla než-li já!"

„Angažuji se v zájmu Draca."

„Není tvé krve!" Čarodějnice se přikrčila, zatímco jí ruka sklouzla k hůlce, i Snape zareagoval.

„Není ani tvým synem."

„Jako by byl!" zavřeštěla. „Zalez zpátky do sklepení, Snape!" vrčela nepříčetně. „Pán zla mi zakázal použít hůlku jenom proti Andromedě," varovala jej a za klapotu podpatků odešla, tudíž se Hermiona mohla konečně rozeběhnout na toaletu...

Opláchla si obličej chladnou vodou, byla celá bílá, a prohlédla si tmavé kruhy pod očima v zrcadle. Nevolnosti ji budily i v noci, jako by tělo samo vědělo, jaké zlo se jí skrývá v lůně, a snažilo se ho za každou cenu vypudit. Hermioně ticho, klid na lůžku, umírněný Snape a teplé jídlo třikrát denně dělalo dobře, avšak v žádném případě se necítila komfortně. Potřebovala kolem sebe milující lidi, kteří by ji vzali za ruku a řekli, že vše bude v pořádku, že každá noční můra jednou skončí a vysvitne slunce.

Na dveře koupeny tiše zaklepala cizí ruka a Hermiona se s trhnutím otočila, aby zahlédla pomalu vstupujícího Snapea s podobně černými kruhy pod očima. I přes protrpěný rozhovor s Bellatrix Lestrangeovou se netvářil naštvaněji než jindy. V černém hábitu se zastavil mezi futry.

„Jak se cítíte?" Hermiona ucukla pohledem a stydlivě sklopila hlavu. Jak jí mohlo být? Slyšel ji celé dny i noci zvracet, věděl o parazitovi, který v ní rostl... „Namíchal jsem vám lektvar proti nevolnosti – podle lékouzelníků z Nemocnice svatého Munga plod nijak ovlivní." Z vnitřní kapsy vytáhl maličkou ampulku, kterou dívce nesměle podal. „Podle mého názoru je vám špatně od nervů, ale tento lektvar celkově uklidňuje organismus. Vypijte ho."

Zaváhala, než zaklonila hlavu a nechala si ústa naplnit hořkou tekutinou. Okamžitě po polknutí cítila zklidňující se žaludek. Namísto díků navázala s kouzelníkem rychlý oční kontakt.

„Slečno Grangerová, vstupujete do čtvrtého měsíce těhotenství, téměř do poloviny," těžce si povzdechl a pokynul dívce, aby jej následovala do znatelně teplejšího obýváku. „Nemůžete být takto slabá, vždyť jste z Nebelvíru!" ztratil nervy a stiskl rty do úzké linky, aby vybalancoval svůj klid. Po měsících pochopil, že křikem a kousavými poznámkami s dívkou nic nezmůže, a proto se snažil komunikovat lidsky, čehož si všimla i čarodějka bez hůlky. Vděčně nový přístup vítala, ale odpor vůči kouzelníkovi se netenčil. „Nežádám po vás více než jedno dítě a už jsme téměř v polovině, nevzdávejte se, slečno. Potřebuji vás při smyslech."

„Ano, pane."

„Jak se tedy cítíte?"

„Už mi není zle," přiznala, když dosedla před praskající krb. Těžký hábit se nakrabatil kolem celého těla, čímž zcela zahladil veškeré ženské křivky. Všimla si zkoumavého pohledu svého bývalého profesora, který se patrně pokoušel objevit projevující se těhotenství.

„A dítě?"

Pokrčila ledabyle rameny. „Roste," špitla. Pozorovala na svém těle změny. Poprsí přestávalo být ploché po měsících hladovění u Malfoyů a podbřišek se neesteticky vyvaloval... Bylo jí ze sebe samé zle, i ve vězení jí ještě zůstal rozum a přijatelně vypadající tělo, které ji odtud možná i dostalo, protože oslovilo Snapea. Tuto myšlenku se pokusila vytěsnit.

„Slyšela jste Bellatrix?" Hermiona nerozhodně přikývla. „Nedovolím jí více navštívit tento dům – budete se tak cítit lépe?"

„Ano, pane."

Snape v očích Hermiony působí jako pán světa, ale jaké je jeho postavení v kruhu Smrtijedů a Vy-víte-koho? Mohlo by to Hermionu ohrozit?

Také zbožňujete Bellatrix jako já?