Snamione: Poslední šance

Panna 5

„Svlékněte se, slečno," požádal Snape Herinonu svým klasicky chladným tónem bez sebemenšího zájmu. Stál mezi dveřmi dívčina stísněného pokoje, kam se za celou dobu soužití odvážil pouze jednou, a dnes ji k tomu všemu žádal o...

„Co, prosím?" přeptala se nejistě Hermona, nevěřila svým uším. Určitě slyšela špatně. Možná ji volal k jídlu místo domácího skřítka, nebo sháněl některou z knih, které si o Vánocích tajně vypůjčila z jeho sbírky, aby se pokusila přijít na jiné myšlenky.

„Svlékněte se!" sykl netrpělivě. Hrál si s knoflíčky na manžetách; Hermiona poznala, že ani on není zcela klidný jako obvykle, když s ní výjimečně zapředl hovor – spíše ji pouze rezervovaně informoval o změnách. „Rychle, Grangerová, nemám na vás celou noc!"

„Pane profesore," zajíkla se a instinktivně si nadýchanou přikrývku vytáhla až ke krku, přičemž knihu v černé kůži nechala svézt na podlahu. Snape to s nevolí pozoroval, ale místo jízlivé poznámky jen naštvaně nakrčil nos.

„Hned!"

„To ne..."

„Nežádám vás, slečno, to je rozkaz," zavrčel skrze křečovitě sevřenou čelist. Z rozepnutého hábitu vytáhl hůlku. Nyní ji mohl přinutit k čemukoliv. Hermiona s očima zalitýma slzami zavrtěla hlavou. „Záleží jen na vás, zda budu muset použít hůlku, nebo vše proběhne v klidu." Hermionina peřina odlétla do rohu místnosti, tudíž před ním ležela pouze v dlouhé noční košili. „Svlékněte se."

Hermiona s novým přívalem slz štíhlými prsty uchopila lem košile a vyhrnula si ji do poloviny stehen. Snape visel černýma očima na jejím obličeji, nikoliv na svůdně vyhrnutém oblečení. Nechtěl ji, cítila to.

S mokrými tvářemi přetáhla noční košilku přes hlavu a okamžitě si zakryla rukama prsa. Byla tak vyhublá po měsících v žaláři, že Snape mohl vidět každé jednotlivé žebro a zakrytá plochá prsa. Hermiona si opět přišla jako dítě a o to jí celá tato situace přišla horší. Bavlněných kalhotek se odmítala vzdát. Pokud si Snape potřeboval ukojit některou ze svých chlípných choutek, mohl se dívat, ale ne tam...

„Slečno," sykl netrpělivě, jako když čekal při hodinách na její naučenou odpověď, protože už měl urážku přichystanou předem.

„Prosím ne!" zakvílela. Nohy tiskla křečovitě k sobě a prsa si zakrývala vlhkými dlaněmi.

Výhružně pozvedl hůlku, což donutilo Hermionu jednat. Klepala se pod návalem pláče, zalykala se, ale opatrně jednou rukou stáhla vlastní kalhotky. Nohy stále držela skřížené u sebe, aby odporný chlap s černými vlasy nemohl nic vidět. Cítila se více než ponížená. Odmítala si připustit, k čemu se schylovalo, a proto doufala, že mu jeden slizký pohled na její mladé tělo bude stačit.

„Jste panna?" zeptal se příkře a Hermioně vyschlo v krku. Pouze němě přikývla a natočila tvář ke straně, aby na muže nemusela hledět. Přála si své poprvé zažít s Ronem, i když spolu pořádně ani nechodili. První a zároveň poslední polibek si dali v Komnatě nejvyšší potřeby pod dozorem Harryho, zatímco kolem zuřila válka...

Zaslechla šustění látky a pocítila horkou dlaň na svém koleně, která na něj tlačila, aby opustilo to druhé. Hermiona s vynaložením maximální síly semkla nohy, ale když Snapeova druhá ruka začala tlačit na druhé koleno opačným směrem, nakonec se s hlasitým vzlykem vzdala. Ležela před ním odhalená a křečovitě svírala oční víčka, jako by doufala, že pokud jej nevidí ona, on ji také ne.

Sálající dlaně zakotvily na vnitřních stranách stehen a matrace malé postele se pod mužskou vahou prohnula nebezpečně blízko Hermionina obnaženého klínu. Kňučela jako raněné zvíře s každým dalším pohybem Snapea, dokud se jí tam dole nedotkl... Strnula. Stáhla všechny svaly v těle a pokusila si opět přitáhnout nohy k tělu. Marně.

Z něžných dotyků se jí zvedal žaludek, když Snape opatrně mapoval terén před zasunutím. Znásilňoval ji, uvědomila si vyděšeně Hermiona. Její učitel lektvarů a černé magie ji znásilní, protože může. Nesnášela jej každou svou buňkou. Nesnášela ho více než Voldemorta, protože ten ji mučil jako nepřítele bez citů, ale tohle bylo jiné. Nešťoural se v jejích myšlenkách a ani jí nedával pocítit hroznou fyzickou bolest, jen ji pomiluje. Sebere jí její nevinnost a čistotu a ona s touto myšlenkou bude muset žít do konce svých dní. Nikdy nedokáže zapomenout na vtíravě jemné dotyky v místech, kam by mělo být dovoleno vstoupit jen nejdůvěrnějšímu člověku z nejdůvěrnějších.

Snape vkleče pod Hermioniny nohy vsunul svá kolena, aby měl lepší přístup k vyděšené dívce, přitiskl k ní svůj penis a za mírného tlaku jí kradl nevinnost milimetr po milimetru.

Zpočátku Hermiona cítila pouze nepříjemný tlak, jenž se snažila rozdýchat, ale když o centimetr dva postoupil, srdceryvně zavřeštěla. Bolest ji rozpolcovala, dýchání nepomáhalo, vnitřní svaly se snažily narušitele zastavit, ale ten stále pomalu postupoval hlouběji do jejího nitra. Prsa si již zakrývala pouze jednou rukou a tou druhou se snažila tišit svůj křik.

Snape vyvinul o něco větší sílu a náhle zaplnil Hermionu celou. Tiše jako socha na zmučenou dívku hleděl, zatímco jí dával trochu prostoru, aby si na nový pocit zvykla. Podle Hermiony se nedalo zvyknout. Vše ji bolelo, cítila v místě spojení vytékat teplo, nohy měla v nepřirozeném úhlu a mezi nimi... Drtila oční víčka k sobě, aby nezahlédla chladné oči v úzkém obličeji.

Po dlouhých vteřinách Snape z Hermiony pomalu vyšel a následně se do ní opět ponořil. Dívka měla pocit, že ji opakovaně bodá nožem a ona musí každým okamžikem vykrvácet a zemřít, což by v danou situaci uvítala s otevřenou náručí. Přidušené zasténání násilníka jí způsobilo husí kůži. Znovu se rozplakala, ale Snape na ni nehleděl. Ke konci, kdy už byla Hermiona na pokraji sil a pod kouzelníkovým tělem pouze v pravidelném intervalu skučela bolestí, zrychlil a párkrát silně přirazil, dokud nedosáhl svého cíle. Dívka si jen zhnuseně uvědomovala, že k tomu došlo uvnitř ní...

Snape zamumlal nějakou kouzelnou formuli a poté donesl dívce odhozenou přikrývku, aby ji zakryl. Hermiona otevřela napuchlé oči od pláče až poté.

„Proč jste to udělal?" zašeptala zlomeným hlasem. Takhle hrozně ji nikdy nikdo neponížil.

„Proč spolu mají lidé styk?" odpověděl otázkou. Dopínal si dolní knoflíčky na černé vestě.

„K-kvůli potěšení?" Hermiona samozřejmě dříve měla starší i vyspělejší kamarádky, které už v devatenácti letech dávno nebyly pannami, ale ty vždy říkaly, že sex je skvělý, i když to zpočátku trochu bolí, ona však nepociťovala nic krásného. Kdyby měla hůlku, zabila by Snapea.

„Nějakého jste si snad všimla, slečno Grangerová?" Ušklíbl se jízlivě, ale rázem se jeho zlomyslný obličej opět uklidnil. „Měl jsem na mysli prvoplánový důvod – početí."

Předpokládám, že něco podobného jste očekávali, ale opravdu by mě zajímalo, jak teď vnímáte Snapea (který se doposud příliš neprojevil).