Snamione: Poslední šance

Špatná společnost 74

Decentní zaťukání na dveře Hermioně oznámilo Snapea dříve, než kouzelník promluvil. Harry obvykle neťukal vůbec...

„Pojďte dál!" zavolala ke dveřím a Lily zvědavě zvedla pohled od kostiček na velké matčině posteli. Jakmile vysoký kouzelník vplul do místnosti, maličká holčička s hnědými vlásky slezla z postele a s pištěním se rozeběhla k otci, během čehož vykřikovala: „Tati!"

Černovlasý kouzelník se k dítěti sklonil, vytáhl si jej do náruče a přijal několik maličkých polibků, kterými jej Lily pokaždé zahrnula, když ho celý den neviděla. Snapeovy pochůzky byly stále častější a Hermiona před dcerou opakovala, že je tatínek v práci, když se po něm u oběda ptala, ale čarodějka měla více než podezření, že Snape ve skutečnosti pobýval u Narcissy, zatímco po její sestře Bellatrix šla celá země – doposud bez úspěchu.

„Mám panenku," zašvitořila Lily, než prstíkem ukázala na postel, na níž se vršily hračky.

„Ty i panenka půjdete spát," prozradil děvčátku přísně Snape, načež Lily opět spustil na nohy, aby se mohla ještě na okamžik vrátit k hráčkám. Bylo zřejmé, že spát nechtěla, ale to dnes nebyl Hermionin problém.

Posledními tahy hůlkou dodala svým řasám dostatečnou délku i objem. V odrazu zrcadla zahlédla, že ji Snape tiše sledovat.

„Je vykoupaná i najedená, stačí ji uložit," prozradila Hermiona kouzelníkovi, ale na okamžik se omluvně usmála, „jen jsem na ni odpoledne trochu zapomněla a od oběda spala až do čtyř hodin, proto možná nebude chtít hned usnout." Pokusila si dopnout zip na zádech. Nově koupené černé šaty sice byly krásné, obepínaly štíhlou postavu a decentně odhalovaly plný dekolt, ale bez asistence bylo téměř nemožné se do nich dostat. „Pokud jste unavený, můžete říct skřítkům," navrhla, když zaslechla Snapeův vysílený povzdech, ale muž zavrtěl hlavou a přistoupil k čarodějce blíže. Bez kouzel dopnul šaty a následně sjel dlaněmi až na ženiny boky, jako by šaty uhlazoval, než se opět stáhl do úměrné vzdálenosti.

„Pokud bude stále plná energie, začnu jí vysvětlovat přípravu lektvarů – to obvykle zklidnilo i živější jedince," zažertoval skleslým hlasem. „Užijte si dnešní večer."

„Abych byla upřímná, tak se mi na tu slavnost vůbec nechce. Už vidím znechucené pohledy všech přítomných – zase budu špatná společnost."

„Garde vám dělá Potter, nikdo si nic nedovolí, o tom vás ujišťuji." Černé oči sklouzly na malou holčičku s maličkými culíčky na hlavě, která soustředěně chytala vznášející se kostky a naučeně je strkala do větší vznášející se kostky, jež vydávala různé zvuky. „A vždy můžete stočit řeč na mě," ušklíbl se, „tím si zajistíte dostatek respektu. Ku příkladu dnes jsem potkal Longbottoma a tvářil se stejně vyděšeně jako před lety." Samolibý úsměv přelétl po mužské tváři, kterou rámovaly černé vlasy.

„Zrovna tomuto tématu bych se ráda vyvarovala," povzdechla si čarodějka a sáhla po drobné korálkové kabelce. Musela jít, už teď měli s Harrym zpoždění. „Hezký večer, pane."

„I vám, slečno."

Přemístění šlo hladce, Bradavice svítily stovkami oken na přivítanou, kočár tažený testrály je dovezl až před hlavní bránu – neměla čas si ani zvláštní tvory prohlédnout, když je poprvé v životě viděla v celé kráse – a Harry ji za rámě dovedl okamžitě do víru Velké síně. Cítila se nepřístojně, když kolem nich ostatní utvořili kruh a tleskali. Následně se na ně všichni přeživší sesypali, ale jen několik z nich se přivítalo s Hermionou stejně vroucně jako s Harrym.