Snamione: Poslední šance

Bubák 64

Nabídka profesorky McGonagallové byla lákavá, ale všem v posledním ročníku docházelo, jak velkou chybu udělali, když se dobrovolně přihlásili do dodatečného posledního ročníku. Ani Hermiona nedokázala správně specifikovat své pocity, ale rozhodně se nejednalo o nadšení jako před lety.

Ačkoliv při tříhodinovém bloku přeměňování u profesorky McGonagallové dokázala jako první proměnit několik zvířat v předměty a ostatní byli ohromeni, Hermiona se jen velice obtížně sžívala s hůlkou, která jí vůbec nepatřila. Přála si svoji starou hůlku, ale Snape jí velice stručně zpravil, že jí byla hůlka jako mudlorozené zlomena a spálena. Ona sama nyní peníze na novou neměla...

Po hodinovém loudání po chladných chodbách hradu se namožená ruka od hůlky musela ponořit do dalšího dvouhodinového bloku lektvarů s profesorem Křiklanem, jenž se za neustálého švitoření a zvaní téměř celého ročníku na svůj večírek předvedl ve zcela jiných barvách než doposud. Nasadil laťku obtížnosti tak vysoko, že by ji i Snape těžce překonával. Obrana proti černé magii byla pro tento víkend odložena, jelikož se doposud nepodařilo sehnat žádného profesora. A Snape rozhodně pálil všechny dopisy, které nesly pečeť Školy čar a kouzel v Bradavicích.

„Slečno Grangerová, vy byste mohla na Severuse zapůsobit – na vás by zajisté dal," přemlouvala Hermionu ředitelka, ale Snape ani Hermiona o nic podobného nestáli. Snape se vyjádřil jasně, zatímco Hermiona nechtěla s čarodějem sdílet i další prostory.

„Moc se nevídáme, sotva si přebere dceru," řekla Hermiona nevinně, ale nebyla daleko od pravdy. Snape každé ráno mizel a vracel se večer, takže se vskutku potkávali maximálně při předávání dcery jako například dnes, když pouze ráno otevřela dveře do Snapeova pokoje a polospící dítě vsunula kouzelníkovi do náruče.

„Kdyby mohl alespoň jednu hodinu... Těžko seženeme kompetentnějšího profesora."

„Paní profesorko, studenti by z něm měli strach, takže by se stejně nic nenaučili."

„Nejste už malé děti, slečno Grangerová, abyste se bály bubáka!" vyprskla nevěřícně ředitelka, ale následně se pouze mile rozloučila a opět zmizela, takže se mohla Hermiona konečně s Harrym přemístit domu.

Harry se se slovy, že umírá, odšoural do svého pokoje.

Hermiona sice nepřekypovala silami, ale rozešla se do kuchyně za dětským smíchem. To čarodějku uklidnilo ještě dříve, než u stolu našla sedícího Snapea s dcerou na klíně. Pomocí hůlky nechával sušenky létat a Lily se do nich zakusovala, aniž by používala ruce. Hermiona nechápala, jak na takovou hloupost Snape přišel, ale očividně jej to ani trochu nepohoršovalo – samozřejmě jen u jeho milované holčičky. V Bradavicích zabíjel pohledem, jen když někomu u snídaně omylem vypadl příbor z ruky a zařinčel o talíř.

„Koukej mami!" vypísklo dítě a střemhlav se vrhlo proti sušence, z níž odlétaly drobky do všech stran. Snape po spatření Hermiony zmírnil tempo malých svačinek.

„Slečno."

„Pane," odvětila Hermiona, načež si sedla těsně vedla Snapea, aby se holčička nemusela zbytečně natahovat, když jí mezi sušenkami dávala pusinku na přivítání.

„Vypadáte vyčerpaně," poznamenal Snape tiše. Poprvé za dlouhou dobu se pokusil navázat rozhovor. „Jaký předmět vás tak zdolal? Přeměňování? Obrana proti černé magii nebo snad lektvary?" Ušklíbl se a Hermiona ztratila chuť vyjmenovávat všechny špatné aspekty dne. Stačilo, že seděla na židli vedle bývalého Smrtijeda a její hábit se dotýkal jeho.

„Obrana nebyla, McGonagallová stále nesehnala vhodného učitele," povzdychla si.

„A nepřesvědčovala vás, abych se vrátil?"

„Ale ano, zkoušela to, jenže já jí hned řekla, že nemáte zájem. Nechtěla jsem vás tím ani obtěžovat." Hermiona natáhl ruku, aby si také ulovila jednu sušenku. Věřila čokoládě a jejím rychlým účinkům.

„Chtěla byste mě zase za profesora?" Čarodějka se zarazila v polovině sousta. Zvažoval snad navrácení? Že by jej okolnosti donutily schovat se opět za hradbami Bradavic, jako když byl očerněn posledně – téměř před dvaceti lety?

„Ne," vydechla Hermiona nesměle, „ale dochází mi, že bez profesora nikdo z nás – snad kromě Harryho – OVCE nesloží. Obrana mi nikdy nešla," přiznala poníženě. Snape znal její výsledky z lektvarů, kde odváděla skvělou práci, ale obrana ji stála mnoho úsilí a ani tak se nedokázala vyrovnat Harrymu.

„Pokud budete stát o moji pomoc, můžete se na mě obrátit. Obranu proti černé magii jsem učil a dovolím si tvrdit, že vím, o čem mluvím." Snape nechal sušenky klesnout a nasměroval svoji hůlku na Hermionu, která neobratně vytáhla svoji, ale mnohem dříve vyjekla: „Zbláznil jste se?! Je tady Lily! Co kdyby se nějaké kletba odrazila, nebo ji zasáhla přímo?!"

„Slečno, nevyslal bych na vás kletbu."

„Míříte na mě hůlkou!"

„Nechtěl jsem na vás poslat kletbu! Ani nesmím používat útočná kouzla."

„Nesmíte?" zamumlala nechápavě Hermiona, zatímco skládala hůlku. Sice slyšela o nějakých postizích, které si Snape od soudu odnesl, ale v žádném případě ji nenapadlo, že se zákaz vztahoval na všechna útočná kouzla, mezi něž se řadila i leckterá kouzla zcela neškodná.

„Ne. Soud mi to zakázal spolu s dalšími věcmi," přiznal otráveně. „V případě nebezpečí se můžu sotva bránit, ale pracuji na tom, aby byl můj verdikt pozměněn – existuje několik možností, jak... ehm... obejít rozhodnutí soudu."

„Jak?"

„Bellatrix byla spatřena v Anglii, zabila tři kouzelníky a ministerstvo netuší, jak ji zastavit."

„Ale vy ano," vydechla šokovaně čarodějka, která náhle pocítila k muži až posvátnou úctu.

„Ne, slečno Grangerová, zatím nevím, jak Bellu zastavit, ale oni věří, že jsem horší než ona."

Na obzoru se rýsuje Snapeova první příležitost, ale ještě nemáme tušení, jak se jí kouzelník chopí, když se na scéně pohybuje i Narcissa, Bellina sestra...

Moc děkuji za krásné komentáře k předchozím dvěma dílům, které mě držely nad vodou v době praxí, ale teď už jako přeživší mohu zase přidávat pravidleně a možná i o něco rozšířit příběh, když bude dobrá konstalace hvězd... :) Děkuji za podporu, kterou mi posíláte, i když mnohokrát není snadně formulovat myšlenky tak, aby byly uchopitelné a sdělitelné i zbytku světa 💚