Snamione: Poslední šance

Narukování 87

„V kouzelnické společnosti není nic zvláštního, že matka zůstává s dítětem doma několik let – dost často možná až do nástupu do Bradavic," vymlouval Harry Hermioně její plán zapsat se do kurzu a najít si práci. „A Lily je teprve dva a půl..."

„Chci být konečně samostatná, Harry. Ty vyděláváš galeony, kdežto já nemám ani na běžný nákup."

„Máš přístup k mému účtu, ani nepoznám, že něco utratíš." Hermiona protočila oči, nerozuměl jí. Soukal do sebe poslední toast místo oběda a srkal dýňovou šťávu v ministerské jídelně. Pozval čarodějku na oběd, ale vzhledem k nedostatku času byli nuceni improvizovat. Hermioně kantýna vyhovovala, ztratila se s Harrym mezi dalšími zaměstnanci, kteří již byli na chlapce, který přežil, zvyklí. „Musím jít, nebo mě Snape sežere zaživa," zamumlá kouzelník s plnou pusou, zatímco si otíral rty ubrouskem. „Vše ti vynahradím večer, vezmu tě do města a možná bude i překvapení," slíbil tajemně, než mladou ženu zlehka políbil na tvář – jen milimetry od rtů.

„Budu se těšit," slíbila Hermiona, která si pobalila jídlo, přestože ještě nedojedla, a vydala se s Harrym do oddělení pro bystrozory. Hned u výtahu ji z plakátu strašila stará fotografie Bellatrix a prázdné chodby. Do opuštěných kanceláří bylo vidět skrze otevřené dveře.

„Harry, kde najdu Snapea?"

„Snapea?" Harry dezorientovaně zvedl pohled od pergamenů. „Je na konci chodby vlevo, nemůžeš minout." Naposledy se otočil, aby ještě jednou dívku políbil na rozloučenou, než zmizel ve své kanceláři.

Hermiona zlehka zaťukala na odlehlé dveře na konci dlouhé chodby. Dlouho se nic nedělo, ale když zaťukání zopakovala, ozvalo se Snapeovo hrubé vyzvání ke vstupu.

Nahrbený muž nad stolem nevěnoval návštěvníkovi žádnou pozornost, jen nadále slepě hleděl do rozložených map.

„Měl bys na chvíli čas, Severusi?" Položila jídlo na vedlejší stolek. „Nezdržím tě dlouho."

„Jistě," pronesl nedůvěřivě, načež uvolnil čarodějce své místo. „Stalo se něco?"

„Přišla jsem tě požádat o laskavost."

„Nemusíš žádat, udělám, co bude v mých silách," přerušil unaveně Hermionu. „Přinesla jsi mi jídlo?"

„Ehm... Ano, vezmi si, už jsem jedla." Snape rychle vybalil toasty a vděčně se do nich pustil. Hermiona ani nechtěla odhadovat, od kolika hodin byl v práci a kolik toho snědl. „Potřebovala bych napsat doporučení od bystrozora. Rozhodla jsem se podat si přihlášku do kurzu, ale pokud OVCE nedopadnou dobře, budu potřebovat pomoc..."

„Proč neřekneš Potterovi? Už jen jeho podpis tě sem dostane i bez OVCE." Sáhl po dalším toastu. „Nejsem si jist, jestli ti nemůže mé doporučení ublížit. Přestože stojím v první linii, jakmile se objeví nebezpečí, hlídají mě všichni stejně jako Bellu. Nevěří mi."

„Harry nechce, abych narukovala – prý mám zůstat doma s dítětem jako všechny ostatní čarodějky," zparodovala pochybovačně Hermiona, ale Snapeův úšklebek jí neunikl. „Myslíš si totéž?! Po všech těch motivačních proslovech, jak se mám postavit na nohy, mi řekneš, že mám zůstat doma s Lily?"

„Nemůžeš plýtvat potenciálem doma, ale v dnešní době je čiré bláznovství stát se bystrozorem. Roční kurz tě sice bude částečně ochraňovat, ale nejsou lidi, takže tě po měsíci můžou postavit proti Belle. Dokážeš jí čelit? Dokážeš riskovat, když na tebe doma čeká Lily? Jsi ochotná přijmout skutečnost, že Lily bude vyrůstat bez matky?"

„Nehraješ fér, mohla bych se tě ptát na totéž."

„Vím, že se o Lily dokážeš postarat, že ji bezpečně provedeš dospíváním a že naše dcera v tobě bude mít přítelkyni," odvětil vážně, čímž sebral čarodějce vítr z plachet. Snape Lily miloval, dokázal ji zabavit a zaúkolovat skřítka, aby uvařil, ale provést mladou dívku světem dospívání by nezvládl. Hermiona si neuměla ani představit, že by za ním Lily přišla s první menstruací, s první láskou, s prvním zklamáním... Vyhrál.

„Lily tě zbožňuje, takže jsi stejně bezohledný jako já, když přijímáš tak velké riziko."

„Hermiono, mám desetiletí zkušeností. Přežil jsem Brumbála, Pána zla, nesčetné útoky ze stran bystrozorů i Smrtijedů... Učil jsem se, když jsem neměl co ztratit. Zabíjel jsem v časech, kdy jsem obětem smrt záviděl – byla by pro mě osvobozením." Slepě se natáhl pro další toast. „Sám bych tuhle práci nepřijal, kdybych si nebyl jistý, že mě nikdo zabít nedokáže."

„To nemůžeš vědět."

„Vím, že zabráním Bellatrix, aby se k tobě dostala. To mi stačí." S toastem v ruce se postavil těsně za Hermionu a volnou rukou pohladil ženu po paži. „Navíc zemřít rukou Bellatrix Lestrangeové by pro bojovníka byla čest, ona je výtečná."

„Chceš mi tvrdit, že ji po tom všem obdivuješ?" vydechla nevěřícně. Otočila se, aby byla ke kouzelníkovi čelem.

„Pouze uvádím důvody, proč bych měl riskovat svůj krk já a ne ty."

„Takže mi nenapíšeš doporučení, Severusi?"

„Nebudeš ho potřebovat, výsledky tvých OVCE všechny přesvědčí." Ustoupil, aby dal Hermioně prostor. „Věřím ti. A děkuju za jídlo, zase jsem zapomněl, že je čas na oběd."

„Myslela jsem si to," zalhala a vydala se k východu. „Přijdeš večer za Lily?"

„Mohl bych, ale rád bych si sedl i s tebou..."

„Mám už na dnešní večer nějaké plány."

„S Potterem?"

„Ano, jdeme do města."

Milostný život jsme probrali minule, ale jak pohlížíte na Hermioninu cestu v odvětví kariéry? Souhlasíte s Harrym a Snapem, nebo čarodějce věříte a souhlasíte s bystrozorským úřadem? Myslíte, že by i po tom všem dokázala čelit svému největšímu strachu a hrdě bojovat po boku Snapea?