Snamione: Poslední šance

Dopis 7

Vážená paní Blacková

Hermiona zuřivě přeškrtala brkem příjmení a nahradila ho jiným. Tonksová. Už týdny se pokoušela sepsat dopis, jenž by Andromedu, matku mrtvé Nymfadory, oslovil s dostatečnou naléhavostí, avšak nepříliš vlezle. Pokaždé nakonec pergamen zmačkala a v nestřeženou chvíli hodila v kuchyni do ohniště – do jediného nestřeženého ohně v domě. Nikdy se nedokázala ovládnout, aby neprosila čarodějku o záchranu z rukou Snapea, přestože jí každým dnem útěk přišel nereálnější.

Již třetí měsíc se zoufale snažili o potomka, Snape netrpělivě chodil každý večer do Hermioniny promrzlé ložnice, kde dělal, co mohl, avšak k ničemu to nebylo. Pokaždé plakala, ale po dvou týdnech se přestala bránit a po měsíci ustoupila bolest, která ji při každém splynutí trýznila. Nyní ji trýznil pouze pocit ubohosti. Proč se smířila? Proč tohle všechno nechutnému Snapeovi dovolovala? Měla bojovat, ale proč, když už bylo vše prohrané, karty rozdané nanovo a její život zapomenut...

Jmenuji se Hermiona Grangerová. Byla jsem přítelkyní Vaší dcery Nymfadory a Remuse Lupina. Ráda bych se s Vámi i Teddym setkala jako s přáteli. Jsem částečně obeznámena se současnou situací (nacházím se u S. Snapea), a proto akceptuji společenský kodex, jemuž by se naše případná schůzka samozřejmě přizpůsobila. Moc děkuji za Váš čas a budu vyčkávat Vaši odpověď.

Se srdečnými pozdravy

Hermiona Grangerová

Několikrát kriticky přečetla dopis a nakonec se spokojeně usmála. Netlačila na pilu, a přesto musela Andromeda zpozorovat naléhavost její labutí písně, když se mezi řečí zmínila o Snapeovi a jeho přítomnosti. Pravděpodobně Andromeda z blízkosti Voldemorta věděla, čím byl přední Smrtijed pověřen...

Hlasité prásknutí upozornilo na přenesení kouzelníka. Hermiona panicky vše shrnula na jednu hromádku a rozeběhla se do vychladlé ložnice, kde zavřela opelichaný brk a špinavý kalamář s pergameny do nočního stolku. Na dvířkách byla hluboká rýha, kterou vytvořila, když se pokoušela rozbít očarovanou sklenici.

Přemýšlela, že by zůstala v pokoji, ale vlezlá zima ji po krátkých minutách nahnala zpět do obýváku, kde tiše praskal krb a v křesle seděl Snape s kyselým obličejem. Zhoupl se jí žaludek, když si k muži tiše přisedla a zabalila se do deky. Ani oheň nezaručoval teplo.

„Jak se cítíte?" zeptal se znenadání podezřívavě. Noviny automaticky složil do klína, což značilo jediné – zdlouhavé informování o nových pravidlech.

Hermiona sklopila zrak a záporně zavrtěla hlavou. Nemohla se cítit dobře, když se nacházel poblíž, a on o jinou odpověď nestál. Občas se takto zeptal po styku, ale ani jednou nedostal odpověď, a proto se vždy sebral a odešel přespat do své chladné ložnice – nikdy nepoužil krb.

„Naše situace se změnila," zašeptal zadumaně. Nažloutlými bříšky prstů přejížděl po hřbetě Denního věštce. „Pán zla začíná být netrpělivý." Hermiona viděla netrpělivost i na muži před sebou. Každou noc viděla netrpělivost, která kouzelníka již nejednou zdiskreditovala. Selhal v posteli... „Měla byste si uvědomit, že nejde ani tak o můj zájem, jako o zájem celé společnosti, která očekává nadaného kouzelníka – či čarodějku – mého rodu. Kouzelnická společnost po bitvě výrazně prořídla, o děti mudlů není zájem, a proto je vyvíjen tlak na mladé kouzelníky a čarodějky." Zachytil Hermionin pochybovačný pohled a zaškaredil se. „Nejsem mladý, ale bezdětný, a proto musíte otěhotnět. Vy jste mladá a na vašem těle záleží, tak proč stále nic?" sykl spíše pro sebe. Frustrovaní bylo zjevné.

„Některé ženy nemohou mít děti," zamumlala tiše. Už pár týdnů si pohrávala s myšlenkou, že je neplodná. Snape až na několik výpadků plnil svůj úkol statečně, udržoval spojení déle, než bylo nutné, s takovou pravidelností, že by se podle něj mohly řídit hodiny. Poslední dva týdny měli styk i dvakrát denně, jen aby splnili úkol. Hermiona už začínala tajně doufat v těhotenství také, jen aby přišla o Snapeovu dusivou přítomnost.

„Jste mladá a zdravá," namítl bezmyšlenkovitě. Mnul si kořen skobovitého nosu, zatímco se úzké rty sotva pohybovaly pod tíhou slov.

„Také byste-" zarazila se. Nejraději by si vynadala, že se pustila na tak tenký led a zbytečně riskovala život. Černé oči ji probodly, což v Hermioně zažehlo nenadálý chlad. Automaticky se zavrtala do deky.

„Ano, slečno?"

„Četla jsem, že muži, opakovaně vystavováni kletbě cruciatus, mohou být neplodní," drmolila na jeden nádech, zatímco jí tváře rudly a Snape se tvářil, jako by chtěl sebrat Nebelvíru minimálně padesát bodů za drzost. Kouzelníkovi se chvělo chřípí a v pěstích drtil noviny. Přestřelila, věděla to. „Omlouvám se, pane!" vyhrkla se slzami v očích. Přijde trest, neustále si opakovala, aby své tělo připravila na kletbu cruciatus.

„Modlete se, Gangerová! Modlete se, aby tomu tak nebylo, protože je jinak tento měsíc poslední ve vašem životě!" zasyčel rozzuřeně a Hermiona se stáhla. Už opět ve vzduchu nad její hlavou visela smrt. Do konce měsíce... „Pánovi zla došla trpělivost a další v pořadí na váš úděl stojí slečna Láskorádová," řekl pomalu a těžce vydechl. „Abych byl upřímným, i přes vaši všetečnost a touhu mít neustále navrch bych vás nerad viděl mrtvou. Krve dobrých kouzelníků již bylo prolito příliš na to, aby se plýtvalo s vaším potenciálem."

Hermiona nechala vpít slzy do lemu deky. Zemře a zemře brzy.

„Myslím, že dnes potřebujete klid," odtušil chladně. Snažil se být vstřícný k potřebám dívky. „Pokud byste přeci jen chtěla navýšit své šance, víte, kde mě najdete."

Hermiona přikývla a celá ubrečená utekla do své ložnice. Dlouhé hodiny se převalovala v posteli, zvažovala své možnosti a přišlo jí zcela zbytečné mrhat drahocenným časem během spánku. Nechtěla spát! Připomínala si tváře svých blízkých, Ronovu pozornost, tragikomické románky Ginny, Harryho hrdinský komplex... Harry udělal vše, aby ona mohla žít, a ona jeho snahu nyní mařila, jenže co by mohla změnit jediná noc... Rodiče Hermiony byli sice zubaři, ale s oblibou se bavili i o jiných lékařských odvětvích – v době Hermionina dospívání rádi diskutovali o gynekologii v přítomnosti své dcery, která mnohokrát se zacpanýma ušima utíkala do svého pokoje. Dnes si Hermiona vybavovala každičké slovo. Početí nebylo otázkou rutiny a pravidelnosti, nýbrž náhody a štěstí. Kdo mohl zaručit, že dnes v noci dojde k malému zázraku? Jenže kdo mohl odpřisáhnout, že dnes nebude mít štěstí?

Hermiona se donutila navštívit Snapea v jeho loži.

Souhlasíte s rozhodnutím Hermiony?