Snamione: Poslední šance

Naděje 39

Hermiona brzy ráno zaznamenala, že Snape vstal a odešel do práce, a proto byla nanejvýše zaskočena, když se zhruba po dvou hodinách objevil znovu v posteli. Nejprve Hermionu ovanul pod peřinou chlad a následně se velmi blízko položilo mužské tělo pouze ve spodním prádle. Snape se k čarodějce netiskl, okamžitě zavřel oči a pokoušel se usnout, jenže Hermiona již byla vyspaná dostatečně.

„Není vám dobře?" zeptala se zvědavě, zatímco se otočila čelem ke kouzelníkovi.

„Nic mi není," zamručel stále se zavřenýma očima. Peřinu si přitáhl až pod nos, tudíž černé vlasy trčely do všech světových stran.

„Je úterý a vy jste už v sedm hodin ráno," to slovo vypíchla s povytáhlým obočím, „doma. Muselo se něco stát..." Kdyby někde úřadoval Harry, Snape by v žádném případě nesměl jít domu a udělat si den volna v posteli. „Takže vám buď není dobře, nebo vás vyhodili."

„Nevyhodili a nic mi není," ozvalo se rozmrzele, jelikož čarodějka nedovolovala Snapeovi usnou. Peřina přes ústa dávala otrávenému hlasu ještě zlomyslnější nádech. „Na ministerstvu došlo k pokusu o atentát." Černé oči se vynořily zpod hustých řas. „Atentát na mě..." Hermiona bezděčně vydechla, ale nevěděla, jaká slova zvolit. Na jednu stranu potenciálního útočníka chápala. Na Voldemorta by si nikdo kromě Harryho ani netroufl, ale Snape mohl posloužit jako ideální předmět satisfakce. Muž z masa a kostí – přestože byl v ovládání kouzel špičkou kouzelnické společnosti, vždy existovala alespoň minimální naděje, že udělá chybu... „Malá skupina nízko postavených úředníků a několika údržbářů se mi pokusila vpravit jed do pití, které jsem odmítl, ale jednomu kouzelníkovi praskly nervy... Vyslal proti mně kletbu, která se nepromíjí." Snapeovi se rozšiřovaly nozdry, když útržkovitě vzpomínal na události před hodinou. „Možná bych dokázal přihlédnout k jejich nešťastné situaci a neřešit provinění v plném rozsahu, ale ten jistý kouzelník mě napadl přímo v atriu." Nespokojeně mlaskl a Hermiona si poprvé uvědomila, že se nevědomky po celou dobu přibližovala ke kouzelníkovi. „Dostal jsem na dnešek placené volno, aby mohla být situace vyřešena," shrnul bez emocí. Hermiona věděla proč.

„Zemřou..."

„Ano, ale před tím budou... vyslechnuti," vyslovil opatrně, aby mladou ženu nerozrušil, ale jakmile slova vyslovil, Hermiona se přenesla v myšlenkách do dob, kdy ji vyslýchali... Křičela, prosila, brečela, později jen bezvládně ležela, zatímco jí pěna plnila ústa, a v závěru přiznala vše, na co se jí zeptali. Chtěla být silná, chtěla chránit Harryho, jenže v té době nevěděla, že Harry přežil, a hlavně chtěla, aby vše skončilo. „Mezi komplici byla i jedna žena – ta bude mít rozdílný osud."

„Smrt by pro ni byla vysvobozením," vyhrkla Hermiona první myšlenku, která jí vytanula na mysli, čímž si vysloužila od Snapea pohled plný bolesti, jenž ji donutil cítit se špatně. Myslela to přesně tak, jak řekla, ale jí pomohl čas, rutinní starost o dítě, Snapeova pozdější odtažitost a především Harry. „Ale třeba bude mít štěstí," zamumlala čarodějka rychle, aby předešlou větu uvrhla do zapomnění.

„Jako vy?" zamručel ironicky kouzelník, aby se Hermiona cítila nepřístojně.

„Teď bych už zemřít nechtěla," špitla poníženě. „A jsem ráda, že vás dnes nezabili, i když mi je viníků nesmírně líto."

„Rozumíte jim," konstatoval suše Snape, načež znovu zavřel oči, aby mohl spát. Vypadal opravdu vyčerpaně.

„Také byste rozuměl, kdybyste byl na mém místě," tiše poznamenala čarodějka. Nechala svoji hlavu klesnout zpět na polštář, aby si i ona mohla užít ještě poslední chvíle odpočinku, než se vzbudí Lily a bude ji potřebovat.

„Kdybych byl na vašem místě, zachoval bych se úplně stejně jako oni." Pod peřinou si za pas přitáhl Hermionu na svoji hruď. Hermiona ani neprotestovala, pouze si upravila peřinu, aby na ni netáhlo, zatímco se nechala hřát mužským tělem a objímat kolem zad dlouhou paží. Nemělo cenu se Snapeovi vzpouzet – obzvlášť, když neměl dobrou náladu. Už se zkušeností věděla, že kdyby se teď vytrhla a utekla jinam, muž by byl celý den výbušný a protivný jak k ní, tak k dceři. „A překvapuje mě, že jste se za celou dobu ani o nic nepokusila."

Neodpověděla. Byla moc slabá, chyběla jí hůlka a nemohla kvůli Harrymu. Cíl měli na dosah, ale zabitím Snapea by se její osud opět rozvířil a ona by mohla i s Lily skončit u nějakého vlkodlaka, který by ji při první příležitosti znásilnil a zabil. Ne, Snape byl v tuto chvíli nejlepší možností a nejlepším rozhodnutím bylo vycházet Snapeovi vstříc, dokud Harry nenajde hada a nezabije Voldemorta.

„Monto?" sykl Snape na půl úst, ale Hermionu nepustil, spíše naopak. Skřítek se objevil již v hluboké pokloně. „Postarej se o Lily, až se vzbudí, potřebujeme si se slečnou odpočinout."

„Ano, pane," zaskřehotal domácí skřítek, načež zmizel a Snape, zatímco pevně držel Hermionu, konečně usnul.

Tento týden byl jedním slověm strašný (asi jako ten Snapeův), tak doufám, že vy jste ho měli lepší :)