Snamione: Poslední šance

Primitivní 17

„Slečno Grangerová-"

„Hermiono," opravila rychle Andromedu, „říkejte mi Hermiono, prosím." Obě bojovaly na straně dobra v rozhodující bitvě, pokud ony k sobě nemohly mít blízko, přestože se nikdy předtím neviděly, nemohly důvěru cítit k nikomu.

„Hermiono," žena, nesmírně podobná šílené Bellatrix Lestregeové, zdůraznila jméno své mladé hostitelky, „ráda vás poznávám. Dora – Nympfadora – mi o vás vždy moc hezky vyprávěla," přiznala vlídně, ale při zmínce mrtvé dcery jí očima blýskl bezbřehý smutek. „Ráda bych vám vyjádřila svůj obdiv za práci, kterou jste se svými přáteli vykonala."

„Nebyla k ničemu," odfrkla sklíčeně Hermiona.

„Dala nám odvahu bojovat, ale nebyli jsme dost silní, takové věci se stávají." Vznešeně pozvedla porcelánový šálek s čajem a distingovaně upila, aby v sobě dokázala vyvážit smutek a rozčílení. Jako dokonalá dáma vyčarovala na své tváři jemný mateřský úsměv. „Máte překrásnou dceru."

„Děkuji," odtušila Hermiona správnou odpověď a umě se usmála nazpět. Ať se snažila sebevíc, dítě v ní nedokázalo vykřesat žádnou jiskru citu, přestože si již zvykla vstávat několikrát za noc k plačící dceři.

„Snape se svěřil, že se jmenuje Lily... Velice něžné jméno pro holčičku. Věřím, že bude stejně krásná jako vy." Hermiona se znovu přinutila ke konvenčnímu úsměvu a cítila se špatně, že k malému chlapci, jenž spal v proutěném koši, cítila mnohem větší náklonnost než k vlastní dceři. Syn Tonksonové a Lupina byl okouzlující, zatímco její dcera s černýma očima dávala i miminku zatrpklé vzezření...

„Ale vy nejste šťastná," odhalila tiše Hermionu, která se zmohla pouze na tiché zavrtění hlavou, aby nezačala před Andromedou brečet – podobnost s Bellatrix ji děsila. „To je pochopitelné. Je mi jasné, že byste měla raději dceru s kýmkoliv jiným než se Snapem." Chápavě přikývla a natáhla se pro ruku mladé čarodějky. „Je to zvláštní kouzelník, ale mezi zbylými Smrtijedy prokazuje nejvyšší známky intelektu," konejšila ji přátelsky. „Vaše dcera bude zajisté nesmírně chytrá a krásná a to už je důvod k radosti." Tiše se zasmála, čímž odhalila dlouhou řadu zubů, ale Hermiona viděla pouze vyšinutý škleb Bellatrix... Své rozpaky schovala v doušku čaje.

„Paní Tonksonová," oslovila čarodějku starým jménem a ta se jen nostalgicky pousmála, „chtěla bych pryč. Je to vlastně důvod, proč jsem s vámi toužila už tolikrát mluvit... Já chci utéct, ale sama to nezvládnu – nemám ani hůlku, ale kdybyste..."

„Nejde to," zamumlala smířlivě a záporně zavrtěla hlavou, tudíž jí pár loken spadlo do tváře. „Věřte, že jsem o tom přemýšlela a zkoumala možnosti, ale... Hermiono, vy neznáte okolnosti." Obě na okamžik ztichly. Mladší sice noviny nečetla, ale řešily se tam pouze zákony, které nesly omezení, přesto nikde nemohlo být tak špatně jako u chladného Snapea. „Všechna kouzla jsou hlídána, mudlorození kouzelníci na sobě mají celý život hlídáček a každé provinění se trestá Azkabanem, v lepším případě smrtí. Věřte mi, že největší svobodu budete mít po boku Snapea, zástupce protektora. Je to velice zlá doba, nejhorší, která kdy nastala – i kouzelníci s čistou krví se zříkají magie a odcházejí žít mezi mudly, aby Tomu, jehož jméno se neříká, unikli."

„Mezi mudly jsem žila celý život, umím splynout s davem," přemlouvala Andromedu zoufalá Hermiona. Poslední možné záchranné lano se jí vysmekávalo z do krve pořezaných dlaní. „Prosím vás, já tady nemohu zůstat!"

„V celém světě se probudilo to nejhorší. I v té nejmenší zemi začali vládu přebírat čistokrevní kouzelníci a genocida mudlorozených je leckde horší než tady... Hermiono, nemá cenu utíkat. Naučte se žít se Snapem, láskyplně vychovávejte dceru a buďte šťastná, že v tomto domě není po hrůzách tam venku ani stopy."

„Jak se můžete tak snadno vzdát?" vybuchla Hermiona, jejíž slzy už nedokázaly řasy zadržet. „Zapomenete na Nymphadoru? Zapomenete i na svého manžela a budete stejně jako vaše sestry následovat Vy-víte-koho?"

„Kvůli tomu, že myslím na svého mudlorozeného muže a Nymphadoru, vím, že musím zajistit našemu Teddymu ten nejlepší život! Svět se změnil a já musela s ním. Je snadné plánovat útěk, když následky ponesete sama," vyjekla stejně pisklavým hlasem jako Bellatrix a Hermionu polil ledový pot. Přehnala to.

„Promiňte, nemyslela to tak..."

Andromeda si schovala obličej do dlaní a Hermiona zaslechla tichý, trhavý vzlyk. Nejistě se zvedla a udělala dva kroky k ženě, aby jí mohla alespoň konejšivě položit ruku na rameno. Nevěděla, co říct.

„Omlouvám se. Vím, že to děláte kvůli Teddymu. Chápu to. Nechtěla jsem vás urazit, ani se vás dotknout...

„To je v pořádku, má drahá." Andromeda z černého hábitu vytáhla krajkový kapesníček, který žmoulala mezi prsty. „Já vám rozumím, Hermiono. Chápu vaše problémy a vím, jak hrozně se musíte cítit vedle – podle vás – starého muže, ale jak vám já mohu pomoci, když jsem na tom ještě hůř než vy?"

Hermiona se zarazila, čehož si Andromeda všimla. Soucitně stiskla rty a nepatrně povytáhla koutky nahoru.

„Řekněte mi to," žádala jemně mladá čarodějka a přisedla si na chladnou podlahu vedle křesla. „Myslím, že jste moje jediná přítelkyně," obezřetně zvedla hnědé oči k Andromedě, „takže se mi klidně můžete svěřit. Ráda bych vám jakkoliv pomohla."

„Hermiono, jste neobyčejně laskavá dívka. Děkuji," vydechla téměř dojatě, ale stále se třásla a mladší čarodějka věděla, že to není díky ní. „Určitě jste si všimla podoby mezi mnou a Bellatrix." Hermiona neurčitě přikývla. Nebyly podobné, byly prakticky totožné – hlas, grimasy, gesta... „Bella má k Vy-víte-komu velice blízko... Blíže, než si všichni ostatní myslí, jenže Vy-víte-kdo si naší podoby také všiml."

„Proboha!" vyjekla Hermiona a zakryla si ústa.

„Je těžké být neviditelná, když musím být v jeho společnosti prakticky denně, a odporování je nemyslitelné," dořekla sklesle a rozechvělou rukou pohladila Hermionu po vlasech. „Snape není výhra, ale je to živý muž s lidskými návyky a i když se zdá být nedobytný, fungují u něj věci jako svědomí a milosrdnost."

„Nikdy se s ním nenaučím žít."

„Musíte být trpělivá," poradila Hermioně, přestože již nebyla tolik přesvědčivá jako na začátku. „Jste mladá na to, abyste věděla, jak obměkčit muže-"

„Nebudu s ním-," prudce se odmlčela. „Já... nedokážu mu dát..."

„Hermiono, musíte na něj najít nějakou páku. Uvařte mu něco dobrého, zeptejte se, jak se měl na ministerstvu, pochvalte mu-," tentokrát se zadumaně zarazila starší čarodějka. „Prostě mu něco pochvalte. Požádejte ho o radu, chtějte znát jeho názor, napusťte mu vanu, vložte mu malý lísteček se vzkazem do hábitu... A pokud nic z toho nezabere, budete se muset překonat." Stáhla rty do úzké linky. „I nejchytřejší muž je v tomto ohledu velice primitivní," okomentovala věcně.

„Snape ne," zamumlala plačtivě Hermiona. „Navíc by hned tušil, že něco chystám, kdybych za ním přišla, že..."

„Musíte postupně. Jste dost chytrá, abyste dokázala zahrát hloupou holčičku, co se zamilovala poté, co se vám narodila společná dcera. Hermiono, Snape vás postupně přestane kontrolovat, když mu zavdáte pocit, že bez něj nedokážete žít."

Přeji šťastný nový i Nový rok! 🍀💚 2022 💚

Útěk se Hermioně opět vzdálil, ale myslíte, že byla návštěva Andromedy přínosem? Jakou páku by mohla Hermiona nalézt? Snape je muž, jak řekla Andromeda, ale stále se bavíme o Snapeovi...

Moc by mě zajímalo, jakou páku byste si vybrali, popřípadě vymysleli, vy 🍀