Snamione: Poslední šance

Pitomý Potter 84

„Nechci!" rozčilovala se Lily, když se jí Hermiona snažila nasadit boty, aby konečně mohly opustit Snapeův dům. Snape se netvářil pohoršeně, když Hermiona dorazila až po obědě pro malou holčičku, ale ani slovem se nezmínil o včerejších zkouškách OVCE.

„Lily, nezlob! Budeme si doma taky hrát," pokoušela se mladá žena přemluvit dítě, ale její malá věrná kopie s černýma očima spílala ze všech sil. Výbušnou povahu zdědila po otci, tím si byla Hermiona jistá.

„Potřebuje se vyspat," zhodnotil celou roztržku Snape, který se zády opíral o futra vchodových dveří.

„Dám ji spát, jen se musíme dostat domu!" odvětila frustrovaně čarodějka. „Je mrzutá."

„Nechci!" vztekala se Lily a začala kopat nohama, aby matce znemožnila nazutí botiček. Snape vše s pobavením sledoval. Beztak nechal dceru schválně vzhůru, aby se Hermioně pomstil za pozdní příchod! Původně si chtěla Hermiona vyzvednout holčičku již v osm ráno, jenže po milování s Harrym usnula a probudila se vedla spícího kouzelníka až příliš pozdě, aby stihla dohodu se Snapem dodržet.

„Můžeš tu Lily nechat, uložím ji a Monta ji potom přenese k Potterovi." Hermiona boj vzdala, svěsila ruce podél těla a zůstala odevzdaně klečet na podlaze. Lily, celá rudá, někam odběhla, načež ji Snape suverénně následoval. Mladá čarodějka tápala, zda odejít, či zůstat, nakonec však zvolila možnost zůstat a omluvit se.

Tiše se usadila v kouzelníkově pracovně. Jakmile dosedla, cítila Harryho noční počínání – neuměl to s ženami, byla jeho první, ale i tak si Hermiona před aktem nepředstavovala, že by jí mohl až takto ublížit. Pálení neustupovalo, ani když použila hojivý olejíček.

„Neodešla jsi," podivil se Snape, když po dlouhých minutách dorazil. Hermiona si nemohla zvyknout na tykání. Každé oslovení se jí vrývalo pod kůži a ona nedokázala říct, zda se jí důvěrné oslovení líbilo či ne.

„Chtěla jsem se omluvit, zaspala jsem." Až příliš pozdě si uvědomila, že zasedla profesorovo místo u stolu, ale měla zde nejlepší výhled na místnost a na několik fotografií usměvavé holčičky. „Nezlobila Lily moc?"

„I kdyby zlobila, nevadilo by mi to," usedl na desku stolu, takže na ženu shlížel shora, „je také moje, Hermiono. Vlastně jsem doufal, že jsi už zapracovala na svých plánech – kariéra bystrozora, Lily, já..."

„Vyspala jsem se s Harrym," vyhrkla rychleji, než stihla myšlenku nechat projít cenzurou. Tohle se nikdy neměl dozvědět, ale ona z nějakého nevysvětlitelného důvodu chtěla, aby věděl vše, přestože nebyla hloupá a nemyslela si, že by k ní byl muž také takto upřímný. Zoufale zvedla k muži oči, jako by doufala, že jí pomůže jako obvykle. I když jej žádala, aby jí nepomáhal...

„Takže ses rozhodla," konstatoval chladně. Celý se stáhl, to Hermiona pocítila, i kdyby nepromluvil. Nechtěla mu ublížit, možná jen doufala, že pochopí její rozpolcenost a nebude naléhat, aby se konečně rozhodla... Zmýlila se. „V pořádku, je to tvá volba."

„Nelíbilo se mi to," přiznala téměř plačtivě. Mezi stehny ji pálilo a muž, na nějž se naučila spoléhat, ji přehlížel, protože jej ranila.

„Potter je mladý, nezvládne uspokojit sebe a zároveň tebe. Spraví se to," konejšil ženu odtažitě, ale svoji pozornost již věnoval pergamenům, vedle kterých seděl. Ministerské razítko zdobilo každý text.

„Krvácela jsem," přiznala poníženě, přestože vůbec nevěděla, proč to řekla. Měla by mlčet a s posledními zbytky hrdosti odejít, ale ona seděla jako hloupoučká školačka v lavici a zoufale hleděla na bývalého profesora, jehož pozornost konečně upoutala.

„Pitomý Potter!" ulevil si, zatímco vytahoval z rukávu hůlku. „Postav se." Hermiona nejistě uposlechla a sledovala rychlé pohyby kouzelníkovy hůlky. Palčivá bolest ustoupila. „Neměla jsi mu dovolit, aby byl až tak hrr. Žena musí být připravená..."

„Tohle se nikdy dřív nestalo." Popotáhla.

„V pánských klubech," zamručel ironicky, mínil Smrtijedy, „se mezi členy tradovalo několik kouzel, která ženu vzruší. Jen jednou jsem si dovolil kouzlo nepoužít, ale ty jsi vždy byla tak nervózní, že sis ničeho nevšimla." Opatrně položil dlaň na oblý čarodějčin bok, než škodolibě mávl hůlkou a hrot přiložil hodně nízko na podbřišek. Hermiona se ošila. Cítila to... Její tělo si říkalo o kontakt s... „Už nemáš strach, že?"

„Můžeš to zastavit?" Cítila, jak jí rudly tváře, zatímco se Snapeův úsměv stále rozšiřoval a oči potměšile zářily.

„Účinky odezní samy, až se uklidníš..."

„... nebo udělám, k čemu bylo kouzlo stvořeno."

„Ovšem," pobaveně se usmál, „i to je možnost, ale nikde nevidím Pottera." Pročísl čarodějčiny vlasy dlouhými prsty, načež se sklonil, aby ji letmě políbil na spánek. „A já bych na tebe nechtěl tlačit, i když by bylo fér, kdybys mohla porovnávat čerstvé zkušenosti... Naše naposledy bylo před rokem a od té doby se hodně změnilo."

„Ty ses změnil."

„Ne, Hermiono, naše situace se změnila. Ty už nejsi ani studentka a ani můj vězeň, ale žena, která mě oslovila." Mladá čarodějka nechtěla, ale tváře jí zalil ruměnec. „A taky už nemusím hlídat, co si kdo pomyslí a co se může Pán zla dozvědět. Snad poprvé v životě jsem spokojený se svým životem." Zamyšleně se pousmál a nevěřícně zavrtěl hlavou. „Jak se cítíš ty?"

Jak se cítila? Hermioně se hlavou prohnaly myšlenky, které ji trýznily každým dnem. Neměla dům, neměla kariéru, nevěděla, kam patří... Uvízla na mrtvém bodě, kde se musela starat o svoji dceru, kterou bezpodmínečně milovala, ale sama se nedokázala postarat ani o sebe. Když byla v Bradavicích, byla ještě dítětem, avšak cítila se silná a samostatná, při válce věděla, že je dospělou ženou, která se dokáže ohánět hůlkou a naplno využívat svůj potenciál, jenže následně přišel žalář. V něm si sáhla na úplné dno a došlo jí, že bez cizí pomoci zemře, a proto byla svým způsobem vděčná i Snapeovi, který ji sice chránil, ale nedovoloval jí se projevit, či dokonce rozhodnout... Od té doby se bála osamostatnit a rozhodnout, což aktuálně komplikoval i románek s Harrym, který by se rád usadil a nahradil ve svém srdci Ginny.

„Je to lepší," zamumlala lživě. Cítila ustupující vzrušení, ale přicházející smutek.

„Plácáš se v tom," okomentoval Snape. „Stanov si, čeho chceš dosáhnout, od toho se odrazíme." Pohladil ženu podél páteře. „Dojdu pro čaj a ty si sem sedni," nasměroval ji zpět ke svém stolu, „vezmi si pergamen a brk a zamysli se. Času máš, kolik potřebuješ, o Lily bude postaráno."

Po poslední bouřlivé (a ohledně komentářů rekordní) kapitole jedna klidná Smanione-část, kde můžeme více pochopit Hermionu, která se dostala na mrtvý bod, přestože je již svobodná a může si dělat, co chce.

Děkuji moc za krásné komentáře, hvězdičky a přízeň!