Snamione: Poslední šance

Klíč 49

„Cissy, její otec není, kdo si myslíš!" Pološíleně vyhlížející žena zoufale doběhla svoji mladší sestru a zastoupila jí východ. „Neodcházej! Mám klíč," vyhrkla toužebně, přesvědčená o svém dokonalém plánu, „přivedeme Pána zla nazpět a on se nám odmění tak, jak se o tom nikomu z nás nezdá..."

„Bello, nechci nic slyšet!" zarazila dychtící ženu blonďatá čarodějka s množstvím stříbra ve vlasech, které jí způsobily události uplynulých let.

„No tak, Cissy, mám klíč k Pánově nesmrtelnosti." Bellatrix se rozešla pomalu k sestře a sevřela ve svých kostnatých dlaních hebké ruce s chladnými prsteny své sestry. „Pokud ho přivedeme my, Dracovi se dostane slávy, o které ani nesnil. Nechceš snad, aby Draco strádal, že ne?" dodala nevině.

„Lucius je mrtvý," pronesla chladně mladší a vytrhla se sestře. Rána po ztrátě manžela byla stále čerstvá.

„Pán zla ale ještě není mrtvý," holdovala Bellatrix. Věčně neupravené kudrliny byly od pádu Pána zla ještě rozčepýřenější a pomačkanější než jindy. Narcissa si všimla, že truchlí více, než by bylo vhodné, jenže na rozdíl od Narcissy se nezavírala do sebe a nenechávala svým tělem smutek lomcovat.

„Je mrtvý!" vyjekla hystericky důstojně vyhlížející čarodějka. „Bello, zemřel – zabil ho Potter! Prosím, nech ho v klidu odpočívat, jeho čas nadešel."

„Můžeme ho přivést, mám kl-"

„Ne, Bello!" sykla. „Je konec! Nezáleželo mu na nás, o vše nás připravil... Od okamžiku, kdy ho přivedli nazpět, má rodina jen strádala. Sebral nám dům," Bellatrix se znuděně ušklíbla, „zlato, čest a v neposlední řadě se pokusil zabít Draca, když mu dal nesplnitelný úkol!"

„Kdyby tvůj manžel celou situaci tolik nepokazil – opakovaně –, nemuseli jsme být pošpiněni v očích Pána!"

„Bello, prosím, nepodnikej nic nezákonného."

„Já se do Azkabanu nevrátím!" zavrčela. „Na moji hlavu je vypsaná stejná odměna jako bývala na Pána zla, nemám na vybranou, sestřičko. Když přivedu Pána zla, svět se znovu otočí k lepšímu..."

„Já už nemám sílu," přiznala po chvíli sklesle Narcissa a se slzami v očích pohlédla na sestru, která si každým dalším slovem podepisovala ortel smrti. Nešlo ji zastavit, věděla to.

„Mám jít za Andromedou?" vyjekla vydíravým tónem. „Mám té zrádkyni přenechat tvoji slávu? Jestli za ní půjdu, ona úkol přijme – stala se vyvolenou, ví, co se smrtí Pána ztrácí."

„Nepřijme!" vykřikla netrpělivě Narcissa. „Nesnáší tě. Nesnáší nás všechny." Rozhodila bezmocně rukama a vydala se k oknu s výhledem na promáčenou zahradu. „Zabila jsi její jediné dítě, protože bojovalo proti Pánovi zla – nikdy se nepřidá k takovému úkolu! Je šťastná, že Potter vyhrál."

„Lžeš!" zavřeštěla Bellatrix, vytasila hůlku a za klapotu podpatků na dřevěné podlaze přeběhla rozechvělá vzteky k mladší sestře. „Andromeda se vzpamatovala! Pochopila naši práci kvůli zachování čistého kouzelnického světa."

„Pochopila jen to, že pokud nechce přijít i o vnuka, tak se musí chovat jako ty, Bello." Znechuceně odvrátila bledou tvář. „Ty nevíš, jaký to je pocit, když tvému dítěti hrozí smrt a ty to nemůžeš nijak ovlivnit..."

„Draco žije."

„Ale Nymphadora ne!" sykla Narcissa a Bellatrix byla nucena ucouvnout před vražedným pohledem své sestry. Poprvé v životě vypadala, jako by si síly své sestry doopravdy všimla. Autoritativnost hlasu mladší z nich ji znepokojovala. „Zabila jsi jí dceru! Zabila jsi svoji neteř, protože se ti příčil její postoj k Pánovi zla! Andromeda ti nikdy neodpustí, stejně jako ty jí nikdy nemůžeš navrátit dceru."

„Nechci odpuštění, Cissy," odtušila chladně Bellatrix, „chci jen přivést zpět Pána zla."

„Jsi šílená!" nařkla ji žena s plavými vlasy, ale ještě jednou se k sestře natočila s hlubokou láskou v očích. „Pamatuješ na sesterskou sílu? Byly jsme tři, Bello. Tři."

Odlišný a velice důležitý díl, každopádně další část s Hermionou přidám dříve než za týden :)