Snamione: Poslední šance

Příčná ulice 68

Hermiona s nově nalezenou zálibou dekorovala dům, aniž by dala šanci zasáhnout domácím skřítkům, kteří se předháněli v množství cukroví, které dokázali napéct a které tajně podstrkovali Lily, jež jako jediná z celého domu byla ochotná objektivně hodnotit jejich výtvory. Mladá čarodějka rozmisťovala girlandy, jimiž zdobila i před mnoha lety Bradavice, když se na jediný rok stala prefektkou, ale nyní ji činnost těšila více, když Lily s otevřenými ústy sledovala všechnu tu barevnou výzdobu v kuchyni a na chodbách. Hermiona dokonce za vyložení značné snahy dokázala v jídelně vyčarovat iluzi padajícího sněhu, což oceňoval i Harry.

Stála bez bot uprostřed stolu a poměřovala, zda umístila girlandy souměrně, zatímco Krátura něco vařil, když se tiše a především bez Lily objevil v kuchyně Snape. Ani okem nepřejel po výzdobě, jen se beze slov posadil ke stolu před Hermioniny štíhlé nohy v punčochách a nechal si od skřítků poslat jídlo. Tácek s cukrovím jednoduchým kouzlem poslal zpět.

„Omlouvám se, jen jsem si stále nebyla jistá, jestli to není nakřivo," vysvětlovala narychlo čarodějka, během čehož slézala ze stolu, aby nadále nepohoršovala, „ale myslím, že je to už dobré. Co myslíte?"

„Myslím, že je to zbytečné," utrousil mezi sousty Snape, jehož nálada se od odmítnutí na ministerstvu stále nezlepšila, přestože tomu bylo již před více než měsícem. Odmítal komunikovat, sice na nikoho od té doby nekřičel, ale pomalu se přestával věnovat i Lily, která vytrvale ťukala na jeho dveře den co den. Vždy dokázala ukradnout alespoň hodinu se svým otcem...

„Budou to Lilyiny první Vánoce," připomněla Hermiona vážně, „měli bychom jí vynahradit ty první dvoje, které jsme naprosto vynechali."

„Neslavím Vánoce."

„Ale já a Lily je slavíme. A snad si nemyslíte, že vás bude chtít Lily vynechat, když vám chce ukázat vše, co sama poznala." Snape němě vrtěl hlavou. „Dělám to pro ni, protože vím, že si to náramně užije."

„Nebude si nic pamatovat – zbytečně plýtváte svým časem."

„Bude šťastná," spokojeně potvrdila své vlastní domněnky Hermiona. „Skřítkové zařídí stromek, jídlo a cukroví, já nakoupím dárky a Harry s námi také posedí... Bude to fajn, ale musím ještě zařídit Lilyiny narozeniny," zamračila se soustředěně, „takže asi zítra půjdu nakupovat. Mohl byste Lily pohlídat? Bude nadšená a ani si nevšimne, že jsem pryč. To bude ideální."

„Můžete jít, až usne," navrhl kouzelník, v němž večeře mizela až nepřirozeně rychle.

„Jistě, ale nechci chodit po Příčné ulici po tmě," přiznala upřímně, načež si nechala od skřítka poslat Snapeův talířek s cukrovím. Nenápadně ochutnala. „A zítra by se mnou mohl jít třeba Harry, až se vrátí z kurzu..."

„Dojděte si pro plášť, doprovodím vás." Kouzelník do sebe nasoukal poslední sousto, otřel si ústa ubrouskem a nakonec překvapené Hermioně zprostředkoval plášť kouzlem stejně jako sobě. Hermiona neměla jediný důvod protestovat, proto se po boku kouzelníka přemístila do Příčné ulice a spokojeně si prohlížela osvětlené krámky, jejichž majitelé pouze trpělivě čekali do zavíračky. Hermiona snad nikdy tak klidnou ulici neviděla, přesto na ni odevšad dýchala atmosféra Vánoc. Překrásně ozdobené krámky, očarované lucerničky, poletující sníh a dřevěné sošky kouzelníků, které hrály líbezné vánoční melodie. S klidem v duši se zachumlala do svého pláště, zatímco tiše se Snapem postupovali ulicí.

„Nevíte něco o kouzelnických hračkách pro děti?" vydechla Hermiona, když jí náhle došlo, že vlastně neměla ponětí, pro co do Příčné ulice šla, a Snape nebyl typ kouzelníka, který by radostně obcházel všechny obchody, jen aby si prohlédl zboží.