Snamione: Poslední šance

Zámek 33

Odkrývání nové části domu bylo pro Hermionu vzrušující změnou. Neodkryla více než tři místnosti, ale i tak byla nadšená z téměř zámeckých prostor plných komod všemožného oblečení a harampádí. Tížila ji představa, komu asi patřila hedvábná noční košilka, kdo používal pletací jehlice a vlny teplých barev, komu Snape dům vzal, ale zároveň nedokázala potlačit radost. Měla volnost.

Chodila do zahrady kolikrát chtěla, aniž by se musela někoho ptát. Prakticky každý týden ji navštěvoval v zahradě Harry, jednou sehnala i sovu, kterou mohla poslat Andromedě, a domácí skřítek ve většině případů trávil čas u ní a Lily, takže si v poklidu užívala bohaté talíře. Měla tušení, že na ni Snape skřítka nasadil, ale to bylo mladé čarodějce jedno. Hlavní bylo, že nemusela vídat Snapea celé dny.

„Lily, půjdeme ven," řekla mile holčičce, zatímco jí dávala kabátek, jenž našla v jednom z pokojů. Počasí bylo stále sychravé a chladné, ale dnes nepršelo. „Chceš do kočárku hračky?" zeptala se, i když jí spokojené dítě nemohlo odpovědět, pouze žužlalo plyšového kocoura od Snapea. Za celou dobu se přišel jednou podívat na dceru a přinesl mudlovskou hračku, ale Lily si ji oblíbila i bez kouzel.

Hermiona si místo hábitu vzala šaty – další z úlovků. Bavlněné modré šaty, černé punčocháče a lehký kabátek jí dodávaly sebevědomí. S Lily v kočárku si na štěrkových cestách před domem přišla jako skutečná dáma. Dnes neměl přijít Harry, ale i tak se jí líbilo být hezká.

Procházela se dlouhé minuty a zrovna když se blížila k hlavní bráně, zjevil se u ní Snape. Zahalený v černém plášti a se svěšenými rameny naštvaně dusal štěrk, dokud nezahlédl mladou ženu.

Hermiona přemýšlela, zda by neměla změnit směr a odejít s kočárkem pryč, jenže když Snape zamířil přímočaře k ní, neměla na výběr. Pokusila se o vlídný úsměv a natočila kočárek tak, aby byla Lily dobře viděl. Usnula, zatímco k sobě tiskla plyšovou hračku. To by mohlo Snapea potěšit...

„Dobrý den!" pozdravila Hermiona zdvořile. Přišel příliš brzy, určitě neměl dobrou náladu.

„Slečno," zamumlal, načež se začal naklánět nad dítě. Prsty klouzal po plných tvářičkách a mnul světle hnědé vlásky. „Přijde dnes Potter?" optal se s nevolí, během čehož sjel čarodějčino oblečení černýma očima.

„Ne, jen se procházíme. Je hezky." Odvážila se pomalu rozjet s kočárkem k domu. Když Snapea doprovodí, bude si nadále moci dělat, co chce. Kouzelník zapluje do vlastních místností, které si nechal v patře vyklidit, a bude se tvářit, že neexistuje... „Nechcete se přidat?" navrhla, aniž by to myslela vážně.

„Nemám čas, někoho očekávám."

„Měla bych jít dovnitř?" Pokud by po jejich pozemku měla kráčet ku příkladu Bellatrix, nechtěla jí s dcerou křížit cestu. Přidala do kroku, aby stačila Snapeovi.

„Není důvod."

„Dobře," odtušila Hermiona a za ticha doprovodila s dcerou muže až ke vchodu. Naposledy pohladil dceru a pokynul ženě na rozloučení. Možná se opět dlouhé dny ani neuvidí – k tomu se Hermiona modlila, a proto se rozloučila milým úsměvem, který jí však na rtech ztuhl, když se po několika minutách přemístila k bráně Narcissa Malfoyová.

Nesla se jako královna ve světlém kostýmku, ale o Hermionu nezavadila pohledem, ani když ji míjela. Hermioně hned došlo, za jakým účelem odhodlaně přišla. Andromeda jí dostatečně vylíčila situaci...

Nebyla to však Hermionina věc, opakovala si. Bylo jen dobře, že se bude Snapeovi věnovat někdo jiný, ale i tak jí byla Narcissa trnem v oku.

Moc děkuji za krásné komentáře k minulé části, ještě na ně ráda odpovím, ale tento týden byl poněkud šílený, takže jsem neměla ani čas reagovat :)

Další díl bude již v neděli, takže si užijte Velikonoce a já i se Severusem a Hermionou budeme připravení :)