Safír

Kapitola II.

Kdo by si pomyslel, že hned první den se dostane do maléru. Takové ponížení... Fahnir si nepřestával klást otázku, kdo je ta fúrie. Jak to, že má tak vysoké postavení v akademii? Jak to, že je mistrem? Žádný z jeho nových přátel mu na tyto otázky nedokázal odpovědět. Byli na tom totiž stejně jako on. Večer, unavený po náročném dni, usnul velice rychle. Nikdy se mu ještě nespalo tak dobře, ale ráno ho čekalo nepříjemné probuzení...

Z postelí je vyhnali už za východu slunce. Rychle si oblékli to nejlepší, co měli a běželi na slavnostní ceremoniál. Všechny nové učně nahnali do Velké arény. Tam se již shromáždili všichni jezdci, co byli v táboře. Učni, bylo jich celkem čtyřicet, se postavili do jedné řady. Čekali. Za chvíli se v hlavní bráně objevil Vrchní akademie. V lesklé jezdecké zbroji seděl na hřbetě svého draka, který majestátně vkročil na půdu arény. Učni nedokázali odtrhnout svůj pohled od této dvojice. Drak zastavil před řadou a Vrchní seskočil na zem. Sundal svou slavnostní přilbu a otočil se k jezdcům. Ti si na pokyn klekli. Poté se Vrchní otočil k žákům. Poklekli si před ním, stejně jako jezdci, aby mu vzdali hold.

Vrchní promluvil: „Vítám vás tu, mladí učni. Každý z vás sem přijel, aby zde získal dovednosti potřebné k tomu, aby se z každého z vás stal dračí jezdec. Dneškem začne vaše náročná cesta, na konci které se setkáte se svým drakem. Ne všichni dojdou až na vrchol, ale my vám ukážeme správnou cestu." Ještě jednou si prohlédl všechny učně a pokračoval: „Teď vás rozdělíme na čtyři oddíly, ve kterých pak po celou dobu svého výcviku zůstanete. Do prvního oddílu byli přiřazení..."

A začalo rozdělování...

Celá Fahnirova skupinka se ocitla ve stejném oddílu. Byli nesmírně rádi, že to tak dopadlo. Slunce už vyšlo dostatečně vysoko, když přišel čas, aby se seznámili se svými mistry. Čtyři postavy dorazili do arény a přistoupily k Vrchnímu. Postupoval postupně a každému oddílu představil jejich instruktora. Jména prvních dvou instruktorů Fahnir nezaslechl, byli moc daleko, ale jméno instruktora vedlejšího oddílu v něm vzbudilo opravdovou závist. Byl jím pan mistr Schneidr. Ve velice mladém věku se stal velitelem císařské letky a na jeho kontě bylo hodně slavných vítězství. Nestihl se ale o svůj pocit podělit s přáteli, protože v tu chvíli dorazil Vrchní k nim.

„Oddíle, představuji vám vašeho instruktora... vlastně instruktorku. Ukloňte se... Tak, odteď ji budete bez námitek poslouchat. Za porušení rozkazu můžete být i vyloučení. Proto vám radím, radši splňte vše, co vám řekne... Mistře Širu, jsou vaše."

Fahnir otočil hlavu. Vrchní pokynul hlavou postavě po jeho boku. Ta předstoupila před oddíl a Fahnir úžasem hlasitě vydechnul. Stála před nimi záhadná žena z arény. Už ale nebyla tak záhadná, teď to byla jejich instruktorka.

Poprvé si ji mohl pořádně prohlédnout. Byla to velice mladá žena středního vzrůstu, ladné postavy. Na sobě měla dlouhé jezdecké kalhoty a volnou delší košili převázanou opaskem. Na ramenou měla připevněný kratší bohatě vyšívaný plášť. Kaštanově hnědé vlasy měla podivuhodně spletené do sítě všemožných copánků. Obličej měla jemný, ale při jediném pohledu na něj bylo jasné, že na svůj věk toho zažila až až. To, co ho naprosto upoutalo, byly její smaragdově zelené oči. Zářily divokým nezkrotným ohněm. Vypadala mezi všemi těmi muži vznešeně a držela se opravdu sebevědomě. Dívala se na své žáky jako kočka na právě chycenou myš, se kterou si může hrát a mučit ji, kolik se jí zachce. Ušklíbla se, když spatřila své včerejší oběti. Fahnir ten pohled viděl a bylo mu jasné, že od ní se nedá čekat nic dobrého.

„Vítám vás, noví učni!" Procházela se podél jejich řady a pozorně si prohlížela každého z těchto deseti nešťastných. „Jak již pán Vrchní řekl, jsem vaše instruktorka. Oslovovat mne budete pouze slovy paní instruktorko, nebo mistře, jinak ne. Nepotrpím si na různé společenské zvyky, proto se mi už nebudete klanět. Jiní mistři to od svých žáků vyžadují, já ne. Pokud to po vás bude chtít některý jiný mistr, zakazuji vám to dělat. Budou naštvaní, ale vyřídit si to přijdou se mnou, ne s vámi... To je první pravidlo, které si zapamatujete. Druhé: poslouchat budete pouze mne, mne a nikoho jiného. Ani Vrchní nad vámi nemá takovou moc jako já, i když v některých případech vám doporučuji jeho přáním vyhovět, a to ve vašem vlastním zájmu. To je zatím vše... Je to jasné?"