Safír

Kapitola LI.

Zdravím, všechny!

Konečně po dlouhé době jsem tu s pokračováním. Doufám, že si všichni užíváte prázdniny, které mně osobně dávají mnohem více času k psaní. A konečně mne chytla inspirace! Takže budu psát a přidávat!

Každopádně vám můžu říct, že se opravdu máte na co těšit. Užijte si čtení a deštivé dny :D

Ve stájích bylo ticho a Fahnir se opatrně plížil k Diablově boxu. Drak spal a vlastně vůbec nepředpokládal, že by se mohl stát objektem napadení. Teprve až cosi pěkně bolestivě přistálo na jeho nose, otevřel po spánku zamlžené oči a pokoušel se zaostřit na zákeřného útočníka.

„To máš jako přivítání!" Ozval se pobavený hlas. „A tohle, za to žes všechno věděl, ty jedna přerostlá ještěrko!" A s těmito slovy vylil Fahnir na Diablovu hlavu kybl ledové vody.

Drak zapištěl a začal se odfrkávat, jakoby se v tu chvíli topil. Zvedl hlavu a na Fahnira naštvaně vypustil z nozder obláček páry. Pak se na jeho tlamě jakoby míhl lehký úšklebek a najednou zatřásl svou mokrou hlavou. Kapky přistály přímo na útočníka a Fahnir dokonce chvíli litoval, že se k něčemu takovému odvážil. Když se Diablo přestal hýbat a Fahnir se přestal bránit přívalu drobných kapek, jejích pohledy se setkaly a oba se ocitli v dračí mysli.

„To bylo teda opravdu pěkné přivítání, Fahnire. Překvapil jsi mne, člověče." Zasmál se Diablo.

„To jsem plánoval od chvíle, co mi došlo, že jsi všecičko věděl a nic jsi mi neřekl."

„To víš, nemohl jsem přeci porušit slib..."

„Takže mně lhát můžeš a Širu ne?" Zahrál si uraženého Fahnir.

Ale Diablo mu odpověděl naprosto vážně. „Ano."

Fahnir byl zaražený takovou přímou odpovědí. Rád by věděl, v čem tkví taková přivázanost všech draků k té zvláštní ženě.

„Jinak byla tady..." Prohodil Diablo. „A vypadala dost, nevím jak bych to přesně popsal... Naštvaně, odhodlaně a zklamaně zároveň?" Podíval se tázavě na Fahnira a z jeho pohledu vycítil, že v tom zřejmě má prsty. „Nevíš o tom náhodou něco?"

„To je dlouhý příběh, příteli... To víš, dokázal jsem za pár hodin odhalit spknutí, vniknout do Schneidrova pokoje, přijit o život a opět ho získat a dokonce poštvat proti sobě Širu."

„Tak to je dost nabitý program." Zatvářil se uznale Diablo.

„Všecko ti povím, kamaráde, to se neboj, ale radost z toho mít nebudeš..."

Den souboje byl stanoven přesně. Schneidr na tom trval a dokonce si vyžádal i veřejnost této události. Jakmile se tato zpráva rozšířila mezi učni, nemluvilo se o ničem jiném. Debatovalo se o šancích každého z nich na vítězství a soutěžilo se ve znalostech o každém z bojovníků. Jelikož Širu byla v akademii známa především jako záhadná paní instruktroka, její minulost byla skrytá pod stejnou rouškou tajemství a v těch nekolika málo dnech před soubojem o ni bylo složeno spousta podivných a pochybných historek. Schneidr byl naproti tomu osobou veřejně známou a nic tak tajemného se na bývalém členovi Císařské letky nenašlo a spíš se probíraly jeho bojové strategie, než nějaké záležitosti z minulosti.

Konečně přišlo ráno toho zlověstného dne, kdy se ti dva měli spolu utkat. Učni se shromáždili na tribunách ve Velké aréně a očekávali příchod bojovníků. Schneidr se objevil jako první. Ve své blyštivé slavnostní zbroji v barvách svého draka se promenádoval na hřbetě Tyrona. Širu se někde zdržela a diváci se netrpělivě ošívali. Fahnir ale seděl ztuhle a upíral pohled k bráně, ve které se každou chvíli měla objevit instruktorka.