Safír

Kapitola XL

Dovedl ji až ke dveřím a tam se s ní rozloučil. V hlavě si stále přehrával jejích krátký rozhovor, její prosbu. Přemýšlel, jak to má říct Borisovi a jestli vůbec do toho bude chtít jít a co bude dělat, pokud jeho přítel nebude souhlasit. Ale Boris by měl. Uklidňoval se stále touto myšlenkou.

Až na mostě si uvědomil, že jí nevrátil tu baňku. Pořád ji měl ve své vnitřní kapse. Jen těžce odolal pokušení nenahlednout dovnitř. Těžce si povzdechnul a vydal se zpátky do kopce, aby tajemný balíček vrátil.

Otevřela mu modrooká kráska. Vysoká žena s ladnou postavou na něj pohlížela lehce pyšným pohledem.

„Co si přejete?"

„Rád bych mluvil se slečnou Širou." Odpověděl ji zdvořile.

Nedůvěřivě se na něj podívala.

„Vilio!" Vykřikla někam za sebe.

Vedle ní vyrostla mladá dívenka. Sehnula se k ní a začala ji na ucho cosi našeptávat.

„Nejste vy... Kira?" Zeptal se ji najednou nesměle a táhle Fahnir.

Žena na něj upřela překvapený pohled a jediným pohybem odvolala svou mladou služku. Prohlédla si ho znovu od hlavy až k patě a opět mu položila otázku.

„Jste její žák?"

Fahnir přikyvnul.

„Pojďte dál."  Řekla tiše a uhnula mu z cesty.

Fahnir vstoupil. Ocitl se v temné chodbě a po pravé straně zahlédl otevřené dveře, které vedly do osvětleného pokoje. Kira mu rukou ukázala, že má jít přímo tam a sama zatím zavřela dveře. Pokoj byl celkem skromný. Jen pár křesel, pohovka, několik židlí, malý stolek a pár skříní z dubového dřeva. Fahnir se neodvážil posadit a raději si počkal na paní domu.

„Širu se již odebrala do svéhopokoje a upřímně se mi ji nechce budit. Vypadala opravdu vyřízeně." Řekla mu Kira, když vstoupila do pokoje.

„Já jsem tady vlastně kvůli takové věci..." Zamumlal. „Myslím, že tohle je vaše." S těmito slovy vytáhl z vnitřní kapsy drahocennou baňku.

Její oči se přímo rozzářily a dokonce trochu vyjekla překvapením.

„Úplně jsem na to zapomněla! Děkuju." Převzala si od něj nádobu.

Jakmile ji měla v rukou, odhodila špinavý hadr a otevřela víko. Nahlédla dovnitř a spokojeně se usmála.

„Odpusťte mi mou zvědavost, ale směl bych vědět, co v tom je?" Zeptal se ji nesměle Fahnir.

Kira, která hned jakoby ožila se na něj překvapeně podívala.

„Širu vám to neřekla?"

„Odmítla mi cokoliv prozradit a mluvila o tom, jako kdyby to bylo státní tajemství..."

Kira se vesele zasmála.

„A často vás takto vodí za nos?"

„Jak to myslíte?"

Kira postavila baňku do skříně.

„Dělá si z vás často srandu?"

Fahnir se na chvíli zamyslel a pak se smutně usmál.

„Když to bylo naposledy, tak mi řekla, že mne vyhodí z akademie..."

Kira se začala smát.