Safír

Kapitola LX.

Úkol zněl zcela jednoduše – chytnout Širu. Jenže vše to mělo jeden nepatrný háček. Aby Fahnir chytl Širu, musel nejprve ulovit Faisa, který rozhodně nehodlal poslušně postávat na místě. Ani Desariyovi se nezdálo, že budou schopní tento úkol splnit. Pronásledovat tak malého a mrštného tvora v naprosto neznámém terénu, kde je nepřítel jako doma, není ta nejlehčí práce. Ale těšil se. Měl velmi rád výzvy a nejvíce ty zdánlivě nesplnitelné.

Fahnir držel v ruce dlouhý kus lana, který měl v ideálním případě přistát na Faisově krku. Už stihl uvázat klouzavou smyčku a jen zoufale kroutil hlavou nad tím, že poslechl Širu a nevzal si sedlo. Seděl teď na holých šupinách a netušil, jak se při všech Safírových výkrutech udrží na jeho hřbetě, ale nevzdával naději.

Kdybych spadl, tak mne prosím chyť...

Desariyo se této Fahnirově myšlenkové prosbě jen zasmál a zhoupl se ve vzduchu směrem k Širu na znamení, že můžou začít.

V tu chvíli se instruktorka přilepila na Faisův krk, objala ho a tím s ním téměř splynula v jednu masu. Fais se též zhoupl, jakoby se nadechoval, a pak jen podivně zkroutil křídla a zřítil se dolů. Desariyo neotálel a v tomto jeho zběsilém pádu Faisa následoval. Fahnir si vzal příklad z Širy a přilepil se na Desariyův krk. Vítr jen svištěl kolem jeho hlavy a chvílemi mu zaléhaly uši. Náhle ale ucítil, že již více nepadají a Desariyo vyrovnal let. Ocitli se téměř u kořenů skalních sloupů a pohybovali se úzkými uličkami, kam se Desariyo jen tak tak vešel. Fahnir ale viděl kolem i uzší průsmyky a něco mu říkalo, že i jimi se dneska budou muset nějakým zázrakem protáhnout.

Fais mu však nedal moc prostoru na přemýšlení a náhle zrychlil. Desariyo nenechal na sebe dlouho čekat. Jenže vzápětí lehce polkl, když viděl, jakou cestou se seilor před ním proplétá. I Fahnirovi se sevřel žaludek. Sice už něco s Diablem předtím zažil, ale toto hození do vody rozhodně nečekal. Desariyo se vyhýbal všem možným skalním útvarům a snažil se držet krok s Faisem. Pro malého draka ale tato cesta byla jako pro Desariya plachtění nad vodní hladinou – jednoduchá a přirozená.

Dlouho je Fais motal skalním městem, stoupali a klesali, svištěli průchody tak úzkými, až Fahnir cítil, jak se mu větve zakrslých keříků otírají o záda. Desariya už toto vození za nos začínalo unavovat. Kdyby se ocitli na volném prostoru, stačilo by mu jen pár mávnutí křídel a mohl se tomu malému vytahovačnému tvorovi zakousnout do krku. Ale tady, v těch úzkých uličkách, neměl Safír možnost plně využít potenciál svých křídel, velké blány i těžší tělo mu spíše překážely, než pomáhaly. Naštvaně si odfrknul a jakmile se ocitli v širší uličce začal stoupat. Ani Fahnir nebyl nadšený z jejích současné situace. Protože se Desariyo nebyl schopný ve stísněném prostoru přiblížit k jejích kořisti, nemohl konat ani Fahnir. Popravdě, ani kdyby se Safír dostal dostatečně blízko, nic by neudělal. Novopečený jezdec se bál odlepit jediný prst od srsti na drakově krku.

Co budeme dělat?

Netuším... V těch průsmycích se k němu nemůžu dostatečně přiblížit a ani nechci riskovat tvoje zdraví, kdyby ses pokusil ho přeci jenom pomocí toho lasa ulovit.

To bych se ani nesnažil. Už jen z toho létání se mi obracejí vnitřnosti naruby...

Pak to vidím na jedinou možnost. Dostat ho do volného prostoru.

Sem nahoru?

Třeba.

Jak to chceš provést?

To ještě nevím. Ale kdybychom pozorněji sledovali cestu a našli nějaké vhodné místo, přes které bychom ho mohli dotlačit ven, můžeme ho zkusit tam dostat a na volném prostoru ho chytíš.