Safír

Kapitola VI.

Poznámka: kurzívou budou v textu označovány repliky, pronášené v dračí řeči. 
Jinak si užijte čtení. 

I když to instruktorka nečekala, všichni dorazili k Žabí tůňce včas. Pozdě do noci pokračovali v cestě a zastavili, až byl Modrý měsíc vysoko na obzoru. Jakmile se jejich hlavy dotkly země, propadli do hlubokého spánku. Ráno se Fahnir probudil dříve než ostatní. Rozhlédl se kolem, aby zjistil, kde to vlastně v noci zastavili. Najednou zaslechl rovnoměrný šum, zřejmě tekoucí vody. Nemýlil se, vskutku poblíž byl potok, vlastně malá řeka. Neotálel, rychle ze sebe stáhl košili a skočil do vody. Její osvěžující chlad ho úplně probudil a Fahnir pokračoval v plavbě až k protějšímu břehu. Poté se otočil na záda a nechal se unášet slabým proudem. Kéž by si mohl takto užívat každé ráno!

Když se Fahnir po ranním koupání vrátil do tábora, byli již všichni vzhůru. Setkal se s překvapenými pohledy svých přátel a usmál se. Rychle se převlékl a za pár minut již byl v sedle. Dobrá nálada se přenesla na všechny i na instruktorku. Nechala je jet podél řeky a nikdo si nenechal ujít možnost se vykoupat. Mistryně jejích počínání jen z dálky přihlížela a ani jednou je neokřikla. Marně si však mysleli, že jim to projde jen tak. Jasně jim ukázala, že na nikoho nebude čekat a když už někdo do vody skočil, musel hned za chvíli pryč, aby zbytek oddílu dohnal.

Postupovali dále proti proudu a okolí řeky se značně změnilo. Sama se proměnila v mělký potok, kde v nejhlubších místech sahala voda leda tak ke kolenům. Břehy byly mnohem více skalnaté a porost řidší. Vysoké stromy vystřídaly nízké keře za nimiž mohli učni spatřit lehce zasněžené vrcholky nedalekých hor. Krajina to byla vskutku nádherná a vzduch byl čistý a svěží. Oddíl se roztáhl a rozdělil se na skupinky. Někdo skotačil ve vodě, někdo pobíhal a hrál si na schovávanou v křoví. Jiní si naopak v klidu povídali. Takto svůj čas krátili i Fahnir s Borisem. S vyprávěním začal Boris, který s úsměvem na rtech líčil události včerejšího dne. V jejích skupince se velení samozřejmě ujal on a nikdo nic nenamítal. Vše se ale zvrtlo ve chvíli, kdy se začal Boris ohlížet po nějakém vzácném mechu nebo lišejníku. Lass se sám nabídl, že je povede a že si může Boris užívat pohodlí. S lehkou obavou mu tento důležitý úkol svěřil. A tak je Lass vedl, kam jen jeho mysl ráčila. Nakonec to dopadlo přesně tak, jak Boris očekával. Lass je totiž zavedl k nějakému rašeliništi a Noris se se svým koněm málem propadl. Nakonec se po malé hádce z toho hrozného místa dostali, ale Lassovi navigaci již nesvěřili.

Fahnir se jeho historce zasmál. V duchu ho napadlo, že to možná Lass udělal schválně, aby si ze svých přátel udělal srandu, ale kdo ví, třeba to byla jen náhoda. A tak přešel k svému vyprávění. Boris ho poslouchal s napnutýma ušima tak, aby mu neuniklo jediné slůvko. Sam se totiž považoval za velkého znalce lidské povahy, ale dosud nedokázal přijít na to, co je jejích instruktorka vlastně zač. Jevila se v tolika naprosto protikladných pohledech, že si nedokázal sestavit o ní žádný ucelený obraz. Proto měla pro něj jakákoliv informace cenu zlata. Fahnir se naopak spolehal na svého přítele, že s nim bude moci své domněnky později probrat, ale nedošlo k tomu. Boris se konce vyprávění nedočkal, všiml se totiž u řeky nějaké vážky a jeho sběratelský pud porazil zvědavost. A tak Fahnir znovu zůstal sám.

Ohlédl se kolem, ale poblíž nebyl nikdo z jeho přátel. Jen asi deset metrů před ním jela instruktorka. Napadlo ho, proč by si nemohl popovídat s ní? Vyrazil dopředu a po pár svižných krocích se Abraxas vyrovnal s mistřiným koněm. Překvapeně se na něj otočila a zahlédl na její tváři letmý úsměv. 

„Zdravím, paní instruktorko! Dneska je pozoruhodně krásný den..."

„To je." – potvrdila.