Safír

Kapitola LIX.

Fahnir s Desariyem strávili spolu ještě pár dlouhých hodin, kdy si sdělovali své pocity a pokoušeli se vyjasnit nedávné události. Pro Fahnira to byla příležitost podívat se do jiné dračí mysli, než byla ta Diablova. Tady to vypadalo úplně jinak. Byla to prostorná „místnost" z modrého křišťálu, kterým pronikalo neskutečné množství světla, které se lámalo a tříštilo a vytvářelo tak podivuhodné odlesky a obrazce. Na pohled to místo bylo ledově chladné, ale Desariyo si to ve své křišťálové jeskyni zařídil tak, že kolem něj a kolem jeho návštěvníků vždy kroužily magické proudy tepla, které byly viditelné jen pod určitým úhlem a při zvláštním osvětlení.

Tak seděli naproti sobě na průhledné podlaze a vzájemně si vymněňovali postřehy. Desariyo se sice pokoušel vyhnout důvodu, proč vlastně urazil místní draky takovým způsobem, ale Fahnir nehodlal ustoupit a dožadoval se pravdy. Nakonec se drak vzdal a přiznal se, že to bylo kvůli Širu.

„Širu?" Vyvalil na něj Fahnir nevěřičně oči. „Co ti provedla, že ses odhodlal k takovému činu?"

„Já ani nevím, jestli to mám říct... nechtěl bych pokazit váš vzájemný vztah..."

„Mezi námi žádný vztah není, nikdy nebyl a kvůli jejím náladám, kterým absolutně nerozumím snad ani nebude... Takže sem s tím."

„Ale já bych neřekl, že mezi vámi nic není..." Ušklíbl se drak.

„Hele, neodbíhej od tématu..."

„Já neodbíhám, já ho jen rozebírám." Zasmál se Desariyo. „Co pak mezi vámi je?"

„Nic, Safíre. Mezi námi nic není." Odsekl již mírně naštvaně Fahnir.

„Ale že se na ní tak zaujatě koukáš pořád... To také nic není?" Desariyo se náramně bavil.

Fahnir byl rudý jako na slunci dozrála jablka a z uší div nevypouštěl páru.

„To už se nemůžu podívat na svoji instruktorku?"

„No můžeš... Ale nevím, jestli by to třeba Schneidr nesl přívětivě, kdybys ho pozoroval stejným... a jak bych to jen řekl... mlsným pohledem." Culil se.

„Tak je to pěkná ženská, a co?" Zabručel Fahnir.

Desariyo už chtěl nadhodit další narážku na Fahnirovy pohledy, ale ten ho spěšně zarazil.

„Myslím, že to stačí... Nebo začnu rozebírat tvůj dnešní povedený souboj."

Desariyo se zamračil a s velkou nechutí se vrátil k původnímu tématu.

„Víš, pokusila se mi dostat do hlavy a to dost nekompromisním způsobem. A já nemám rád, když mi někdo vnucuje svoji vůli. Pokud mi dokáže vysvětlit, co tím sleduje, nemám problém to příjmout, ale tak, jak to udělala ona... To by si nenechal líbit žádný drak! Do hlavy se mi nedostala, řevem jsem se ji pokoušil zastrašit, ale nehla ani brvou. A když jsem ráno viděl Diabla jak poslušně kluše, jak ona píská, tak jsem si spojil všechno dohromady a vyvodil jsem samozřejmě to, že jejímu tlaku v hlavě neodolal a zlomil se. Proto mi uklouzla ta urážka..." Desariyo omluvně sklopil zrak. „Ale už jsme si všechno s draky vyjasnili." Dodal ještě, aby žádná otázka nezbyla nezodpovězena.

Fahnir seděl a zymšleně koukal na jeden z narůžovělých proudu, který se mu obtáčel kolem předloktí. Proč jenom to Širu dělala? Nezlobil se na ní tak jako Desariyo, ale jednoduše nechápal její pohnutky.

„To jsem od ní nečekal..." Řekl pomalu.

„To já také ne." Přidal se Desariyo. „Připadala mi tady jako jediná rozumná lidská bytost, kromě tebe. Ale teď si vůbec nevím, co si o ní mám myslet."