Safír

Kapitola III.

Od záležitosti s Diablem se instruktorka na Fahnira přímo zasedla. I Norisovi a Lassovi odpouštěla nějaké ty neřády, ale jemu nic. Přijde pozdě o pár sekund – půl hodiny trestných prací, přijde ve špinavém oblečení – hodina prací. A když byl jen trochu drzý, tak se ze stájí nehnul. Instruktorčiným nejoblíbenějším trestem byl právě úklid ve stájích. A Fahnir si konečně uvědomil, že pořádek v celé akademii udržují právě učni. Nebyli to však učni jen z jejích oddílů, pár krát zahlédl i žáky jiných mistrů.

V době, kdy už všechny ostatní oddíly pracovaly s draky, zůstával Fahnirův oddíl u koní. Nedokázali instruktorku přemluvit, stála za svým. Prý ještě nikdo zvířeti dostatečně nerozumí. Fahnira však tato skutečnost štvala nejvíce, protože ten svého koně vychovával od hříběte a znal ho dokonale, ale instruktorka nechtěla nikoho poslouchat. Zatím se ani jednou nesetkali při cvičeních s ostatními oddíly. V hloubi duše se báli posměchu. Jednoho dne to ale přišlo. Připravovali se na vyjížďku a čekali na náměstí na instruktorku. Nejednou se objevil oddíl Schneidra. Vedli draky.

Silur se svými druhy se přibližovali a Fahnir na jejích tvářích viděl jasný údiv. Věděl, že ta otázka za chvíli přijde a přišla.

„Proč jste na koních a necvičíte s draky?"

Nastalo hrobové ticho. Nikoho nenapadalo, jak se z této situace vykroutit, dokonce i Lass a Noris se otočili na Fahnira, jestli něco nevymyslí. Ten rychle přebíral v hlavě všechny možnosti, ale jediný způsob, jak zachránit situaci a neztrapnit se, byl lhát.

„Víte... my vlastně jedeme na takovou výpravu... budeme totiž pozorovat divoké draky."

Fahnir předstíral úsměv, sám totiž nevěděl, jestli této lži uvěří, ale jak se zdálo, klaplo to. Učni z Schneidrova oddílu jen obdivně zakývali hlavami. Jen Silur se na Fahnira pořád podezřívavě díval a pomalu i s drakem začal postupovat blíž.

„A kde máte věci na cestu?"

Tuto otázku Fahnir opravdu nečekal. K tomu Abraxas začínal nervózně pohazovat hlavou. Fahnir se ho pokoušel uklidnit, ale kůň neposlouchal.

„My totiž nejedeme daleko, a tak bychom se měli už večer vrátit, takže..."

Svou větu však nestihl dokončit. Zahlédl blížící se instruktorku. Chtěl ještě nějak souvisle ukončit rozhovor, ale kůň se najednou postavil na zadní a vystrašeně utíkal pryč.

Nikdo nepochopil, co se stalo, ale celý oddíl následoval Fahnira. Udivená instruktorka zprvu zastavila koně, ale pak své učně okřikla. Všichni, až na Fahnira, se zastavili a otočili se na ni. Fahnir by též rád zastavil, ale Abraxas neposlouchal. Běžel šílenou rychlostí dál a dál, jako pomatený. Třesoucíma se rukama se co nejpevněji držel otěží, aby z koně nespadl. Instruktorce rychle došlo, co se děje, a tak vyrazila za splašeným koněm. Tryskem se prohnala kolem Silura. Ten ji chtěl pěkně seřvat, ale jakmile zahlédl, kdo na tom koni sedí, přešla ho chuť. Mistryně dohnala Fahnira až těsně u brány. Hnali se vedle sebe. Fahnir křičel na koně, ale ten ho nevnímal. Instruktorka trhla za jeho otěže. Kůň sebou cuknul a Fahnir vyletěl ze sedla. Instruktorka přeskočila na Abraxase a okřikla ho. Kůň ucítil nad sebou pevnou ruku a zpomalil.

Po pádu skončil Fahnir v louži plné bahna. Byl upatlaný od hlavy až k patě. Schneidrův oddíl se smál na plné kolo, instruktorčin oddíl je jen zamračeně sledoval. Mistryně odchytila svého koně a dojela k Fahnirovi. Naklonila se k němu a zašeptala, aby její slova slyšel jenom on.

„Večer se u mne stav a teď se běž převléknout. A fofrem!" Otráveně se postavil. Tohle nesvědčilo nic dobrého. Odplivnul bahno a utřel si oči. Pohled na něj by rozesmál opravdu každého a tentokrát se ani jeho přátele nedokázali zdržet úsměvu. Jediným člověkem, který si v tu chvíli zachoval kamennou tvář, byla instruktorka. Popojela na koni směrem k Silurově partě.