Safír

Kapitola XXXIII.

Ještě rukavice a jezdecké boty... Rukavice asi ne, ty budu potřebovat. Fahnir vložil poslední oblečení do vaku. Už měl téměř sbaleno. Zbývalo už pouze přidat k věcem své osobní zbraně. Posadil se na postel a těžce vydechnul. Přeci jenom se rozhodl, že z akademie odejde a půjde hledat svého draka. Sám. Mohl by to konec konců zvládnout.

Dveře zavrzaly a dovnitř proklouzl Boris.

„Ty se balíš?"

„Už jsem vlastně skončil."

Boris se na něj smutně podíval. Věděl, že svého přítele nedokáže přesvědčit.

„Doufám, že neodjedeš hned."

„No, chtěl jsem..." Začal tiše Fahnir.

„To nemůžeš! Musíš serozloučit s Makarem. Dnes večer odlétá za rodinou."

„Cože? Proč? To mu to Širu dovolila?"

„Máme příští dva týdny takovou dovolenou... Jo, zapomněl jsem ti říct, máš jít za ní."

„Proč?" Otráveně prohodil.

„To já nevím..." Odpověděl mu záhadně Boris.

Fahnir zaťukal a zatáhl za kliku.

„Neřekla jsem, že můžeš dovnitř." Zastavila ho přísně.

„Ťukal jsem." Prohodil mrzutě Fahnir.

Zakroutila hlavou.

„Slyšela jsem, že chceš odejít. Už podruhé..."

„Ano. Ale tentokrát nemáš nic, čím bys mne tady udržela."

Sklopila zrak a tajemně se usmála.

„To máš pravdu." Najednou vstala ze svého křesla a otočila se k oknu. „Popravdě to ani nemám v plánu." Prohlížela si cosi venku. „Jen jsem si myslela, že bys mohl příjmout pozvání svých přátel a vyrazit s námi dohlavního města."

Lehce pozvedl obočí. „I když už nejsem žákem akademie?"

„Oficiálně pořád jsi." Otočila se opět k němu čelem. „Byla to jen nabídka, nic víc. Rozhodni se sám."

„Rozmyslím si to. Každopádně díky za pozvání." Lehce se ji uklonil a už chtěl z jejího pokoje zmizet.

„Kdyžtak odjiždíme zítra ráno!" Zavolala na něj ještě, než za sebou zavřel dveře.

Širu se pořád dívala na kliku a spokojeně se usmívala. Věděla, že pojede. Měla pořád jedno eso v rukávu. Fahnir z akademie nemohl odejít...

Večer, kdy zapadající slunce již zbarvilo vše do jemných nazlátlých barev, shromáždil se Šiřin oddíl ve Velké aréně. Vzduch náhle prořízla jemná melodie. Boris donutil Makara zahrát jim na rozloučenou. Všichni tiše seděli a vnímali zvuky hudby, když vtom se z hlavní brány vynořily dvě postavy v černých pláštích s pochodněmi. Hlavy měly zakryté kápěmi a pohybovaly se nadpozemsky pomalu. Všichni ztuhli v němém úžasu. Napjaté ticho přerušil náhlý smích.

„Do prdele, Lassi. Všechno jsi zkazil..." Prohodila najednou jedna z černých postav.

„Kluci, to si děláte srandu!"Zvolal najednou vesele Makar a začal se smát. „Vždyť já neodjiždím navždy! Já se vrátím. Na co takový průvod?"

„Já nevím. Chtěli jsme si z toho udělat srandu, aby to celé nebylo tak vážné..." Zamumlal Noris a plácl svého komplice po zádech.

„A kde máte Fahnira?"

„Říkal, že příjde. Potřebuje si prý ještě něco zařídit."

Fahnir se prodíral temnými stájemi. Skoro nikdy se tam nesvítilo, ani se to vlástně nesmělo, aby náhodou nedošlo k požáru. Pomalu zatáhl za závoru a proklouznul dovnitř boxu.

„Přišel jsem se rozloučit." Řekl tiše do tmy.

Něco, nebo spíš někdo, se uvnitř pohnul. Velká černá hlava najednou narazila Fahnirovi do břicha.

„No tak počkej... Málem jsi mi vyrazil dech."

Hlava se posunula na úroveň jeho očí...

„Ty odcházíš?"

Fahnir prohrábl nohou písek pod sebou.

„Ano, odcházím."

„Ale vrátíš se."

„To ne."

„Fahnire, to nebyla otázka. Já říkám, že se vrátíš."

„Diablo já se už sem nevrátím. Odcházím a půjdu hledat svého draka."

Diablo se nad jeho slovy jen uchechtnul.

„Ale houby... Víš co, nebudu se s tebou loučit, protože vím, že se ještě uvidíme."

„Jak myslíš, ale já o tom vím své..." Zasmál se ironicky Fahnir.

„Já též."

Poté se od něj Diablo otočil a rozevřel křídla.

„Neloučím se."Řekl jistě a vznesl se mezi oblaky ve své mysli.

„Já ale ano..." Zašeptal tiše Fahnir a opustil ho.

Když dorazil do arény, slavnostní rozloučení bylo téměř u konce. Makar již s pomoci Širu připevňoval vaky s věcmi na draka. Když Fahnir přišel blíž, poznal v něm Maroka. Zatvářil se překvapeně a rychle se zeptal Borise.

„Proč je tu Maroko?"

„Makar poletí na něm. Lépe se vyzná v terénu, než cviční draci, a jistě najde cestu i zpátky."

Fahnir se pořád tvářil nedůvěřivě. Proč najednou změnila Širu názor a to tak radikálně? Rychle od sebe ale tuto myšlenku odehnal. Vždyť odchází, tak proč by ho to mělo zajímat?

„Fahnire!" Všiml si ho konečně Makar. „Přeji ti hodně štěstí."Zatřásl mu přátelsky rukou. „Nechceš si to ještě rozmyslet? Ne? Tak já tě nebudu přemlouvat. Stejně bych měl už vyrazit..."

„I já ti přeju hodně štěstí a pozdravuj tam doma!"

Zamával na něj a Makar vyskočil do sedla.Maroko se vzápětí vznesl do vzduchu a za chvíli se ztratil v nazlátlé mlze.

Zdravím všechny své čtenáře. Konečně jste se dočkali další kapitoly. Já se omlouvám, ale dříve jsem to nestíhala, pokusím se na příště polepšit.

Konečně se nám projasnilo, alespoň tady v Praze :D, tak si užijte zbytek neděle. :)