Safír

Kapitola LVI.

V akademii zavládl zmatek. Stráže troubily na poplach. K táboru se blížil neznámý drak. A bylo proč se bát. Většina lidí draka takových rozměrů ještě neviděla. Rumo, vrchní akademie, však stihl zasáhnout relativně včas a situaci uklidnit. Nikdo už zmateně nepobíhal, ale spíš se snažil narvat do Velké arény, jelikož všichni očekávali, že drak přistane právě tam. Stráže a jezdci ve funkci již byli připravení na krajích arény v plné zbroji, aby případně mohli zasáhnout a vrchní se postavil k hlavnímu vchodu do arény a tam čekal na přílet neznámého hosta.

Najednou nad arénou potemnělo a všichni přítomní zvedli hlavu k nebi. Barva oblohy ale zůstávala stále modrá, jen ve středu prostoru nad arénou se rýsoval obrys namodralého lesknoucího se dračího těla. Drak se elegantně natočil a začal se postupně snižovat a až nakonec drápama na zadních nohou zabořil do písku. Ještě párkrát mávnul obrovskými blanitými křídly na udržení rovnováhy a pak na zem dosedly i jeho přední tlapy. S hrdě zvednutou hlavou se rozhlížel po obyvatelích akademie, kteří zaplnili tribuny. Všichni zvědavě pokukovali po drakovi a pohledem hltali každou jeho šupinku. Po pořádné prohlídce okolí a ujištění se, že mu nehrozí žádné nebezpečí, složil ještěr křídla a pomalu a rozvážně si kleknul.

Teprve v tu chvíli si všiml Rumo lidské postavy, která celou tu dobu seděla na jeho hřbetu. Očekával to. Vlastně nebylo jiné možnosti a vysvětlení pro tak podivný jev jako byl přílet neznámého draka. Postava s lehkými obtížemi sklouzla na zem a lehce poplácala draka po rameni. Ten člověk neměl na sobě jezdecké oblečení a když vrchni zaostřil, nevšiml si na drakovi ani sedla, či jakékoliv jiné výstroje. Kdo by to jen mohl být?

Fahnir směle vykročil směrem k Rumovi, ale setkal se s jeho nechápavým pohledem. Vrchní ho zřejmě nepoznával.

„Stát!" Okřikly ho stráže a Fahnir, jelikož nechtěl na sebe přivolat hněv vrchního, ani nikoho jiného z akademie, poslušně zastavil.

Rumo v doprovodu dvou mužů se k němu přiblížil.

„Kdo jsi a z které pocházíš letky?" Optal se ho.

„Jsem Fahnir a jsem členem této akademie." Odpověděl prostě a nevinně. „Jsem žákem Širu."

Rumo se zatvářil zprvu pochybovačně a pak se mu konečně rozsvítilo.

„A tohle je ...?" Zeptal se ho hned a rukou ukazoval směrem k drakovi.

„Ano, můj drak."

Rumo jaksi neměl, co říct. Byl překvapen, ohromen a celkově dost vyveden z míry.

„Ehm... No dobře. Tak to bychom měli alespoň jeden problém vyřešený..." Pak se otočil směrem k tribunám. „Co tu tak všichni dřepíte? Konec shromáždění! Určitě vás čekají vaše povinnosti. Opusťte co nejrychlejí prosím arénu!"

Už jenom protože byl Rumo vrchní akademie, proti jeho autoritě se nikdo nevzepřel. Lidé, sic neochotně ale přeci, se začali zvedat a pomalu plíživě opouštět arénu. Nikdo nechtěl nechat si ujít možnost ještě jednou prohlídnout si nádherné stvoření a také jeho nového pána, o kterém do dnešního dne spousta z nich nemělo ani zdání.

Ve chvíli, kdy se aréna téměř vyprázdnila, dorazila konečně instruktorka. Seskočila jako nic ze sedla a předala koně jednomu z mužů, co právě opouštěli toto místo. Rumo, instruktoři, správce stájí a pár jezdců, co se zdržovali v akademii byli stále tady. Obklopili Fahnira a před palbou otázek, která měla právě započnout, je zastavil příjezd Širy.

„Předpokládám, že o tom už víš." Prohodil Rumo jejím směrem.

„No samozřejmě." Odpověděla s lehkým nechtěným posměškem.