Safír

Kapitola XXVI.

Fahnir se znovu probral na písku, ale tentokrát ne v Diablově mysli, ale v aréně.

„Dík, dneska se dokonce dokážu sám postavit." Řekl drakovým směrem.

Diablo se potěšeně usmál. Fahnir si oklepal kalhoty a sklidil kýbl a špinavé hadry.

„Teď mě napadlo, jak to, že si tvého zranění Širu nevšimla?"

Drak něco zabručel a Fahnir se plácl dlaní přes čelo.

„Jasně. Ty mi vlastně neodpovíš... Nechceš mne znovu pozvat k sobě?"

Diablo se hned zvedl a o kousek odskočil.

„Jak tak koukám, tak asi ne." Zasmál se Fahnir.

Za chvíli už seděl v sedle a Diablo byl připravený vzlétnout.

„Jen prosím tě trochu něžněji dneska, mám přeci jenom tu ruku..."

Diablo, ale jeho slov nedbal. Prudce odstartoval a rychle nabíral výšku. Fahnir se jen tak tak tou jednou rukou udržel. Nabádal Diabla, aby zvolnil, ale drak ho neposlouchal. Fahnir si vybavil boj se Schneidrem, jak ladně a klidně seděl v sedle. Vzpomněl si i na instruktorku a jejích první společný let k vodopádu. Zaposlouchal se do drakova těla. Nemocnou ruku přiložil na Diablův krk. Zavřel oči a vnímal jeho dech a tep. Cítil, jak se s každým mávnutím křídly se shoupne, jak se občas nechá nést vzdušnými proudy... Když otevřel oči, pohyboval se s ním. Netušil, jak to dělá a když se to pokusil ovládnout, vypdnul z drakova rytmu. Opět zavřl oči a nechal svoji mysl volně plynout. Správně. Zaslechl v hlavě hluboký hlas.

Diablo visel ve vzduchu s široce rozpřáhnutými křídly. Fahnir se pustil sedla a zvedl ruce. Jeho tělo jakoby srostlo s tím dračím. Když Diablo najednou začal naklánět, Fahnir si toho ani nevšiml. Jeho ruka se automaticky chytla sedla. Nedržel se ho však pevně, pouze se ho lehce přidržoval. V tu chvíli věděl, že se posunul zase o kousek dál.

Když byli opět na zemi. Fahnir Diabla vděčně poplácal po krku.

„Díky. Ty víš za co."

Diablo spokojeně přivřel oči. Ten kluk není tak špatný, jak se zdál...

„Víš, jak jsem teď ty tři dny četl, tak jsem natrefil na jeden trik. Nechtěl bys ho zkusit?"

Diablo se na něj se zájmem podíval. Chvíli přemítal, ale opravdu jen chvíli, aby Fahnir nepoznal, jak ho tato zpráva potěšila. Nakonec přikyvnul.

„Příjdu si pro tebe zítra ráno. Hlavně nic neříkej Širu..." Zašeptal spiklenecky.

****************************************************************

Celý oddíl dorazil na ranní cvičení, dnes chtěla Širu vyzkoušet, co všechno už umí. Za pár týdnu je totiž čekala první zkouška a ona musela zařídit, aby na ní byli pořádně připravení. Jako první předstoupil Boris. Několkrát se netrefil z luku, kopí také šlo vedle, ale jinak mu neměla, co vytknout. S drakem pracoval skvělé. Každému poté vytknula držení v sedle a řekla, v čem se mají dále zdokonalit. Až někde uprostřed cvičení si všimla, že nejsou všichni.

„Borisi, neviděl jsi Fahnira?"

„Ne, dnes ne. Nemá náhodou něco s tou rukou?"

„Myslela jsem, že dneska už příjde na cvičení."

Boris jen výmluvně pohnul rameny.

„Nevadí, já si to zjistím." S těmito slovy ho propustila.