Safír

Kapitola XXXVII.

Tentokrát mám pro vás malé "překvapení". Nevím, jak se vám bude líbit, ale asi se s ním musíte smířit. V této kapitole se s Fahnirem nesetkáme. Věnuji ji jiné důležité postavě...

Doufám, že víte, koho mám na mysli a pokud ne, tak se ihned pusťte do čtení :D

„Tohle ti včera přišlo."

Podala Kira při snídani Širu dopis. Nedůvěřivě se natáhla pro obálku.

„Je na tom císařská pečeť."

Po těchto slovech se na dopis zuřivě vrhla. V mžiku oka ho otevřela a očima přebíhala po úhledných řádcích. Najednou se spokojeně usmála, složila popsaný list zpět do obálky a pokračovala v jídle. Její přítelkyně ji překvapeně pozorovala.

„Co zase zamýšlíš?"

„Ale vůbec nic."

„Minulý tvůj nápad spočíval v tom, že ses chtěla střetnout s císařem." Prohodila vážně Kira.

„To také uskutečním." Vyslovila Širu naprosto klidně.

„No tak mne už nenapínej..." Zakňourala její světlovlasá přítelkyně.

„Dnes se sejdu s nejmocnější ženou v této zemi... i když počkej. Nejmocnější ženou je možná vévodkyně z Nelsnu..."

Kira na ní upřela prosebný pohled. Shovívavě se na ni podívala.

„...každopádně, dnes mám schůzku s císařovnou."

Kira na ni vyvalila své azurově modré oči.

„A to tam chceš jít v tomhle?" Vyjekla.

Širu jen překvapeně nadzvedla obočí. Takovou reakci rozhodně nečekala.

„Promiň, nic lepšího s sebou nemám. Bohužel slavnostní brnění jsem si s sebou nevzala..."

V tu chvíli se Kira záludně usmála.

„Ještě, že mne máš..."Poznamenala důležitě a zmizela v sousedním pokoji.

„Víš, tušila jsem, že ti je úplně jedno, jak většinu času vypadáš, ale byla jsem rozhodnuta, že k císaři tě v takových hadrech nepustím."Ozývalo se z útrob pokoje. „Věděla jsem ale, že do šatů tě nenarvu..." Vstoupila do jídelny s kusem oblečení přehozeným přes levou ruku. „... takže mám pro tebe toto."

S těmito slovy rozbalila látku.Normálně by si Širu nad modními kousky své přítelkyně posměšně odfrkla, ale tentokrát se její zorničky nadšeně rozšířily.

„Objednala jsem to u jednoho krejčího. Když jsem řekla, že je to pro ženu, zeptal se mne na jméno a nebudeš tomu věřit, ale on tě znal." Vyprávěla ji. „Původně jsem pro tebe chtěla něco jiného, ale on prý věděl, co se ti bude líbit, tak tady to máš." A podala Širu krejčovský kousek.

K císařskému paláci vedlo mnoho ulic, ale Širu si vybrala tu nejuzší a nejtišší. Neměla ráda lidi a nechtěla, aby ji někdo viděl. Ve velkém městě je ale velmi těžké uniknout společnosti a ani v této zapomenuté uličce nebyla sama. Náhodní vojáci, co se tu potulovali se za ní otáčeli a provázeli ji obdivnými pohledy. Nebylo divu. Svůj vzhled totiž změnila k nepoznání.

Bílá halena místy vyšívaná žlutými a hnědými nítěmi kryla horní část jejího těla, která kontrastovala s jejím spodním oděvem. To byl ten kousek, co ji Kira darovala. Volné pohodlné kalhoty shora kryté rozdělenou sukni. Když se ještě učila u svého mistra, zbožňovala tento typ oblečení. Ráno ji však nejvíce uchvátila barva, která ji dokonale seděla. Tmavá smaragdově zelená střídajicí se s hlubokou černou protkaná zlatými vzory...