Safír

Kapitola XXXII.

Fahnir cítil, jak se mu podlomila kolena. Celý svět se jakoby zastavil. Začalo se mu pomalu mlžit před očima, stále však jasně viděl její spokojený ušklebek.

„Jak?" Uniklo mu z krku.

Zlehka nadzvedla obočí.

„Co je na mých slovech nejasného? Zkouškou jsi neprošel. Toť vše." Poznamenala suše. „A teď prosím laskavě opusť arénu."

Fahnir nedokázal nic říct. V krku mu vyschlo a hlasivky vypověděli službu. Nemohl uvěřit vlastním uším... Nedokázal pochopit proč? Pořád z ní nespouštěl zlomený pohled, ale v jejích očích stále nenacházel odpovědi.

Proč mu to děláš?

To není tvoje věc.

Je to moje věc! A to víc, než simyslíš!

Nic nevíš.

Já...

Širu přehodila svůj pohled na Diabla a tím ho umlčela. Drak poslušně sklopil hlavu a těžce vydechnul. Nemohl ji odporovat.

Fahnir se vypotácel ven z arény. Tam ho přivítali radostnými výkřiky jeho kamarádi.

„Tak co? Jak jsi dopadl? Plnýpočet, viď?" Zeptal se rozzářený Lass.

Fahnir mu nic neodpověděl. Nohy ho neposlouchaly, a tak se začal pomalu kácet k zemi.

„To ne... Fahnire!" Vykřikl vystrašeně Boris a přiskočil k němu, aby ho podepřel. „No tak! Pomozte mi někdo!"

Společným úsilím ho dovlekli ke zdi. Noris ho pak ledovou vodou přivedl k životu.

„Do háje! Tohle mi nedělej."Zašeptal rozhořčeně Boris. Pak už klidněji dodal. „Co se stalo?"

„Neprošel jsem." Vytlačil ze sebe Fahnir tiše.

Celý oddíl se na něj nevěřičně díval.

„Co že?" Vypadlo z Norise.

„Neprošel jsem." Zopakoval hlasitěji Fahnir.

Boris se na něj s lítosti v očích díval.

„To nemohli myslet vážně...Vždyť jsem sám viděl, jak jsi pilně cvičil! Když jsem prošel i já, tak tebe přeci nemůžou takto odkopnout."

„Můžou. Ona může."Boris mu položil ruku na rameno. „Neboj. To se nějak vyřeší..."

„Vyřeší? Tohle byl můj život! Od dětství jsem žil jen myšlenkou, že se jednoho dne stanu dračím jezdcem. A teď... Co teď, když se mi můj sen rozplynul před očima?" Vykřikl zoufale.

Boris se na něj povzbudivě usmál.

„Hele. Nesmíš se tím nechat skolit. Vždyť víš, že jsi dost dobrý. Ne! Dobrý je špatné slovo. Jsi nejlepší..."

„Přestaň." Přerušil ho Fahnir.

„Dobře... Neber si to tolik k srdci. Ono se to vyjasní. Věř mi... Chceš, zajdu za Širu, nebo dokonce za Vrchním a zeptám se jich proč?"

„Ne, to nemusíš... Já už jsem v pohodě." Řekl najednou Fahnir. „Nevím, co to do mne vjelo. Už to neřeště."

Opřel se o zeď a zvedl se. Boris ho provázel ustaraným pohledem.

„Kdybys něco potřeboval..."

„Nic nepotřebuju. Jsem opravdu v pohodě." Přerušil ho ostře.

Boris se ale nenechal jen tak odbýt.

„Kam jdeš?"

„Projít se." Odsekl a zamířil pryč.

Oddíl se před ním rozestoupil a nechal ho projít. Jen Boris ho provázel pohledem plným lítosti.

Nohy ho samy nesly směrem ke stájím. Vždycky, když se cítil na dně, šel navštívit jediného tvora v této akademii, který ho znal nejdéle ze všech. Jak dlouho ho zanedbával? Ptal se sám sebe Fahnir. Pamatuje si ho Abraxas ještě?

Cestu mu náhle zkřížila osoba, která se nečekaně vynořila z blízkých dveří. Fahnir zvedl hlavu a před sebou spatřil jednoho člena poroty, jezdce se zrzavou bradkou.

„Promiňte..." Omluvil se spěšně Fahnir.

Jezdec se na něj podíval a najednou se zarazil.

„Počkat. Nejsi ty ten poslední učeň? Ten co tam před chvíli kouzlil s Diablem?"

Fahnir na něj překvapeně vyvalil oči.

„Ano." Pronesl váhavě.

Jezdec se rozhlédl, jestli není nikdo na blízku a s veselým úsměvem se otočil zpět na Fahnira.

„Já jen... Rád tě přivítám v naší letce, až dokončíš akademii."

Fahnir se překvapením zakuckal.

„Jak tak koukám, tak je to pro tebe velký šok..." Zasmál se jezdec.

„J-já děkuju, ale... Vždyť jsem na zkoušce propadl."

„Ale..." Mávnul zrzoun rukou. „Zkoušku můžeš složit ještě jednou. Důležitější je najít svého draka." Řekl a poplácal Fahnira přátelsky po rameni.

„Hodně štěsti, jezdče!" Rozloučil se a odkráčel pryč.

Tak tohle bylo opravdu... zvláštní?Jemu se to líbilo? Fahnir se potácel ke stájím a pořád si v hlavě přehrával ten rozhovor. Najednou se usmál. I kdyby ho z akademie vyhodili, půjde hledat svého draka a pak...pak...

V hlavě se mu utvořil děsivý plán pomsty. Už viděl, jak se přižene na obrovském drakovi do akademie a vyzve Širu na souboj. Porazi ji a ona si před ním poklekne a za vše se mu omluví a...

Fahnir se až moc zasnil a z nereálných představ ho probral teprve tvrdý náraz do zdi. Bolestí zasyčel a chytl se rukou za hlavu.

,,Příště si přeci jenom musím hlídat, kam vlastně šlapu..."

Tak a je tu další kapitola! Doufám, že jste mi napětím a nedočkavosti neumřeli. Snad jsem vás touto části trochu uklidnila a abych vás ještě více nadchla, tak příště se Fahnir setká s Širu jeden na jednoho... Co se dozví a jak to s ním a akademii dopadne?

To se dozvíte v příští kapitole. :D