Safír

Kapitola I.

Fahnir se blížil k cíli své cesty. Za dalším kopcem se už měl ukázat tábor. Jel krajinou, kterou lidé ovlivňovali jen málo a žili s ní a vším živým v harmonii. Stoleté stromy lemovaly lesní cestu. Všude kolem zpívali ptáci a občas nějaký ten zajíc mu skočil do cesty. Vítr se proháněl korunami stromů a v té chvíli listy začínaly zpívat tajemnou píseň lesa, které Fahnir nerozuměl. V duchu si představoval, co všechno v nejbližších měsících může zažít, když vtom dorazil k mýtině na vrcholu kopce a otevřel se mu výhled do údolí. Po stranách se prostíraly zelené kopce pokryté hustými lesy a v dálce za nízkými mraky se tyčily štíty hor. Ve středu údolí na vyvýšení se nacházela dračí akademie. Vypadala jako větší vesnice obehnána masivním opevněním. Z komínů pomalu stoupal kouř, blížil se čas oběda. Fahnirův kůň ucítil, že cíl jejich cesty je již blízko a začal netrpělivě pohazovat hlavou. To vytrhlo jezdce ze zamyšlení a ten povolil otěže. Jakmile kůň ucítil volnost, rozeběhl se k táboru.

Před bránou stálo pár stráží, kteří se ale Fahnira ani nevšimli a tak mohl volně vjet dovnitř. Před nim bylo velké náměstí, které bylo středem celého táboru a odkud se dalo dostat do jakékoliv jeho části. Jeho pozornost však zaujaly dveře ve vysoké stěně arény, protože právě tam se hrnulo nejvíce lidí. Seskočil z Abraxase a vstoupil do brány. Šel stejným směrem jako ostatní a to k tribunám. Tam, jakmile se dostal z davu, se začal rozhlížet. Byla to opravdu honosná otevřená aréna, s pevnými vysokými zdmi a několika bránami. Na tribunách kolem se hemžili lidi a všichni otáčeli své pohledy do středu arény, kde uprostřed všeho dění, zahalený v prachu stál čerstvě chycený drak. Byl tři krát vyšší než obyčejný člověk. Měl silné a pružné tělo. Celý, až na některé části jeho kůže, byl černý, ale za denního světla házely jeho šupiny rudý odlesk. Měl krásně zdobenou hlavu a podél jeho hřbetu se táhly na koncích zakřivené ostny. Nějací muži se ho pokoušeli táhnout směrem k jedné bráně, ale drak, který měl zavázané oči, se vzpíral, zarýval se drápy hluboko do písku a odmítal se pohnout. Muži na něj křičeli a drak jim odpovídal nervózním tichým řevem. I když se k nim přidávali další a další lidi, nedokázali draka zvládnout. Najednou někoho z nich napadlo použit proti drakovi zbraň, ale svůj úmysl nestihl uskutečnit. Do arény s rozzuřeným křikem vběhla žena.

„Co tu děla ženská? Kdo ji sem vůbec pustil?" Vydralo se Fahnirovi z úst.

Cítil povinnost seběhnout tam dolů a odvést pryč od nebezpečného zvířete tuto nezodpovědnou dámu. Když se už ale chtěl vrhnout do středu dění, zastavila ho něčí ruka.

„Hej! Ty jseš tu asi nový, co? Nedělej to. Počkej..."

„Ale ta žena..." Bránil se Fahnir.

„Nic nedělej, ještě bys to zhoršil. Jen se dívej." Vymlouval mu to mladý muž za nim.

Fahnir neznal ještě místní zvyky a tak se rozhodl poslechnou a čekat, co bude dál.

Žena se řítila přímo na muže. Nadávala na všechny kolem a rozčíleně mávala rukama. Fahnir čekal, že ji vyženou pryč, ale stal se přesný opak. Muži couvali a klopili před jejím pohledem hlavy. Teprve teď začal rozumět tomu, co vlastně říkala.

„Ničemové! Hlupáci! To vám nedošlo, že když bude mít zavázané oči, tak se nikam nepohne, protože nebude vidět na cestu! A používat zbraně?! Vážně?! Když ho nedokážete zvládnou, tak jste ho měli nechat být! Vůbec jste ho sem neměli tahat a nechat ho na svobodě!"

Když se svou řeči skončila, muži kolem stydlivě couvali pryč. Jakmile se dostali z jejího obzoru, začali naštvaně syčet jeden na druhého. Žena mezitím přistoupila k drakovi a začala na něj tiše a laskavě mluvit. Drak se otočil za jejím hlasem a spokojeně zavrčel. Sklonil svou hlavu níž a přitiskl čumák k jejímu rameni. Žena se usmála a objala dračí hlavu, pomalu ji hladila a nepřestávala ho hlasem uklidňovat. Sundala z jeho očí kousek látky, jíž je měl zavázané a drak konečně otevřel oči. Zvedl svou hlavu a pozorně si prohlédl vše kolem. Jakmile mu žena sundala řetězy z krku, vydala se k bráně na opačné straně arény a drak poslušně kráčel za ní. Nejevil žádné známky agrese a nic nenaznačovalo, že by chtěl utéct. Za chvíli oba zmizeli v bráně.