Safír

Kapitola XLV.

Dneska trochu kratší kapitola, ale už se pomalu dostáváme k tak očekávané chvíli, kdy se Desariyo a Fahnir konečně setkají... No, jsem zvědava, jak dlouho mi to s mým tempem ještě bude trvat... :D Každopádně si užijte čtení. :)

Místo, které Širu vybrala projejích další setkání, byla nádherná louka, jako z pohádky. Obklopená pstencem lesů mezi kopci daleko od lidi, byla vskutku ideálním místem. Vysoká jemná tráva se vlnila jako moře a kolem nebylo ani živáčka. Chvíli začal Fahnir dokonce pochybovat o tom, že je to to správné místo, ale vzápětí je spatřil. Bílý drak se blížil k malé černé tečce na zeleném poli. Jak přistával, zvedl se silný vítr a Fahnir byl jeho zjevem okouzlen. Čím dál tím víc měl z draků respekt, zvláště z tak velkých draků.

Ledový složil křídla a naklonil se, aby mohla Širu z něj snaze seskočit. Zářila. I drak, se zdálo, že se usmívá.

„Fahnire, ráda bych ti představila Sirína. Siríne, to je, prosím, Fahnir." Řekla a šla trochu stranou.

Drak upřel svůj zrak na mladíka pod sebou. Nevypadal tak sklíčeně jako posledně v kleci, jeho pohled byl plný síly a hrdosti.

Děkuji ti.

Zaslechl najednou Fahnir. Ohlédl se na Širu, i když věděl, že to nebyl její hlas.

Já s tebou mluvím. Opět pronesl příjemný hluboký hlas.

Fahnir se otočil. Vykulil na draka překvapeně oči.

„Jak to, že tě..." Zarazil se. „... vás... slyším?"

Nemusíš mi vykat, není k tomu důvod. A jinak tomu, co děláme, se říká telepatie.

„Mluvení myšlenkama?" Zeptal se ho nadšeně. „Nikdy jsem ještě s drakem takto nemluvil, jen pokud mne pustil dovnitř do své mysli a nebo..." Usmál se. „Posunky."

Sirín vydal zvuk vzdáleně připomínající smích.

To se časem naučíš. Se svým drakem se budeš dorozumívat především tímto způsobem. Mimochodem... Zkus to. Zkus mi poslat zprávu jen pomocí mysle.

Fahnir se zarazil.

„Ale..."

Nemluv. Mysli.

Soustředil se a zavřel oči, ale vůbec netušil, co má dělat. Najednou v hlavě opět zaslechl jeho hlas.

Hledej mne... Nevnímej můj hlas, jako zvuk... Vnímej ho jako myšlenku...

Fahnir byl ztracen. Ale pak se ve tmě, která ho obklopovala z čista jasna objevila bílá koule. Její hranice se rozplývaly a sama pouštěla zváštní panožky do všech stran, přeměňovala se a blížila se k němu.

Vidíš ji?

Fahnir kývnul.

Sleduj ji...

Jak? Pomyslel si, ale sám mezitím nevědomky „kráčel" za koulí. Vedla ho čirou tmou, která neměla žádné hranice a pak v dálce zahlédl další kouli. Stejně bílou jako ta první, ale mnohem větší a jak se přibližoval, tak se stále zvětšovala. Malá koule se sloučila s tou větší a Fahnir najednou věděl, co dělat.

Siríne?

Pomyslel si a najednou před sebou spatřil maličkou modrou svítivou kuličku. Pomalu se blížila k obrovské bílé kouli a Fahnir pečlivě řídil každý její pohyb. Bylo to příšerně namáhavé, ale po určitém úsilí dostihla kulička konečně svého cíle a velká koule ji pohltila.