Safír

Kapitola XXII.

Omlouvám se za týdenní prodlevu. Škola, škola a ještě jednou škola... Nestíhám. Proto tentokrát opravdu kraťoučká kapitola, ale na příště si určitě polepším.

Tak se mějte krásně a užijte si čtení. :)

Seděli vedle sebe a Fahnir se díval na svoje nohy. Nemyslel na nic. Muži to občas dělají, prostě vypnou. Širu ale přinutila svého žáka zase zapnout, protože něco řekla.

„Promiň, byl jsem nějak mimo... Mohla bys to prosím ještě jednou zopakovat."

„Zítra příjď na hodinu s Diablem."

„Už můžu?" Divil se.

„Myslím, že jo."

„A co na to Diablo?"

„Bude se muset smířit."

Pro ní bylo všechno tak jednoduché... Přemýšlel Fahnir. Stačilo jen říct a ti draci by pro ní i zabíjeli.

„Nevíš, kdy se vrátí Schneidr?"

„Proč se ptáš?" Zeptala se ho trochu uraženě. „A mimochodem, jak víš, že je pryč?"

„Viděl jsem ho ráno odlétat..."

Skončil, ale Širu poznala, že ji něco tají. Upřeně se na něj dívala a Fahnir jen uhýbal pohledem. Po chvíli pozorování se ho napjatě zeptala.

„Co udělal?"

„Ale nic... Jen se... Diablo a Tyron se málem porvali. Chtěl jsem se vlastně zeptat, co mezi nimi je?"

„Hmm... Nevím, jestli ti to můžu říct..."Pokoušela se tomu nějak vyhnout.

„To je to takové tajemství? Já o tom Diablovi neřeknu." Ujišťoval ji.

Nejistě na něj pohlédla, pak ale rezignovaně vydechla a spustila.

„Diablo a Tyron pocházejí ze stejné oblasti. Nějakou dobu dokonce žili v jedné skupině a když zemřel starý vůdce, měli si vybrat nového. Diablo se hned nabídl jako dobrovolník, už tenkrát byl dost silný a obratný bojovník i lovec. Nebyl ale sám. I Tyron se ucházel o toto místo. Obvykle se draci dohodnou, ale v jejích případě to nebylo možné. Oba si byli rovní a ani jeden nehodlal ustoupit. A když se takto střetnou dva alfy, je jen jeden způsob, jak to vyřešit."

„Souboj."

Jen smutně přikyvla.

„Diablo ten souboj prohrál a musel ze 'smečky' odejít."

„To ale ještě není důvod, aby byl na Tyrona tolik naštvaný. Vždyť to byl čestný boj, ne?" Divil se Fahnir.

„Byl, ale stalo se něco jiného. Tyron po měsící vůdcovství skupinu opustil, našel si totiž jezdce a skupina se poté rozpadla, jelikož nikdo jiný nebyl schopný skupinu vést."

„A to se Diablo nemohl vrátit?"

„Do skupiny buď patříš nebo nepatříš, když jednou odejdeš, nemůžeš se vrátit."

Fahnir si jen smutně povzdechl.

„Už to chápu. Tyron neuznává Diabla jako vůdce a ještě k tomu je na něj Diablo pořád naštvaný za tu věc se skupinou."

„Přesně tak." Poznamenala smutně a zamyšleně. Pomalu se zvedla. „Už je čas jít, abys stihl snídaní."

„Ty snídat nebudeš?" Zeptal se ji s lehkým úsměvem.

„Ne." Odpověděla vážně a Fahnir se zarazil.

„Proč ne?" Ptal se udiveně.

„Nemusím ti říkat všechno." Odpověděla tiše a dala se na odchod.

Jen nerád opouštěl toto kouzelné místo, ale stavět se proti Širu by bylo jako vrazit hlavou do zdi.

Když letěli zpátky, přemýšlel Fahnir nad příběhem, který mu Širu pověděla. Minulost každého v akademii pronásleduje a nikdo to nemá lehké. Taková obyčejná rvačka může změnit někomu život... Kolik ještě tajemných příběhu skrývají tyto zdi?

Až v jídelně si uvědomil, že se ji zapomněl zeptat, kdy se vrátí Schneidr. Teprve v tuto chvíli si naplno uvědomil, jak se ráno choval. Naprázdno polkl. Tohle není dobré...