Safír

Kapitola L.

V lazaretu bylo příjemné ticho. Ticho a prázdno. Avšak Fahnir potřeboval v té prázdnotě někoho, kdo by mu pomohl. Na konci chodby si všiml menší ženské postavy. Netušil, že tu mají i léčitelky.

„Slečno, neporadila byste mi, kde najdu," na chvíli se zasekl, „paní instruktorku?"

Dívka se začervenala a stydlivě sklopila zrak.

„V třetím pokoji od konce po pravé straně..." Zaštěbetala a ukázala rukou do vedlejší chodby.

„Děkuji vám." Vyslovil Fahnir upřímně a vydal se k osudným dvěřím. Nechápal, proč byla dívka v takových rozpacích a nechal to v tu chvíli plavat. Čekal ho náročný rozhovor...

Když vstoupil, Širu seděla u otevřeného okna s hlavou položenou na parapetu a dívala se ven na zatažené nebe. Bylo mu to proti srsti vyrušovat ji v takovou chvíli, vypadala tak klidně a smířeně...

„Můžu s tebou mluvit?" Zeptal se tiše.

Natočila hlavu jeho směrem a na tváři se ji objevil úsměv.

„No samozřejmě."

Přitahl si židli a sedl si naproti ní. Širu se natočila čelem k němu, ruce si složila do klína lehce se naklonila dopředu v očekávání, co jí poví.

„Já nevím, čím začít..." Zamumlal najednou rozpačitě Fahnir.

„Nějak začni, pak se k jádru věci stejně dostaneš." Prohodila povzbudivě.

Fahnir se zhluboka nadechl.

„Jak jsem rozebíral věci, co jsme přivezli, tak jsem si řekl, že ty tvoje ti odnesu do pokoje a jelikož jsem ve tvém vaku našel klíč, tak jsem tam... no vstoupil." Zasekl se Fahnir.

„Pokud je tohle ta věc, o které jsi chtěl mluvit, tak na tom nevidím nic hrozného a klidně to mohlo počkat... Ale děkuji." Řekla Širu poněkud zaraženě.

„Takže ti nevadí, že jsem jen tak bez dovolení vstoupil do tvých pokojů?"

„Co ti je?" Obořila se na něj zlehka.

Fahnir jen sklopil zrak a sám si zanadával, že se chová jak malé děcko.

„No nic, to nechme stranou..."

„Takže co jsi mi chtěl říct?" Pobízela ho netrpělivě.

„Jak jsem byl u tebe, tak tam vlastně přišel Schneidr." Širu ucukla. „Schoval jsem se, aby mne neviděl a viděl jsem, jak ti do šuplíku ve stole podložil jakýsi papír. Když odešel, zjistil jsem, že to bylo nejspíš fingované psaní, které ti na hlavu házelo nějaký zločin, přesně si nepamatuju, co to bylo, ale podstata je taková."

„A?" Pobízela ho s lehkou nervozitou v hlase.

„Rozhodl jsem se, že mu ten dopis prostě hodím do pokoje s krátkým vzkazem, aby to příště nezkoušel, ale..." Zpomalil a podíval se Širu do očí. „Přišel právě, když jsem se chystal jeho pokoj opustit."

„Ty jsi..." Na rtech ji utkvěla nepěkná nadávka, ale radši už nic dále neříkala.

„Já vím." Řekl tiše Fahnir, ale vzápětí se narovnal a pokračoval už jistým hlasem. „Ale to není tak důležité, jako fakt, že tento dopis vyndal Schneidr z obálky s císařskou pečeti."

Širu se na něj podívala soustředěněji, vzápěti se však uvolnila a opřela se o opěradlo židle.

„Tohle mne vůbec nepřekvapuje..."