Safír

Kapitola LXI.

Čas v akademii se pro dvojici po návratu ze skalního města vlekl neskutečně pomalu. Po zvládnutí zkoušky skončila pro všechny povinná výuka a každý již na vylepšování svých schopností pracoval sám. Mnoho učňů se vydalo na společné výpravy, aby si našli své draky. Akademie ležela na okraji Zafirových pralesů, obrovské lesnaté plochy, která zabírala celý nejzápadnější cíp císařství. Její poloha kvůli okolité divočině byla pro výchovu budoucích jezdců přímo ideální. A možností, kam se vydat svého draka hledat, bylo skutečně spousta – na severu se nacházela jezerní plošina, kde žilo mnoho draků, jejichž život se těsně pojil s vodou, na západ od Akademie byla Tomská plošina, hustě porostlá lesy a skrývající nejedno tajemství, jako například skalní město, které navštívili Fahnir s Širu, a pokud by se někdo vydal na jih, tak by se mohl přes Kerské hory dostat až k pobřežním pouštím a moři.

Fahnir byl jediný, kdo měl takové štěstí, že si ho jeho drak našel sám a tak brzy. Ani jeho přátelé nebyli mezi většinou učňů výjimkou a brzy Fahnir zůstal v akademii skoro sám. Širu se mu z nějakého důvodu začala vyhýbat a to především tím, že jednoduše ráno ještě před svítáním mizela z akademie na hřbetě některého ze svých draků. Jen občas se mu ji povedlo nad ránem odchytit, když s něčím potřeboval poradit a zbylí instruktoři též nějak netíhli po jeho společnosti. Lidský hovor mu chyběl, ale o to víc času trávil s Desariyem a občas se spolu vydávali na skutečně daleké toulky.

Jenže i ty musel Fahnir brzy omezit. Podzim v horách byl rychlý a studený. Se zkracujícími se dny se už nemohla naše dvojice vydávat na tak daleké výpravy jako dosud a blízké okolí akademie je začínalo nudit. Ubývalo i slunečních dnů a létání v dešti zdaleka nebylo příjemnou činností. Proto tím častěji trávili drak a jezdec své dny v akademii. Desariyo ale, protože byl drakem milujícím vodu, si občas sám bez Fahnira vyrazil na výlet v dešti. Nejvíc miloval silné lijáky a bouřky. Jinak ale hodně spával a pokud nespal, tak trávil čas v blízkosti Rumuse. Starého draka si velice oblíbil a přímo hltal všechna jeho vyprávění.

Fahnir se usadil v knihovně. Trávil v ní skoro všechny večery a neskutečně ho bavilo studovat všechny ty moudré spisy, které její nitro ukrývalo. Zajímavé poznámky si vypisoval do sešitu a své nově nabyté znalosti pak s nadšením přednášel Safírovi. Občas natrefil i na nějaký husarský kousek, co se týkal jezdectví, a pak při dobrém počasí se s Desariyem snažili tyto kousky naučit.

S prvním sněhem se do akademie vrátili první učni. Z Fahnirovy party byl mezi nimi pouze Boris. S radostí svého přítele vítal a neskutečně se těšil, až se seznámí s jeho dračí polovinou. Jaké ale bylo jeho zklamání, když mu jeho přítel řekl, že draka nemá.

Boris se skutečně vrátil bez něj. Ani ho na své cestě nepotkal.

„Tak proč ses rozhodl vrátit a ne pokračovat v hledání, jako zbytek?" Nerozuměl Fahnir.

„Já ti ani nevím..." Povzdechl si Boris. „Těžko se mi to popisuje... Když jsme konečně přešli přes jedno sedlo na jižní svahy Kerských hor a viděl jsem v dálce hladinu moře, jakoby mi něco řeklo, že zde svého draka nenajdu."

„Tak ale míst je v celém císařství spousta..."

„To je právě to... Můj drak není nikde v císařství."

Fahnir se zamračil.

„Je doma, u mne doma. Za mořem." Dopověděl se skoro nepostřehnutelným smutkem a notkou zklamání.

Fahnir se v tu chvíli cítil stejně ztraceně jako jeho přítel.

„Co chceš dělat?"

„Tak vrátil jsem se." Pokrčil u toho rameny. „Chci teď nasbírat znalostí, co to jen bude možné, a až budu mít pocit, že se dál už bez vlastních zkušeností neposunu, tak vyrazím na cestu k rodným břehům. Cesta tam je příliš dlouhá, kdo ví, kdy se pak vrátím... Nechci přijít o možnost učit se teď od těch nejlepších." Lehce se usmál. „A Širu je nejlepší."

Fahnir jen souhlasně přikyvnul. „To ano."

Od Borisova návratu trávila dvojice čas spolu. Fahnir mu vyprávěl o svých výpravách i o tom, co za poslední týdny vyčetl v knihovně. Nechal ho se několikrát svézt na Desariyovi a pověděl mu spoustu nových informací, co se o životě draků dozvěděl. Jediné, co Fahnira mrzelo, že s ním nemohl Boris létat na občasné výpravy do okolí. K cvičným drakům již přístup neměli a mnoho z nich beztak na zimu bylo převáženo do teplejších končin císařství – nízké teploty v porovnání s draky divokými snášeli mnohem hůře. Mezi odvezenými byl i někdejší Borisův svěřenec.

Jednoho večera seděli společně nad spisy v knihovně. Fahnir zkoumal objemný sborník dějin císařství a Boris studoval herbáře. Vášeň k bylinkám u něj nezmizela, ba naopak, v těchto nudných dnech se v něm ještě více probudila. Jejích soustředění náhle přerušila Širu, která se k nim nenápadně připlížila zezadu.

„Borisi, přišla jsem k tobě s takovou nabídkou..."

Učeň se na ní se zájmem a lehkou nedůvěrou podíval.

„Doslechla jsem se, že ses ze svých toulek vrátil bez draka. Bylo by mi velice líto, kdybys kvůli tomu přišel o dlouho pilované návyky. Proto jsem se rozhodla, že ti na nějakou dobu propůjčím jednoho z divokých draků, které tu v akademii mám na starost. Pokud budeš máš zájem, čekám tě zítra za úsvitu ve Staré aréně."

Domluvila a chvíli setrvala pohledem na Borisovi. Ten na ní zíral s očima široce otevřenýma stále lehce nechápavě. Fahnir se nad jeho výrazem lehce usmál a pak hodil obdivný a vděčný pohled na Širu.

Všimla si ho. Koutky jejích úst se zvedly v lehkém, téměř neviditelném úsměvu.

Boris samozřejmě ani chvíli neváhal. Z knihovny s Fahnirem odkráčeli na své poměry nezvykle brzo a ráno se vzbudili přesně ve chvíli, kdy sluneční paprsky začaly barvit mlhu nad akademií do růžova. Fahnir šel s přítelem jako tichý doprovod, sám byl totiž zvědavý, koho z draků pro Borise Širu vybrala. Instruktorku zahlédli schovanou ve stínu kousek od brány vedoucí ke stájím. V aréně ale byla jediná. Že by zas chystala nějaké překvapení?

Za sebou nad hlavami zaslechli údery velkých křídel. Do středu arény se ladně spouštěla dračice krémové barvy. Osvícená ranním sluncem a obalená v narůžovělé mlze byla od svého okolí skoro nerozeznatelná. Prozrazovaly ji pouze tmavé rohy a hříva.

Boris byl touto podívanou uchvácen, Irraen ještě neviděl, ba i Fahnir stál chvíli s pootevřenou pusou. Ta dračice ví, jak udělat dojem!

Seznámení bylo klidné a velice příjemné. Boris k dračici choval celou dobu velký respekt, Irraen to neuniklo a ocenila to. Svolila k tomu, aby tento jezdec strávil několik nejbližších měsíců na jejím hřbetě. A Fahnir se poprvé stal nezúčastněným svědkem toho, jak někdo jiný než Širu navazuje spojení s drakem. Viděl, jak se Boris chvějící rukou dotkl dračího čumáku, jak skoro nedýchal a jak se člověk a ještěr v sobě zaklesli pohledy. Na první setkání si povídali dlouho, celých několik minut, a když dračice Borise propustila, upadl do mdlob jen na chvíli.

Fahnir se musel zasmát. Vzpomněl si totiž na své seznámení s Diablem, na to jak ho po pár vteřinách vykopl ze své hlavy, jak proležel mnoho dnů ve špitále po spojení s Astorem... Byl by možná rád, kdyby se žádné z těch nedorozumění nestalo a vše proběhlo tak klidně, jako u Borise. Na druhou stranu ale bylo na všech těch dobrodružstvích něco kouzelného a nebýt jich, nestál by teď po boku Širu a nebyl svědkem těchto ranních událostí.

(wattpad konečně zaspolupracoval a můžu přidat obrázek!)

dračice Irraen