Nicol
Je to jen pár měsíců. Pár nejtěžších měsíců v mém životě. Přála bych si říci, že na něj nemyslím, ale to bych lhala. Neříkám, že na něj myslím pořád, ale mám chvíle kdy to na mě dopadne a představuji si jaké by to asi bylo kdyby tady se mnou dnes byl.
Ještě teď mám před očima ten moment kdy překročil práh našich dveří a já ho uviděla poprvé, stejně tak si moc pamatuji to jak zmizel.
Co teď dělá? Myslí na mě nebo na nás? Zapoměl nebo si občas vzpomene? Lituje toho, že mě někdy poznal?
Tolikrát jsem si přála aby to byl jen sen.
______
Jsem moc ráda že jste souhlasili s pokračováním <3 znovu upozorňuji že to nebude ten 'daddy' styl, je to prostě pokračování.
Děkuju za veškerou podporu^^
ČTEŠ
call me daddy 2 » h.s.
FanfictionO to víc pak bolí, když si to všechno uvědomíte, v jedné chvíli se k vám chová jako k tomu nejcennějšímu a za pár chvil vám nadává, mlátí vás. Zkrátka vám ubližuje, a vy si jen představujete ten stereotyp - jeho omluvy.