call me daddy 2 » h.s.

77.

Nevěděla jsem jestli to zvednout ale nakonec jsem to nechala zvonit. Přestalo to a zase začalo a takhle asi dvakrát. Nechala jsem to být.

Udělala jsem si salát s kuřecím masem a čaj. Sedla jsem si s tím k televizi a v klidu jedla.

Vyrušil mě zvonek. Děláte si srandu? Vždyť je skoro osm večer.

Ztlumila jsem televizi, odložila talíř s jídle a došla ke dveřím. Podívala jsem se kdo tam stojí.

Zkazila se mi nálada, budu dělat že nejsem doma.

"Hele vím že tam jsi." řekl skrz dveře.

Otevřela jsem.

"Ahoj."

"Čau Trevore." neměla jsem na něj náladu.

"Co tu chceš?" řekla jsem otráveně.

"Přinesl jsem ti čínu."

"Strč si jí do prdele." odsekla jsem.

"Co prosim?"

"Neslyšel si? Jdi s tím do háje."

"Co ti je?" jo tak ty nevíš?

"Proč si mi lhal?"

"O čem to mluvíš?" dělal debila.

"O Natali."

"Nelhal jsem."

"Promiň, ale my dva se nemáme o čem bavit."

"Nebuď tak hnusná."

"Já? To ty se tady chováš jako hovado."

"Co si to řekla?"

"Že se chováš jako hovado." mrkla jsem na něj.

"Tak poslouchej." přešel ke mně a stiskl mi zápěstí. "Holčičko za prvý Harry není pro tebe dost dobrý a za druhý mě nikdo nebude nadávat a už vůbec ne někdo jako jsi ty, měla by jsi se zklidnit." bolelo to. Měla jsem z něj strach.

"To ty by jsi se měl zklidnit a pusť mě." škubala jsem sebou.

"Ne."

"Okamžitě mě pusť!" držela jsem slzy.

"Ale mně se nechce." nemyslela jsem si o něm, že je to takový surový hovado.

"Dělej!" neudržela jsem se a nakopla ho.

Tohle jsem neměla dělat.

Schytala jsem facku.

Chytla jsem se za tvář. Byla to silná rána. On byl silný.

"Kravko." zanadával.

"Vypadni odtud! Dělej!" sebral se a zmizel.

Teď jsem nechala slzám volný průběh. Nemá žádné právo na to mě mlátit.

"Debil." řekla jsem si pro sebe.

Šla jsem si tu tvář zkontrolovat. Stoupla jsem si před zrcadlo a viděla jak se přes pravou půlku obličeje rýsuje modřina.

Fakt super. Jestli to bude ještě horší, nikam s tím nebudu moct jít. To nezamaskuji.